Evropa brzdí dekarbonizaci cementu: Zastaralé normy ohrožují budoucnost průmyslu

Podle vyjádření Aliance pro nízkoemisní cement a beton (Alliance for Low-Carbon Cement and Concrete) Evropa zaostává za ostatními regiony v dekarbonizaci výroby cementu. Důvodem mají být neaktuální průmyslové  standardy. Výsledkem je nerovnost subjektů a výrazné omezení přístupu inovativních nízkouhlíkových technologií na trh. Napsal o tom zpravodajský portál Euractiv.

Evropská unie má ambice být uhlíkově neutrální v odvětvích, jako je doprava nebo vytápění, ale podle Aliance pro nízkoemisní cement a beton doposud nebyly vytvořeny příznivé podmínky pro tak zásadní a neoddělitelnou součást našich životů, jako je výroba betonu. Právě tato aliance deklaruje, že má ambici zrychlit dekarbonizaci cementu v Evropě. Naráží však na různé překážky, které jí stojí v cestě, zejména v podobě zastaralých evropských norem.

Představitelé aliance navíc tvrdí, že  Evropa zaostává i v globálním měřítku. V otázkách dekarbonizace cementu ji předběhly dokonce už i národy a regiony jako USA, Latinská Amerika nebo Kanada.

Aliance se domnívá, že Evropa by se měla více zaměřit na omezení nebo úplné zrušení vytváření pravidel založených na recepturách pro cement, protože to zabraňuje vstupu novým inovativním nízkouhlíkovým technologiím na trh a také brání rovným podmínkám pro účastníky trhu.

Problém tkví v tom, že tyto receptury nadměrně předepisují jednu složku, takzvaný slínek, který představuje pojivový materiál tradičního cementu. Slínek je zároveň hlavní příčinou produkce emisí CO2 při výrobě betonu. Odhaduje se, že až 8 % všech globálních emisí CO2 je způsobeno produkcí betonu.

Podle průmyslu však dnešní nadměrná spotřeba tradičního slínku již není opodstatněná, protože existují alternativní způsoby výroby cementu. Tyto způsoby ale čelí politickému odporu, protože zpochybňují stanovený status quo.

Aliance tvrdí, že jsou dostupná nová, osvědčená, škálovatelná a nákladově efektivní řešení, která by mohla odstavit průmysl od vysoce znečišťujícího tradičního cementu a slínku. Výzkumy ve skutečnosti ukazují, že evropská výroba slínku by mohla být snížena na polovinu již v roce 2030 pouze použitím současných technologií.

Ve hře není pouze dosažení dekarbonizačních cílů, ale také konkurenceschopnost průmyslu

Snížení emisí je významnou ekonomickou příležitostí pro evropský cementářský průmysl, protože to umožní evropským společnostem soutěžit s jinými trhy více zaměřenými na budoucnost.

Změna by měla nastat ve vytváření norem pro cement. Ty se za poslední dekády řídily logikou založenou na recepturách a nabízely pouze omezenou a předem definovanou sadu typů a složení cementu. Řešením můžou být právě  normy založené na "výkonu". Znamená to, že budou definovány vlastnosti cementu namísto složení přísad. Současný přístup vedl k tomu, že odsunul inovace na vedlejší kolej a ponechal tak mezeru na globálním trhu s nízkouhlíkovým cementem, kterou zaplňují jiní hráči.

Země jako USA nebo Kanada mají nyní konkurenční výhodu v přitahování jak inovátorů, tak investic, včetně těch z Evropy. Cesta ven podle zástupců aliance spočívá v co nejrychlejším odstranění překážek, které brání zavádění čistých technologií ve velkém měřítku.

Evropská komise se problému již začala věnovat

Evropská komise, vědoma si tohoto selhání trhu, zahájila začátkem letošního roku proces, jehož cílem je údajně vymanit se ze zastaralých praktik.

Pokud chce EU splnit své ambiciózní cíle v oblasti dekarbonizace, musí se více zaměřit na odbourání překážek pro nové způsoby výroby betonu. Právě proto 23 signatářů z řad průmyslu, občanské společnosti a think-tanků  podepsalo dopis adresovaný Evropské komisi, v němž požadují upřednostnění technologicky neutrálních cementových standardů namísto statusu quo.

Aliance si myslí, že Evropa má vše, co potřebuje k tomu, aby konkurovala nejvyspělejším technologiím. Aby se tak ale stalo, politici a zavedené společnosti musí přestat blokovat pokrok. Pokud se tak nestane, může nastat situace, že evropský cementový průmysl nebude vůbec konkurenceschopný.