Jak se liší veřejná podpora pro Dukovany a šest EPR2? Komise zveřejnila detaily k plánu Francie

Francie notifikovala Evropské komisi podporu pro výstavbu šesti nových jaderných reaktorů EPR2. Konstrukce podpory se v řadě prvků podobá českému modelu pro nové Dukovany: zvýhodněný úvěr, čtyřicetiletý rozdílový kontrakt a ochrana proti vybraným rizikům. Rozdíly jsou zejména v tom, jak moc je investice riziková pro investora. V tom se zdá francouzský model pro investora více rizikový. Stejně jako v případě české notifikace jde o úvodní krok v rámci celého řízení a schéma podpory se bude dále dojednávat.

Evropská komise na konci března zahájila formální šetření francouzského modelu podpory pro výstavbu šesti nových jaderných bloků. Jde o reaktory EPR2, které má postavit EDF v lokalitách Penly, Gravelines a Bugey. Celkový instalovaný výkon projektu má dosáhnout téměř 10 GW a první bloky mají být uvedeny do provozu již od roku 2038.

Francouzská podpora přichází krátce po zahájení obdobného řízení u české podpory dvou nových bloků v Dukovanech. Komise tak v praxi posuzuje dva velké evropské jaderné modely téměř současně. V obou případech uznává, že k výstavbě nového jádra bez veřejné podpory pravděpodobně nedojde. Zároveň ale zkoumá, zda navržené mechanismy nejsou příliš štědré a zda nepřesouvají nadměrnou část rizik na stát.

Souběžné posuzování obou modelů může být pro Česko výhodou i nevýhodou. Na jedné straně postupuje společně s Francií, silným zastáncem jaderné energetiky, což může posílit argument, že nové jaderné zdroje vyžadují dlouhodobou a předvídatelnou veřejnou podporu.

Na druhé straně musí Komise podle pravidel státní podpory omezit zásah státu na nezbytné minimum, při kterém je stále dosaženo cíle podpory (v tomto případě výstavba jaderných zdrojů). Pokud proto Francie přijme model, v němž EDF ponese větší část investičních a stavebních rizik, bude pro Česko obtížnější obhájit výrazně štědřejší podmínky pro investora. Francouzské řízení se tak může stát nejen politickou oporou, ale také měřítkem, vůči němuž bude Komise český model porovnávat.

Francouzský balík: Půjčka, CfD a sdílení rizik. A také inspirace českou podporou

Francouzský model stojí na třech pilířích, stejně jako český model podpory. Prvním je zvýhodněná půjčka, která má pokrýt 60 % odhadovaných stavebních nákladů projektu. Podle aktuálního odhadu jde o 44 miliard eur v cenách roku 2020. Během výstavby má být půjčka bezúročná, po uvedení jednotlivých reaktorů do provozu má nést fixní úrok 3 % ročně. Splácení jistiny začne po čtyřletém odkladu a potrvá 35 let.

Druhým nástrojem je dvoustranný rozdílový kontrakt (contract for difference - CfD) na 40 let pro každý reaktor. Podobně jako v českém případě má jít o takzvaný capability-based CfD, tedy podporu navázanou na referenční výrobní schopnost, nikoliv přímo na skutečnou výrobu. Francie uvádí orientační cílovou cenu 90 až 120 EUR/MWh v cenách roku 2024. Po odečtení očekávané hodnoty flexibility, kapacitních výnosů a záruk původu vychází orientační strike price na 85 až 115 EUR/MWh.

Třetí částí je mechanismus sdílení rizik. Ten má kompenzovat dopady vybraných událostí mimo kontrolu EDF, například změny legislativy, některé bezpečnostní požadavky, zpoždění připojení k síti, zrušení povolení, přírodní katastrofy nebo geopolitické zásahy. Kompenzace může mít dvě varianty - úpravy realizační ceny v rozdílovém kontraktu nebo přímé platby státu.

Klíčový rozdíl: Jaké riziko nese investor

Největší rozdíl oproti českému modelu je v rozdělení stavebních rizik. Ve francouzském případě má EDF financovat 40 % stavebních nákladů formou akcionářské půjčky. Zároveň má nést první část případných překročení nákladů až do 15 miliard eur. Dalších 15 miliard eur má být financováno z 90 % státem a z 10 % EDF. Nad hranicí 30 miliard eur zatím pravidla stanovena nejsou.

Český model je proto z pohledu investora výrazně výhodnější. Státní půjčka pro Dukovany má pokrýt prakticky celé financování výstavby a také případná překročení nákladů, a to až do stropu 30 až 37,5 miliardy eur. EDU II zároveň nemá povinnost doplňovat další kapitál. Sama česká notifikace přitom popisuje rizikový profil projektu jako blízký regulované infrastruktuře, například provozovateli přenosové soustavy. Právě k tomuto přístupu měla komise určité výhrady.

Komise řeší i trh a postavení dominantních hráčů

V obou řízeních se opakuje otázka, zda podpora neposílí dominantní postavení zavedených hráčů. Ve Francii je situace zjevná: EDF vyrábí zhruba 77 % elektřiny ve Francii a vlastní celou domácí jadernou flotilu. Komise proto zkoumá, zda nový projekt dále neposílí tržní sílu EDF, zejména pokud část elektřiny nebude prodávána přes organizované trhy.

V českém případě je konstrukce složitější. Přímým příjemcem podpory je EDU II, ve kterém má stát podíl 80 % a ČEZ 20 %. Komise však nevylučuje, že EDU II a ČEZ mohou z hlediska státní podpory tvořit jednu hospodářskou jednotku, mimo jiné kvůli kapitálovým, funkčním a technickým vazbám. I zde proto požaduje jasnější pravidla obchodování elektřiny a ochranu proti tomu, aby se podpora nepřelévala k vybraným odběratelům přes výhodné smlouvy.

Jak česká, tak francouzská notifikace ukazují, že Komise podporu nového jádra neodmítá. Jsou pro ni ovšem podstatné konkrétní detaily podpory. Dobrou zprávou je, že Komise opakovaně uznává, že kombinace vysokých investičních nákladů, dlouhé výstavby a nejistých tržních výnosů je pro jaderné projekty problém. A možným řešením je veřejná podpora.