Jaderná energetika v roce 2024, 2. část: Obnova zájmu o jádro v Evropě a západním světě

V druhé částí našeho přehledu se zaměříme nejdříve na situaci v Evropě, pro kterou je stále nejdůležitější co nejdelší bezpečné provozování stávajících bloků. Pro státy využívající sovětské modely reaktorů s východním typem paliva je důležitý přechod k západním dodavatelům. O tom, že se to daří v České republice, se psalo v minulém přehledu. Palivo pro reaktory VVER1000 je standardně schopen dodat Wesingouse i Framatome. Na konci května 2024 byly poprvé palivové soubory Westinghouse zavezeny do pátého bloku bulharské elektrárny Kozloduj. Pro šestý blok bude dodávat palivo Framatome.

Horší situace je s palivem pro reaktory VVER440. To už má připraveno Westinghouse, který je začátkem září 2024 poprvé vložil do druhého bloku ve finské elektrárně Loviisa. Framatome teprve toto palivo připravuje. V roce 2024 dostal příspěvek Evropské unie prostřednictvím organizace Euroatom na vývoj paliva pro reaktory VVER440 a vývoj nové generace paliva pro bloky VVER1000.

Snaha Evropské unie po větší samostatnost při získávání uranu a produkci paliva se projevuje i tím, že se objevuje snaha obnovu těžby uranu. Příkladem je finská společnost Terrafame, která obnovila získávání uranu jako vedlejšího produktu při těžbě zinku a niklu ve svém dole Sotkamo v Talvivaare na severovýchodě země.

V Evropě se daří v těchto letech dokončovat rozpracované resty, jde o dva bloky VVER440 ve slovenských Mochovcích a dvou blocích EPR, jeden ve finském Olkiluoto a druhý ve francouzském Flamanville. Reálně je jadernou velmocí v Evropské unii Francie, která má díky ní nízkoemisní elektroenergetiku i vytápění.

Plynem chlazený reaktor AGR v elektrárně Hartlepool (zdroj EDF).

V této zemi se po dlouhých odkladech konečně podařilo zprovoznit blok Flamanville 3. Zavážení paliva do reaktoru, jednalo se o 241 palivových souborů, bylo dokončeno 22. května. Dnem 3. září 2024 se v něm rozběhla štěpná řetězová reakce a 21. prosince dosáhl reaktor 25 % nominálního výkonu a začal dodávat elektřinu do sítě. Jde o reaktor EPR s čistým výkonem 1650 MWe. Nyní jsou v provozu čtyři reaktory tohoto typu. Výkon se bude zvyšovat až do léta 2025, kdy by měl dosáhnout 100 %. Zároveň do značné míry pro Francii nahradí výkon ztracený odstavením dvou bloků elektrárny Fessenheim. Francie tak má nyní 57 reaktorů s celkovým výkonem 63 GWe. Před odstavením elektrárny Fessenheim na hranicích s Německem, ke kterému došlo hlavně právě na nátlak Německa, měla Francie 58 bloků s celkovým výkonem 63 MWe. Výstavba začala v roce 2007 a trvala tak 17 let.

Klíčové bude, jak se podaří využít zkušenosti z výstavby tohoto reaktorů při realizaci výstavby těch následujících. Uvidíme například, jak se bude dařit výstavba a spouštění dvojice bloků v elektrárně Hinkley Point C.

Francii se podařilo vyřešit problémy se svary a stala se tak znovu největším producentem a exportérem elektřiny. Opět je tak hlavní oporou stability elektroenergetiky v Evropské unii. V roce 2022 tak jaderné zdroje vyprodukovaly 277 TWh, v roce 2023 pak 318 TWh a v roce 2024 už 360 TWh. Firma EDF získala úvěry pro údržbu provozované jaderné flotily a prodloužení provozování jednotlivých jaderných bloků přes čtyřicet let. Prvním reaktorem, který překročil dobu provozování čtyřicet let byl v srpnu 2023 Tricastin 1.

Struktura kontejnmentu druhého bloku Hinkley Point C dostává tvar (EDF).

Francouzská společnost EDF je klíčová i pro rozvoj jaderné energetiky ve Velké Británii. Rozhodla se investovat do prodloužení provozu své flotily britských plynem chlazených reaktorů AGR. Plánuje déle využívat čtyři jaderné elektrárny Torness, Heysham A a B a Hartlepool. Nejméně do roku 2026 by tak měly britské jaderné zdroje dodávat stejně jako v roce 2023 zhruba okolo 37 TWh. Je snaha, aby se čtyři novější bloky Torness 1 a 2 a Heysham B 1 a 2 provozovaly nejméně do roku 2028 a případně i přes rok 2030. U jediného provozovaného lehkovodního reaktoru Sizewell B by se měla doba provozu prodloužit na 60 let, tedy do roku 2055. Velká Británie v současné energetické koncepci plánuje vyrábět v roce 2050 okolo čtvrtiny elektřiny z jaderných zdrojů o celkovém výkonu 24 GWe, kromě velkých zdrojů by se na tom měly podílet i malé modulární reaktory.

Intenzivně se pracuje na dokončení dvojice reaktorů EPR v britské elektrárně Hinkley Point C. V lednu 2024 oznámila společnost EDF zpoždění výstavby, elektrárna by se do provozu měla dostat až v roce 2030. Výstavba této elektrárny začala v prosinci 2018. Zpoždění bylo částečně způsobeno vlivem pandemie COVID-2019 a hlavně postupným získáváním kvalifikovaných sil, v oboru, u kterého byla ve Velké Británii velmi dlouhá přestávka. Získávání zkušeností a zlepšování kvality kolektivu, který se na stavbě podílí vede k tomu, že práce na druhém bloku trvají většinou o 20 až 30 % kratší dobu, než je tomu u prvního. V květnu byl na staveniště dopraven první z osmi parogenerátorů. Jeho délka je 25 m a hmotnost 520 tun. V listopadu 2024 dorazil na stanoviště stator generátoru turbíny o délce 12 m a hmotnosti 450 tun. Standardně je u bloku EPR využívána turbína Arabelle. Začátkem prosince byla usazena na své místo reaktorová nádoba u prvního bloku. Její hmotnost je 500 tun a výška 13 m. V roce 2025 by měly být instalovány přivezené parogenerátory. U druhého bloku se intenzivně pracuje na dokončení základní konstrukce budovy kontejnmentu.

Doprava parogenerátoru na staveniště prvního bloku Hinkley Point C (EDF).

Zkušenosti získané při práci na Hinkley Point C by se měly plně projevit u realizace dvojice stejných reaktorů v elektrárně Sizewell C. Její projekt dostal v polovině ledna 2024 DCO (Development Consent Order), který formálně umožňuje zahájení přípravy staveniště a výstavby. Zároveň vyčlenila britská vláda finanční prostředky na podporu potřebné infrastruktury, jde o nezbytné silnice, železnice a elektrická vedení. V květnu 2024 pak projekt obdržel licenci pro jadernou stavbu od britského úřadu pro jadernou bezpečnost NRO. Na staveništi v roce 2024 probíhaly zemní práce. Dokončení se předpokládá v roce 2034.

Slovensko se v minulém roce stalo exportérem elektřiny a stejně jako Francie má díky jaderným zdrojům nízkoemisní elektroenergetiku. Po spuštění bloku Mochovce 3 v roce 2023 se Slovensko soustředilo na dokončení čtvrtého bloku této elektrárny. V říjnu 2024 prošly testy aktivní i pasivní bezpečnostní systémy. V prosinci 2024 proběhla první etapa studených hydrotestů a na začátku ledna 2025 byla zahájena jejich druhá etapa. Probíhají tak studené zkoušky tohoto reaktoru. V tomto roce by měl být blok uveden do provozu a Slovensko tak bude vyvážet ještě více elektřiny.

Slovensko se také snaží urychlit zahájení výstavby nového bloku v Jaslovských Bohunicích. V roce 2025 by chtělo vypsat tendr na jeho dodavatele. Mělo by jít o reaktor s výkonem zhruba 1200 MWe. Je tak velmi pravděpodobné, že se tendru zúčastní stejní uchazeči jako u tendru o stavbu v Dukovanech. Ukončení tendru a podpis smlouvy by se měl realizovat v roce 2027, o pět let později by měla začít výstavba a k dispozici by měl blok být v roce 2038.

Práce na reaktorové nádobě pro první blok druhé fáze elektrárny Pakš (Rosatom).

K zahájení betonáže jaderného ostrova a oficiálního zahájení výstavby prvního bloku druhé fáze elektrárny Pakš. Zde se připravují dva reaktory VVER1200. V roce 2024 se intenzivně pracovalo na dokončení ochrany před průnikem podzemní vody. Důležitým úkolem bylo zhutnění půdy na území, kde budou stát reaktory. Jedná se o plochu 17 ha, na které musí být vyvrtáno zhruba 75 000 děr. Do nich se natlačí směs zpevňující podloží. Na začátku prosince 2024 poskytl maďarský úřad pro jadernou bezpečnost potřebné povolení a při splnění daných podmínek by měla být betonáž jaderného ostrova zahájena na začátku roku 2025. V Rusku se zatím dokončil lapač taveniny, který se na podzim roku 2024 dopravil na staveniště, a pracovalo se na reaktorové nádobě. Při výstavbě chce Maďarsko využít zkušenosti z Běloruska. Intenzivně tak spolupracuje s běloruskými odborníky a bude se snažit je zapojit do výstavby stejných bloků v Maďarsku.

Postupuje i příprava na výstavbu první jaderné elektrárny v Polsku. Tři reaktory AP1000 by se měly realizovat na pobřeží u měst Lubiatowo a Kopalino v Pomořansku. Na přípravě stavby a její realizaci se budou podílet společnosti Polskie Elektrownie Jądrowe (PEJ), Bechtel a Westinghouse. O tom, že projekt získal územní rozhodnutí Pomořanského vojvodství se psalo v minulém přehledu. V první polovině roku 2024 bylo vydáno povolení k hloubkovým vrtům a detailnímu geologickému průzkumu vybrané lokality. Zároveň zahájila firma Bechtel první práce na budoucím staveništi o rozloze 300 ha. V první etapě by se mělo pracovat na 45 % tohoto území. Jde hlavně o odstranění vegetace v souladu s vegetačními obdobími a ekologickými pravidly. Na začátku roku 2025 přijala polská vláda návrh zákona o státní podpoře výstavby této elektrárny.

Švýcarsko pracuje na dlouhodobém udržení své jaderné flotily. Její nejstarší jaderná elektrárna Beznau byla uvedena do provozu spuštěním prvního bloku v roce 1969. Nyní je tak už v provozu 55 let. Její provozovatel Axpo teď investuje do renovací a vylepšení a plánuje ji provozovat až do roku 2033, tedy celkově 64 let.

Švédsko plánuje prodloužit provozování pěti bloků elektráren Fosmark a Ringhals ze 60 na 80 let, což by je umožnilo využívat až do roku 2060.

Bulharsko připravuje výstavbu dvou bloků AP1000 v elektrárně Kozloduj. V rámci výběru firmy, které by měly garantovat výstavbu těchto bloků nakonec zůstala pouze jihokorejská KHNP. Postupně se tak podepisují potřebné smlouvy se subdodavateli a spolupracujícími firmami.

V Rumunsku se připravuje renovace prvního bloku elektrárny Černá voda. Jde o těžkovodní reaktor typu Candu a renovace by mu měla zajistit dalších třicet let provozu. Celkově by tak mohl dodávat elektřinu šedesát let. Zároveň se pracuje na projektu dostavby rozestavěného třetího a čtvrtého bloku.  V polovině roku 2024 Evropská komise podmínky pro jejich dokončení. V polovině listopadu 2024 byly podepsány klíčové smlouvy pro realizaci inženýrských prací. Do provozu by reaktory mohly být uveden na začátku třicátých let.

V Záporožské jaderné elektrárně stále pracuje mise MAAE (zdroj MAAE).

Ukrajinská energetika přežívá i díky jaderným elektrárnám

I v roce 2024 pokračovalo Rusko v útocích na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Zaměřilo se ještě více na tepelné elektrárny a hydroelektrárny i rozvodny. Během celého roku, a zvláště na začátku současné zimní sezóny, byly v několika vlnách nálety raket a dronů extrémně intenzivní. Ukrajině se i přesto daří udržovat elektrickou síť v provozu. I když se neobejde bez omezení a dopadu na životy lidí a standardním nástrojem se staly plánované střídavé odstávky elektřiny. Ukrajina úspěšně překonala od začátku ruské invaze již dvě zimy, ale ta současná je největší výzvou. O začátku těchto snah jsem psal v článku na podzim roku 2022.

Ukrajina je stále více závislá na svých třech jaderných elektrárnách, je to Jihoukrajinská se třemi reaktory VVER1000, Rovenská se dvěma reaktory VVER440 a dvěma VVER1000 a Chmelnická se dvěma reaktory VVER1000. Zároveň je kriticky závislá na fungování přetížených vedení, které dokáží transportovat elektřinu ze západu na východ. Tato vedení jsou důležitá nejen pro přenos elektřiny z ukrajinských jaderných elektráren, ale také pro přenos elektřiny, kterou dodává v rámci své pomoci Evropská unie.

Tato pomoc je dalším aspektem, který pomáhá udržet ukrajinskou energetiku nad vodou. Dalšími jsou integrace malých decentralizovaných flexibilních zdrojů a co nejrychlejší oprava poškozených síťových prvků. I v této oblasti je kritickým bodem pomoc a dodávky z Evropské unie. Jak už se psalo v minulém přehledu, je pro Ukrajinu obrovskou výhodou velký podíl jaderných zdrojů. Pro Rusko jsou přímé útoky na jaderná zařízení stále červenou linii. Proto se snaží likvidovat prvky elektrosítě, které umožňují vyvedení výkonu a jeho přenesení ke spotřebitelům. Ta je však důležitá i pro přenos elektřiny z Evropské unie do různých měst Ukrajiny. Zatím se Ukrajině daří síť udržet a využívat své jaderné elektrárny i import elektřiny ze zahraničí. To je důvod, proč Ukrajina se svými zahraničními partnery intenzivně pracuje na integraci elektrické sítě a také se snaží o rozšíření své jaderné energetiky. Na nebezpečnost napadání sítě, která umožňuje vyvádět i dodávat elektřinu z a do jaderných elektráren upozorňuje i organizace MAAE v čele s jejím ředitelem Rafaelem Grossim. Tato organizace má své mise ve všech ukrajinských jaderných elektrárnách.

Ukrajinská vláda pracuje na rozšíření Chmelnické elektrárny. K fungujícím dvěma blokům chce přidat čtyři nové. Třetí a čtvrtý reaktor by měl být na bázi VVER1000, jde o dokončení už rozestavěných bloků. Další dva by měly být AP1000 firmy Westinghouse. Všechny čtyři stavby by měl zaštítit právě Westinghouse. Na realizaci těchto projektů se bude podílet více firem a mezi nimi bude i jihokorejská KHNP.

Mise MAAE překonává frontovou linii (zdroj MAAE).

Ukrajina chce také ve spolupráci s firmou Westinghouse rozšiřovat výrobu komponent pro palivové soubory. Firma Energoatom připravuje výstavbu továrny na palivové soubory ve městě Pivdennoukrajinsk. Ta by palivové soubory montovala z ukrajinských i zahraničních komponent právě ve spolupráci s firmou Westinghouse.

Ukrajina připravuje stavbu úplně nové jaderné elektrárny u města Čyhyryn, které leží na pravém břehu Dněpru zhruba v polovině cesty mezi Kyjevem a Dniprem. Plánují se v ní čtyři bloky. V dané lokalitě se jaderná elektrárna a přilehlé město Orbita začalo budovat již v osmdesátých letech. Po havárii v Černobylu však byl projekt zastaven. Nyní jsou tak město i staveniště opuštěné a v podstatě v ruinách. Firma Energoatom chce v rámci poválečné obnovy projekt obnovit, získala potřebné pozemky a pracuje na jeho přípravě.

Největší ukrajinskou elektrárnou je Záporožská, kterou už krátce po začátku invaze Rusko okupovalo. Od té doby je stále odstavená a v podstatě na bojové linii. V minulém přehledu se psalo o zhoršení situace v důsledku protržení hráze Kachovské přehrady. O dopadu této události jsem napsal podrobnější článek. I bez ní lze sice zajistit chlazení odstavených reaktorů, ale bez řešení situace s budoucností oblasti nelze uvažovat o budoucnosti elektrárny. To bude možné až po konci války. Nyní probíhají pouze práce na vylepšení možností čerpání vody do bazénu, který se využívá pro chlazení reaktorů. Vrtají se další studny a zlepšují také možnosti čerpání vody z Dněpru.

V současnosti naopak aktivita ostřelování a využívání dronů na obou stranách Dněpru významně roste. A tím i riziko, že budou zasaženy i objekty elektrárny. Obavy z rizika takového vývoje projevil i ředitel MAAE Rafael Grossi. Delegace této organizace v areálu stále častěji slyší výbuchy z různých stran v okolí areálu elektrárny. Zatím sice nebyl postižena žádná kritická budova či technologie, ale rizika se zvyšují.

I z tohoto hlediska je velmi důležitá přítomnost mezinárodních pozorovatelů MAAE v Záporožské jaderné elektrárně. Velmi varovným je tak napadení vozidla s pozorovateli dronem v průběhu jejich překonávání frontové linie při poslední jejich výměně začátkem prosince 2024. Vozidlo bylo poškozeno, ale naštěstí nebyli pozorovatelé zraněni. Výměnu pozorovací mise se nakonec podařilo úspěšně dokončit. Z útoku se vzájemně obviňují obě strany konfliktu. Mise MAAE je extrémně důležitá, je to jediná mezinárodní organizace, která se pohybuje na územích okupovaných Ruskem a může nezávisle kontrolovat situaci v elektrárně.

V srpnu 2024 se válka dostala do blízkosti další jaderné elektrárny. Tentokrát jde o Kurskou jadernou elektrárnu, která je zhruba 60 km od ukrajinských hranic. Zde jsou dva bloky RBMK odstaveny, dva bloky RBMK v provozu a dva bloky VVER-TOI ve výstavbě. Ukrajinská vojska v rámci reakce na invazi ruských vojsk v Charkovské oblasti v roce 2024 obsadila část území v Kurské oblasti v okolí města Sudža. Boje se tak dostaly poměrně blízko dalšího jaderného areálu, a hlavně útoky dronů se zaměřovaly na cíle, které od něj nebyly daleko.

Vozidlo MAAE napadené dronem při výměně členů pozorovací mise MAAE v prosinci 2024 (zdroj MAAE).

Během roku 2024, hlavně na jeho konci, se realizovalo několik větších výměn válečných zajatců. Rusko nechce vracet právě ty zajatce, kteří se dostali do ruského zajetí nejdříve, jde hlavně právě o obránce Mariopulu, Azavstalu a právě i ochranku Černobylu. Ukrajinci naopak trvají na tom, aby se nejdříve vyměňovali ti váleční zajatci, kteří jsou v zajeti nejdéle. Rusové je však vracet nechtěli, a to byl hlavní důvod, že výměny dlouho neprobíhaly. Zlomem se stalo dobytí části Kurské oblasti a zajetí většího počtu ruských odvedenců ukrajinskou armádou. Ty si nemohl Putin dovolit v zajetí nechat. To byl hlavní důvod několika větších výměn v druhé polovině roku 2024. Díky nim se konečně dostali domů i další členové ochranného kontingentu Černobylské jaderné elektrárny.

V roce 2020 byl zřízen Mezinárodní účet pro Černobyl Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj, který na přání Ukrajiny podporuje práce na likvidaci zničeného čtvrtého bloku Černobylské jaderné elektrárny. Evropská banka pro obnovu a rozvoj s pomocí evropských sponzorů financovala výstavbu nového sarkofágu a nyní se podílí na jeho provozu a pracích uvnitř něho. Je velice důležité, aby se práce uvnitř sarkofágu nezastavily ani během války a využilo se toho, že je nyní Černobylský areál v klidné oblasti, kde válka tolik nezasahuje. Nejdůležitější je v tomto směru rozebrání a likvidace některých nestabilních částí původního sarkofágu. Ty hrozí pádem, což by mohlo mít velmi negativní dopady. Díky novému sarkofágu by se sice radioaktivita ven nedostala, ale zhoršilo by to podmínky pro realizaci likvidace zničeného reaktoru.

Válka realizaci projektu likvidace nestabilních konstrukcí starého sarkofágu zdržela, jeho dokončení tak bylo odloženo až na rok 2029. O průběhu okupace a pokroku v likvidaci následků havárie jsem psal v speciálním článku k 35. výročí havárie. V areálu se musely likvidovat i s pomocí zahraničního financování škody způsobené okupací. Bylo potřebova obnovit povolení práce s radioaktivními materiály na různých pracovištích v kontrolované zóně. Na konci roku 2024 proběhlo setkání ukrajinské strany s představiteli Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Během něho se projednaly možnosti a podmínky financování projektů spojených s likvidací nestabilních konstrukcí a zprovozněním vnitřního vybavení nového sarkofágu. Zatím probíhají práce na průzkumu nestabilních částí a zajišťování podkladů pro přípravu projektu jejich demontáže a likvidace.

Ukrajina otevřela možnost, že budou do průmyslové zóny v Černobylu umístěny malé modulární reaktory.

V roce 2024 se rozběhl i blok Vogtle 4 (zdroj Georgia Power).

Na severoamerickém kontinentě dominuje prodlužování životnosti jaderných bloků

V USA a v Kanadě se dominantně zaměřují na prodloužení provozování stávajících bloků. Některé z nich by mohly zůstat v provozu i osmdesát let. Ukazuje se, že datová centra hlavně s rozvojem umělé inteligence potřebují stále více stabilních zdrojů energie. Velmi dobrými jsou pak jaderné elektrárny To je důvodem, proč ve Spojených státech uvažují o obnovení provozu některých již odstavených jaderných bloků. Takovými jsou například Palisades, kterou chce znovu spustit firma Holtec a plánuje tam postavit později i dva své malé modulární reaktory, nebo první blok ve známé elektrárně Three Miles Island. Podrobněji se o tom psalo v nedávném článku. O možnosti obnovit provoz varného reaktoru odstaveného v roce 2020 v jaderné elektrárně Iowa uvažuje i společnost NextEra.

Výstavba nových bloků je v USA velmi ojedinělá. O spuštění prvního reaktoru AP1000 v USA, kterým je blok Vogtle 3, v minulém roce jsme psali už v minulém přehledu. V polovině února 2024 se rozběhla štěpná řetězová reakce v reaktoru Vogtle 4 a 1. března se po dostatečném zvýšení výkonu mohl připojit k síti a začít dodávat elektřinu. Do komerčního provozu byl blok uveden na konci dubna.

V USA se v současné době neplánuje stavba velkých reaktorů III. generace. V případě investorského finančního modelu mohou jen těžko konkurovat zemního plynu, který je v USA k dispozici ve velkém množství a s nízkou cenou. Dá se předpokládat, že s podporou fosilních paliv, které lze očekávat u prezidenta Trumpa, se dostupnost frakovaného plynu ještě zlepší.

Úsilí se tak kromě udržování stávajících reaktorů zaměřuje na vývoj a budoucí využití malých modulárních reaktorů. Bude zajímavé sledovat, zda a kdy se podaří je uvést do komerční praxe.

Reaktor Palisades by mohl být první, který by se po finálním odstavení mohl znovu spustit (zdroj Holtec).

I v Kanadě dochází k odstavování dosluhujících bloků, ale i zde je snaha alespoň některé z nich udržet v bezpečném provozu co nejdéle. V roce 2024 byly odstaveny reaktory Pickering 1 a 4, nyní jsou tak odstaveny všechny reaktory první fáze této elektrárny, tedy Pickering A. Ta byla do provozu uvedena v letech 1971 – 73. V roce 1997 byly tyto čtyři bloky odstaveny. V roce 2003 až 2005 se bloky 1 a 4 renovovaly a byly znovu uvedeny do provozu. U reaktorů Pickering 5 až 8, tedy Pickering B vláda provincie rozhodla o realizace renovace. Ta by měla být zahájena v roce 2026 a do provozu by se měly opět dostat v třicátých letech. Pokračuje postupná renovace čtyř bloků v elektrárně Darlington, Renovace bloku 2 byla dokončena v roce 2020, bloku 3 v roce 2023 a bloku 1 před termínem v polovině listopadu 2024. Dokončení renovace bloku 4 se čeká v roce 2026. Renovace umožní další provoz bloků 30 let. Zároveň je důležité, že těžkovodní bloky Candu jsou využívány pro produkci radionuklidů pro medicínu i průmysl. Jde například o kobalt 60, který se používá pro sterilizaci nástrojů a materiálů i pro ozařování nádorů. Reaktory Candu dodávají až polovinu světové produkce tohoto radioizotopu. V Darlingtonu se připravuje výstavba malého modulárního reaktoru BWRX-300, ale to podrobněji rozebereme v závěru článku.

Kanada uvažuje o výstavbě nových zdrojů. V Ontariu by se měla vybudovat třetí fáze elektrárny Bruce C, uvažuje se o využití reaktorů AP1000. V současné době dodávají jaderné zdroje více než 50 % elektřiny. V budoucnu by se podíl měl dále zvyšovat, Ontario chce využívat velké i malé modulární reaktory. Zároveň se chce stát centrem rozvoje jaderných technologií a průmyslu.

Pokračují i práce na vývoji nového těžkovodního reaktoru Candu Monark III. generace s výkonem 1000 MWe. Na projektu pracuje společnost Candu Energy Inc. Na podzim roku 2024 se začalo připravovat předlicenční posuzování projektu.

Otazníky kolem směřování Jižní Koreje

Jižní Korea názorně ukazuje, jak je jaderná energetika jako velmi dlouhodobá investice silně závislá na střídání politických garnitur. Předchozí prezident byl protijaderný a snažil se v době své vlády zahájit odchod Jižní Koreje od využívání jaderných zdrojů. Pokusil se zastavit výstavbu reaktorů Saeul 3 a 4 a zastavil přípravu stavby bloků Sin Hanul 3 a 4. Současný prezident, který se zbláznil a politicky odrovnal pokusem o vyhlášení výjimečného stavu, naopak rozvoj jaderné energetiky podporoval. Jsou tak obavy, jaký bude vztah následujícího prezidenta, který jej nahradí.

Je však třeba zdůraznit, že realitu nelze úplně popřít. Přírodní podmínky Jižní Koreje jsou takové, že využití obnovitelných zdrojů je zde velice omezené. Zároveň se všechny fosilní zdroje dováží. Průmysl jaderných technologií je navíc úspěšný a představuje pro vývoz velký potenciál. To byl důvod proč nakonec bývalý protijaderný prezident výstavbu bloků Saeul 3 a 4 nezastavil a omezoval sice výstavbu korejských jaderných bloků v samotné Koreji, ale podporoval a propagoval jejich vývoz. Nemyslím si tak, že by politická změna v Jižní Koreji ohrožovala výstavbu nových bloků v Dukovanech.

V samotné Jižní Koreji se na přelomu roku 2023 a 2024 dostal do provozu blok Sin Hanul 2. Na konci října 2024 začaly zemní práce na staveništi nových bloků Sin Hanul 3 a 4 a v první půli září pak dal korejský úřad pro jadernou bezpečnost povolení k jejich výstavbě. I zde by měly být reaktory APR1400. Blok Sin Hanul 1 se dostal do komerčního provozu v prosinci 2022 a Sin Hanul 2 pak v dubnu 2024.

Podařilo se dokončit extrémně úspěšný zahraniční projekt ve Spojených arabských emirátech. V březnu 2024 začalo spouštění posledního čtvrtého bloku elektrárny Barakah, který 23. března začal dodávat elektřinu do sítě a začátkem září přešel na komerční provoz. Spojené arabské emiráty uvažují o rozšíření elektrárny o další dva bloky.

Nad tím, jak využít jadernou energii pro mírový rozvoj a vyhnout se rizikům z jaderných zbraní přemýšlel i Robert Oppenheimer:

https://www.youtube.com/watch?v=U21uEV2YrN8