Domů
Názory
Vyslovují se vědci k problému s vývojem klimatu dostatečně?
Zdroj: www.ecologic.eu

Vyslovují se vědci k problému s vývojem klimatu dostatečně?

Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.

V poslední době jsou díky stávkám za klima stále více slyšet se svými požadavky mladí aktivisté. V souvislosti s tímto hnutím se také objevují názory, že nejen politici, na které se primárně Greta Thurnbergová a její následovníci obracejí, ale i vědci svým vyčkáváním a nečinností selhávají. Podívejme se na opodstatněnost těchto výtek podrobněji.

Příkladem takové kritiky může být nedávný článek Veroniky Bednářové v Reflexu: „Šestnáctiletá aktivistka Greta Thurnbergová“. Ten se zaměřuje nejen na osobnost Grety Thurnbergové, ale hlavně na dopady hnutí, které bylo jejím prostřednictvím iniciováno. Kromě velkého obdivu k samotné Gretě autorka vyslovuje na závěr názor, že tím, kdo na rozdíl od Grety a jejích následovníků selhává, je „vědecká komunita, akademici, univerzitní profesoři, specialisté na ekologii a globální problémy, kteří místo toho, aby zahltili politické reprezentace svých zemí konkrétními lokálními fakty a jasnými požadavky, jen opatrně souhlasně kývají hlavami, víceméně mlčí a vyčkávají, jaká konkrétní řešení tedy z dívky a dalších celosvětově stávkujících středoškoláků vypadnou. Šestnáctileté dítě jim přitom svým prostým heslem „Dělejte něco“ připravilo ideální půdu k širší veřejné diskuzi a nastavilo zrcadlo dosavadnímu ekologickému snažení.“

Iniciátorkou stávek za klima se stala Greta Thurnbergová (zdroj její facebook).
Iniciátorkou stávek za klima se stala Greta Thurnbergová (zdroj její facebook).

Stejně jako Veronika Bednářová i další autoři však v tomto případě neberou v úvahu jednu důležitou skutečnost. Emotivní a spektakulární akce aktivistů prezentujících jednoduchá hesla mají nesrovnatelně větší ohlas a dopad, než racionální doporučení vědců postavená na vědeckých faktech, která většinou nemohou být jednoduchá a jednoznačná. Velmi často je posuzovaná problematika komplikovaná, naše znalosti jsou neúplné a s řadou neurčitostí a také možných řešení může být vícero. Každé z nich má své kladné i záporné stránky a rizika. A to platí v míře vrchovaté i pro problematiku klimatických změn, jejich antropogenního ovlivnění a možnostech snížení jejich dopadů pomocí omezení emisí nebo zvýšení odolnosti vůči nim. Vědecká vyjádření a doporučení jsou tak méně slyšitelná, méně jednoznačná a ne tak jednoduchá, jako často ideologicky postavená a velmi zjednodušená vyhlášení aktivistů. Zvláště, když jsou podána extrémně razantně a naléhavě.

To, že i hesla a zdůvodnění, na kterém svou kampaň staví Greta Thurnbergová a hnutí stávky za klima, jsou hodně vzdálená od reality, kterou popisují vědci klimatického panelu IPCC, zdůrazňuje třeba i klimatolog Ladislav Metelka. Intenzivní kampaň vedená třeba s dobrými úmysly, ale bez toho, aby se opírala o reálná vědecká fakta, může vést k úplně opačným výsledkům. Ukazuje to i výsledek kampaně environmentálních organizací. Jejich kampaň za snížení emisí je dominantně postavena na protijaderném aktivismu. Za podporu využití jaderné energie k výrobě elektřiny u nás udělily řadu anticen Ropák a na klimatické konferenci v Paříži udělily tyto aktivistické skupiny anticenu Pinokio francouzské firmě EDF právě za využívání jaderné energie.

Ovšem výsledek srovnání emisí oxidu uhličitého ve Francii, která navzdory výzvám environmentálních organizací využívá kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů, a Německa, kde se environmentálním organizacím podařilo prosadit svoji vizi energetické koncepce, je více než jasný. Lze to velmi pěkně dokumentovat na grafu emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny. V něm je zobrazen výsledek emisí z elektroenergetiky za celý minulý rok 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu produkce elektřiny v dané zemi. Jeho poloha v ose x ukazuje počet MWh vyrobený v dané hodině, tedy i průměrný výkon v dané hodině. Na ose y pak je ukázáno množství oxidu uhličitého emitovaného na jednotku vyrobené elektřiny.

Zobrazení emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny pro dané evropské státy v roce 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu v místě daném množstvím elektřiny dodaným v dané hodině (osa x) a emisí CO2 na jednotku vyrobené elektřiny (osa y).
Zobrazení emisí oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny pro dané evropské státy v roce 2018. Každý bod reprezentuje jednu hodinu v místě daném množstvím elektřiny dodaným v dané hodině (osa x) a emisí CO2 na jednotku vyrobené elektřiny (osa y).

Z grafu je jasně vidět, že Francie má vždy mnohonásobně nižší emise než Německo. Produkce oxidu uhličitého těchto zemí je jasně oddělená. I v době, kdy na tom byla Francie s emisemi nejhůře, produkovala jich násobně méně než Německo v době, kdy na tom bylo s emisemi nejlépe, tedy když hodně foukalo a svítilo slunce. Je také třeba připomenout, že Německo stále produkuje přes 10 % elektřiny z jaderných bloků. Francie má už nyní minimum uhelných elektráren a chce je úplně odstavit v roce 2022, do roku 2050 pak chce být uhlíkově neutrální. Německo doufá, že uhelné bloky zavře do roku 2038. Ovšem i poté bude velmi intenzivně využívat fosilní zdroje v podobě elektráren na zemní plyn. Ten sice při spalování produkuje dvakrát méně oxidu uhličitého než uhlí, ale v případě započtení emisí skleníkových plynů při jeho těžbě a dopravě, není z tohoto hlediska příliš velkou výhrou. Energetická koncepce prosazená environmentálními organizacemi tak z hlediska omezování emisí skleníkových plynů úplně selhala. To nedávno jasně přiznala i Angela Merkelová, když vyhlásila, že uhlíkové neutrality bude v roce 2050 možné v Německu dosáhnout jen v případě, když se podaří zavést technologie záchytu a ukládání oxidu uhličitého (technologie CCS). Je dobré připomenout, že tyto technologie nejsou zatím dostupné a z hlediska ekologického i ekonomického jsou značně problematické. Podobně jako Francie je na tom v emisích díky mixu jádra a obnovitelných zdrojů i Švédsko. Naopak Itálie a Polsko jsou bez jádra a podobně jako Německo s vysokými emisemi skleníkových plynů.

V Německu budou uhelné elektrárny v provozu ještě hodně dlouho, hnědouhelná elektrárna Neurath (zdroj RWE).
V Německu budou uhelné elektrárny v provozu ještě hodně dlouho, hnědouhelná elektrárna Neurath (zdroj RWE).

Právě z tohoto důvodu je velmi důležité, aby se studentští aktivisté o téma zajímali a věděli, za co se reálně zasazují. Vzhledem k důležitosti této tématiky je potřeba ji na seriózní a dostatečné odborné úrovni, i když odpovídajícím způsobem populární formou, prezentovat široké veřejnosti. Právě proto jsme s řadou kolegů připravili dostatečně komplexní, ale zároveň srozumitelný přehled problematiky spojené s možnými klimatickými změnami, jejich dopady a dostupnými opatřeními ke zvýšení odolnosti Česka vůči nim. Pod vedením Václava Cílka a Alexandra Ače jsme napsali knihu Věk nerovnováhy (klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci). Vzhledem k velice pestrému složení autorského kolektivu je možné jasně vidět, že v řadě otázek není ani ve vědecké komunitě jednotný názor a často se i z principu objevuje více možných cest. Kniha je dobrým začátkem pro získání přehledu základních poznatků a zahájení studia a uvažování o této složité problematice. Zajistí čtenáři jistou imunitu proti primitivním zjednodušeným heslům, která se objevují v aktivistických kampaních a internetových diskuzích. Kniha vyšla v nakladatelství Academia a na pulty knihkupectví se dostává nyní. I když byla dokončena již na přelomu let 2016 a 2017, její vydání se zdrželo. To však vadí minimálně, protože právě v současné době stávek za klima je toto shrnutí problematiky klimatické změny velmi aktuální a potřebné.

Václav Cílek, Alexandr Ač a kol.: Věk nerovnováhy (klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci)

I tato kniha dokumentuje, že se odborníci snaží předkládat své návrhy a diskutovat problematiku s politiky i veřejností. A to ne až po zahájení stávek za klima. Sám se dost zaměřuji na oblast energetiky, která je pro řešení snížení emisí opravdu důležitá. Je třeba zdůraznit, že odborníci se svými doporučeními se například v rámci druhé Pačesovi komise podíleli i na přípravě současně platné aktualizace státní energetické koncepce. Právě v jejím rámci, ale s širším kolektivem autorů, jsme pro širší veřejnost připravili přehled české energetiky „Perspektivy české energetiky“ z roku 2014 a navazující monografii „Česká energetika na křižovatce“ z roku 2018.

Nejen zkušenosti v Německu ukazují, že bez jaderné energetiky se i při extrémním finančním a dalším úsilí snižování emisí příliš nedaří. U nás nemáme větrné mořské pobřeží, takže opravdu nemůžeme nízkoemisní energetiku dosáhnout bez jaderných elektráren. Jaderné zdroje energie, stejně jako všechny ostatní zdroje, mají své výhody, negativa i rizika. Asi největším rizikem je v tomto případě havárie a její dopady. O tom jsme se přesvědčili v Černobylu v roce 1986 a ve Fukušimě v roce 2011. Podrobný rozbor fukušimské havárie vyvolané jedním z největších zemětřesní a cunami je v knížce z roku 2015 s názvem „Fukušima I poté“. Racionální analýza a diskuze tohoto rizika jsou velmi důležité, protože právě ono bylo jedním z hlavním důvodů, na kterém protijaderní aktivisté postavili svojí v Německu úspěšnou protijadernou kampaň.

Knihy rozebírající pro odbornou i širší veřejnost různé aspekty energetiky: „Perspektivy české energetiky“, „Česká energetika na křižovatce“ a „Fukušima I poté“.
Knihy rozebírající pro odbornou i širší veřejnost různé aspekty energetiky: „Perspektivy české energetiky“, „Česká energetika na křižovatce“ a „Fukušima I poté“.

Environmentální organizace zhodnotily, že rizika emisí oxidu uhličitého a klimatických změn jsou mnohem nižší než u jaderné energetiky. Německo teď ukazuje, k čemu takové rozhodnutí vede. Zároveň je vidět, kam vede nutnost výstavby velkého počtu větrných turbín a velkých rozloh fotovoltaických panelů. Lze také zhodnotit dopady zvýšené centralizace, kdy je nutné postavit dlouhá vedení, která zajistí dopravu velkých výkonů z velkých větrných parků na severu do průmyslových podniků a velkých měst na jihu Německa. Ukazuje se, že získání akceptace těchto negativních dopadů německé energetické koncepce u obyvatelstva nemusí být jednoduché. I to vede k tomu, že se výstavba obnovitelných zdrojů v Německu v posledních letech znatelně zpomaluje a tím i rychlost náhrady odstavovaných jaderných zdrojů a snižování emisí (viz třeba zdezde).

To, že cesty k nízkým emisím mohou být různé a každá z nich má své klady i zápory jsem se snažil organizátorům stávky za klima u nás vysvětlit diskuzním pořadu v cyklu Enviro Meetup v Paralelní Polis (lze si jej přehrát zde). Své dojmy z této debaty jsem popsal v článku, který byl i součástí rozsáhlejší debata k problematice stávky za klima, která proběhla na environmentálním serveru Ekolist. Pokračování debaty Enviro Meetup by mělo proběhnout ve čtvrtek 23. května. Rozsáhlejší diskuzí vědců s veřejností byl i panel klimatické změny v rámci pochodu za vědu, který proběhl 4. května. I jeho nahrávka by se měla časem objevit na internetu.

V předchozích řádcích jsem se pokusil dokumentovat na několika akcích a počinech, kterých jsem se osobně účastnila a které ukazují, že se čeští vědci snaží s politiky a veřejností o problémech okolo klimatických změn diskutovat a nabízet možná řešení. A podobných akcí, které pořádají k dalším oblastem spojeným s tímto tématem jiní odborníci, je celá řada. Jde o komplikovaný problém, v jehož poznání máme řadu nejistot. Pro jeho řešení se nabízí řada různých cest, které každá má svá pozitiva i negativa. Proto se i pohledy různých vědců mohou lišit. Je tak důležité, aby i politici a veřejnost o různých možnostech přemýšleli a snažili se utvořit si svůj znalý postoj k danému problému. K tomu by jim měla pomocí již zmíněná publikace nakladatelství Academie „Věk nerovnováhy (klimatická změna, bezpečnost a cesty k národní resilienci)“, která právě vychází.


Psáno pro Ekolist, Osla, Neviditelného psa a oEnergetice.

Štítky:Názor
seznam

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(23)
pave69
20. květen 2019, 12:27

Opravdu je potřeba si vyjasnit, jestli vidíme rizikovější možnou změnu klimatu, nebo možné radioaktivní zamoření stovek km2 na stovky let. Oboje jsou jen možnosti - nemusí nastat ani jedno.

Já tedy raději tu změnu klimatu :-)

Druhé téma je cena energie, ale tady člověk taky do budoucnosti nevidí...

David
20. květen 2019, 15:15

No nevím, ale mám pocit, že okolí Černobylu i Fukušimi je přístupné, havárie je lokalizovaná a pod kontrolou a likvidace je pouze otázkou času a ceny ...

Docela by mě zajímal odhad nákladů havárie rozsahu Fukušimi v Evropě,

tj. vystěhovat okruh 30km na 10 let, vyčistit aj. související náklady

a když to přeženu, tak 1x za 50let rozpočítat na kWh elektřiny z jádra ...

Milan Vaněček
20. květen 2019, 15:35

Něco lze spočíst lehce, něco obtížně, něco je nevyčíslitelné. Začněme s tím, co lze lehce spočítat: okamžité zastavení 54 JE s výkonem cca 40GW. Čili ekonomická ztráta z nevýroby elekřiny velmi zhruba 1 Kč na 1 nevyrobenou kWh. JE s výkonem 1GW tedy za rok utrpěla ztrátu cca 7 miliard Kč. Každoroční ztráta cca 300 miliard Kč/rok, trvá to už 8 let ...... Plus většina JE je odepsána a bude zlividována aniž si na likvidaci ušetřila.

Bezprostřední škody z havárie významně převýšily starou tržní hodnotu firmy KEPCO (která nebyla solventní aby škody nahradila, musí to převzít stát. Ta je .....

Likvidace havarie je otázkou sta let, cena nesrovnatelně větší než "uklidit" standardní JE po dožití.

Škoda na celém jaderném průmyslu nevyčíslitelná. A to nepočítám cenu lidských životů, která je dle jaderné loby zanedbatelná.

No a kdyby se to přihodilo v EU, tak by následky byly ještě mnohem horší.

Vladimir Wagner
20. květen 2019, 21:52

Takové studie, které započítávají škody a oběti na vyrobenou jednotku elektřiny se dělají. Pro jaderné zdroje i se započtením Černobylu a Fukušimy vycházejí jako jedny z nejnižších.

Pokud jde o Fukušimu, tak většina evakuovaných území už byla otevřena a obyvatelé se mohli vrátit. I dvě města, která sousedí přímo s elektrárnou mají otevřené části svého území, které slouží i jako zázemí pro dekontaminaci a rekonstrukci zbývajících částí. Plocha zatím neotevřených území, kde se ještě nevrátili natrvalo obyvatelé, je zhruba 350 km2. Jde o původně nejsilněji zasažená území. Na nich probíhá intenzivní dekontaminace a testovací zemědělské činnosti i práce na obnově infrastruktury. Zároveň přes ně vedou cesty, kde už dekontaminace proběhla a mohou se využívat. Předpokládá se, že velká část i tohoto území bude otevřena do roku 2022, tedy zhruba deset let od havárie. Nedávný přehled situace ve Fukušimě je zde: http://www.osel.cz/10411-fukusima-i-po-osmi-letech.html

Milan Vaněček
21. květen 2019, 06:26

Japonci jsou silná ekonomika, zvládnou to i když za cenu dlouhodobé stagnace. Ale náklady jsou obdobné (budou větší??) jako mají Němci s Energiewende, a Němci za to budou mít čistou energetiku bez dovozu fosilních paliv a Japonci energetiku převážně špinavou, založenou na dovážených fosilních palivech a zbytku jádra. Ta likvidace zatím cca trvale odstavených 30 reaktorů bude taky hodně nákladná, nejen ta mnohem mákladnější likvidace těch Fukušimských.

Emil
21. květen 2019, 07:41

Pane Vaněčku, vidím že opakování je skutečně matka moudrosti. Podle agentury Bloomberg jsou náklady na Energiewende (do roku 2025) 500 miliard Eur, a to se do toho rozhodně nepočítají náklady na předčasně uzavřené německé JE způsobem, jakým je počítáte Vy pro Japonsko. Rovněž připomínám, že dekontaminace zasaženého území v Japonsku byla vyčíslena na 25 miliard Eur, tedy oproti Energiewende drobné. A pak už záleží na tom, jestli se rozhodnete počítat náklady na předčasně odstavené jaderné elektrárny tím Vaším způsobem oběma nebo nikomu.

Milan Vaněček
21. květen 2019, 09:20

Tak pár přesných údajů: před havarií ve Fukušimě mělo Německo 18 jaderných reaktorů, Japonsko 54 (třikrát více). V roce 2011 je Japonci zavřeli všechny, v Německu jich doposud 9 ještě běží. To jsou obrovské rozdíly ve finančních ztrátách.

Dekontaminace radioaktivní půdy v Japonsku je jen zanedbatelná položka vůči ostatním škodám.

A hlavně: Německo získá čistou energetiku, Japonsko ne.

Ondra
21. květen 2019, 10:15

Pane Vaněčku ostatni pořád poučujete aby diskutovali k tomu čemu rozumí - Vy kromě FVE asi očividně rozumíte všemu. Takže určitě moc dobře víte že v Japonsku jaderný bloky postupně restartujou (ano ne všechny a pokud se bude dařit tak se do provozu vrátí možná polovina) ale do Vaší pochybný argumentace se to moc nehodí (to chápu). Jestli se nepletu tak v Japonsku jich teď běží 9 tzn víc jak v Německu (teď myslim už jenom 7 a ne 9). V Německu ale budou ještě vypínat zatím co v Japonsku budou zapínat.

Takže Vašich pár přesnejch údajů není moc přesnejch když ani nevíte kolik v Německu ještě běží bloků.

Emil
21. květen 2019, 10:20

To je zajímavé, že Vám z těch "přesných údajů" zase nějak vypadlo to, že v Japonsku jich také 9 běží, a do budoucna to jistě bude ještě víc, kdežto v Německo to již brzo bude nula.

Kdy konečně Německo získá tu čistou energetiku nevím, zatím to na žádný velký posun nevypadá, a odstavováním jaderných elektráren v Německu v následujících letech se to určitě nezlepší.

Milan Vaněček
21. květen 2019, 12:37

Vidíte, tak se nakonec dopočítáme kdo odstranil víc jaderných elektráren: zda kancléřka Merkel anebo tsunami.

Milan Vaněček
21. květen 2019, 13:27

A poslední přesná kvantitativní poznámka: viz agentura Reuters, 20.5.2019., "Německo utratilo v roce 2018 celkem 23 miliard EUR na integraci a pomoci uprchlíkům".

To je víc než roční výdaj na Energiewende (500 miliard/25, viz Emil 7:41).

Člověk by měl mít vše kvantitativně porovnáno, než začne vynášet ukvapené soudy.

Emil
21. květen 2019, 14:16

To má být nějaký záblesk sebereflexe? S tím kvantitativním porovnáváním jste totiž začal Vy, a ještě k tomu chybně...

Ondra
21. květen 2019, 19:13

Pane Vaněčku od Vás bych čekal mnohý. Že by ste klesnul tak hluboko a tahal sem uprchlíky to teda ne. Co bude dál? Německý důchody? Výdaje na zdravotnictví? Proti tomu sou náklady Energiewende přece prkotina...

JVr
23. květen 2019, 12:53

Ono se očekává, že v důsledku změny klimatu dojde ke vzrůstu hladiny oceánů, vysychání některých řek atd. Tedy poměrně velké rozlohy km2 které budou v důsledku neobyvatelné.

Ty km2 neobyvatelné v důsledku známých jaderných havárií se s tím nedají vůbec srovnávat.

Andrea Borotea
20. květen 2019, 14:13

Svatá Helena pri erupci 1980 vyvrhla víc popílku a dalších plynů než lidstvo za dobu své existence. I v dávné historii se střídalo oteplení a doby ledové bez vlivu člověka ale v důsledku skleníkového efektu.

Vliv energetiky aut.... je silně přeceněn protože se dá spočítat vliv sopečné činnosti, zemědělství, močálů, hořících dolů se spočítat nedá a tak si z toho lobyistické skupiny dělají business v energetice automobilismu...

Jaký význam má stanovení průměrné spotřeby aut po 2030 2,7 l/100km?

Vědci se nevyjádří přišli by o granty.

Lubos Vozar
20. květen 2019, 14:26

Prosim vas, to kto vam povedal ze St Helen mala vacsie emmisie nez ludstvo za celu dobu existencie. Erupce St Heleny je proti ludskej cinnosti bezvyznamna...

https://skepticalscience.com/1980_mt_st_helens_eruption_co2_emissions_compared_to_us_transportation_sector.html

https://www.forbes.com/sites/startswithabang/2017/06/06/how-much-co2-does-a-single-volcano-emit/

Andrea Borotea
20. květen 2019, 15:30
Andre Borotea
20. květen 2019, 15:32
Lubos Vozar
27. květen 2019, 16:50

Odporucam vam rozsirenie zdrojov odkial cerpate, v kazdom pripade ocenujem ze ste uverejnili zdroj informacie.

Tento clanok nedava ziadny zmysel, Aj keby celych 2,8 miliardy m3 materiálu ktore podla vaseho clanku mt Helens stratila predstavovali sklenikove plyny, co rozhodne nepredstavovali, tak to proti 37 miliardam ton CO2 co sme vypustili v jedinom!!! roku 2018 vypada smiesne.

https://www.weforum.org/agenda/2019/04/charts-carbon-emissions-hit-record-high-2018/

Petr
20. květen 2019, 20:30

Jo, jo souhlasím se žvatlavou nájemnou novinářkou, já měl taky v letech své největší naivity ze všech loutek mediálního divadla nejraději postavu nejmenšího kašpárka na drátkách.

Ale reálně směna sibiřských surovin za české a německé stroje může o něco zdražit výpalným pro Polsko a Ukrajinu, ale skutečně zastavit by to dokázala jen 3. světová.

Jan Veselý
21. květen 2019, 13:38

Problém s prezentací vědeckých fakt ohledně klimatické změny a hlasu vědců v tomto oboru spočívá hlavně v tom, že potřebná opatření musí zákonitě vést k likvidaci byznysu (ropa, plyn, uhlí) s ročním obratem v několik biliónů dolarů za rok produkujícím zajímavé zisky. Tenhle byznys se samozřejmě brání a brání se tvrdě. Dělá to i za pomoci úplatků, politického nátlaku, manipulací, lží, překrucování reality, mediálního humbuku, vědeckých prostitutů, ...

Výsledkem je to, že velká část populace je z toho všeho zmatená a je v tom spousta nejistoty.

Přitom se z vědeckého hlediska jedná už asi 30 let o rozhodnutou věc.

Milan Vaněček
21. květen 2019, 13:53

Ano jde o obrovské peníze a nejen pro ropu, uhlí a plyn ale i pro jádro (to pro sebe propaguje nálepku "nízkoemisní") a o OZE.

Každá strana používá všemožnou propagandu, včetně té vědecké a pseudovědecké.

Ale v nejbohatších nejvyspělejších zemích nakonec musí zvítězit čisté a lokální zdroje: slunce, voda, vítr jako dominantní zdroj (ale ne ze 100%, stačí i 80%).

A jaké bude klima v různých oblastech země v roce 2050 či 2100 to opravdu nevíme, musíme být ale schopni reagovat na jakékoliv změny a co je nejdůležitější-neničit přírodu a lidi okolo sebe.

Jan Veselý
21. květen 2019, 13:49

Velká část problému klimatické změny souvisí s energetikou. Tam se současná vůdčí generace českých energetiků a jaderných fyziků nemůže za posledních 17 let pochlubit vůbec žádnými výsledky a není perspektiva, že by se to mělo v příštích letech nějak změnit.

Jiným příkladem nechť je silně PROjaderná Velká Británie, kde možná budou mít za 5-10 let dva nové jaderné bloky. Musela se kvůli tomu angažovat vláda, museli se vymýšlet velké a složité finanční transakce, královan musela vozit čínského despotu ve zlatém kočáře. Než se tohle naplánovalo, profinancovalo a začalo stavět, postavil se (mezi 2012-2018) v OZE ve stejné zemi ekvivalent výroby 20 GW jaderných elektráren. To vše za situace, kdy současná vláda Konzervativců jim má tendenci akorát dělat naschvály a většina výstavby se musí dít ve Skotsku a Walesu, kde nemá "Londýn" takovou moc.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se