Je Čína za uhelným vrcholem?

V Číně byl loni dvakrát překonán světový rekord v oblasti energetiky, bylo instalováno 32,5 GW výkonu větrných elektráren a 18,3 GW elektráren solárních. Čína tak má zásadní podíl na loňských rekordních 121 GW instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie. Podle Čínského národního statistického úřadu, dále klesla meziročně spotřeba uhlí o 3,7%, spotřeba zemního plynu vzrostla o 3,3% a výkon jaderných elektráren stoupl o 30%. Tento trend posledních několika let vede k rychlé diverzifikaci čínských zdrojů elektrické energie se stále snižující se dominancí uhlí. Již dva roky trvající prudký pokles spotřeby uhlí je podle názoru části analytiků znamením, že spotřeba uhlí a produkce CO2 je již v Číně za vrcholem a bude dále setrvale klesat, 15 let před plánovaným datem.

Nejnovější údaje potvrzují, že Čína se stále vyšší rychlostí mění strukturu své energetiky směrem k bezemisním zdrojům namísto uhlí. Solární a větrné elektrárny jsou tahouny a vítězi této transformace, jak ilustruje 73,7% meziroční nárůst připojeného instalovaného výkonu solárních elektráren. Pokles spotřeby a vysoký přebytek domácí produkce znamenal prudký propad dovozu uhlí, který meziročně poklesl o 30,4%. – Tim Buckley, ředitel energeticko-finančních studií Institutu pro Energetickou Ekonomiku a Finanční Analýzu (IEEFA)

Zde jsou některé klíčové statistiky z Čínské statistické ročenky pro rok 2015 (originál v mandarínské čínštině):

• Spotřeba uhlí klesla o 3,7%, spotřeba ropy stoupla o 5,6%, spotřeba zemního plynu stoupla o 3,3%, celková spotřeba primární energie z fosilních paliv klesla o 1,4%.
• Uhlí stále tvoří přibližně 64% spotřeby energií v Číně.
• Celková energetická spotřeba Číny vzrostla o 0,9% a dosáhla 4,3 miliardy tun uhelného ekvivalentu (126 337 PJ)
• Energetická náročnost (spotřeba energií/HDP) čínské ekonomiky meziročně poklesla o 5,6%.
• Dovoz uhlí poklesl o více než 30% na 204,06 milionu tun (tj. o 87,45 milionu tun)
• Do sítě bylo připojeno 18,3 GW výkonu solárních elektráren a jejich celková instalovaná kapacita je aktuálně 43,18 GW.
• Do sítě bylo připojeno 32,5 GW výkonu větrných elektráren a jejich celková instalovaná kapacita je aktuálně 129,34 GW.
• Do sítě bylo připojeno 71,6 GW výkonu tepelných elektráren na fosilní paliva a jejich celková kapacita je aktuálně 990,21 GW.
• Do sítě bylo připojeno 6 GW výkonu jaderných elektráren a jejich celková kapacita je aktuálně 26,1 GW.
• Do sítě bylo připojeno 14,9 GW výkonu vodních elektráren a jejich celková kapacita je aktuálně 319,4 GW.
• Bezemisní (vodní, jaderné, větrné, solární) a nízkoemisní (zemní plyn) zdroje energie tvořily dohromady 17,9% spotřeby primárních energetických zdrojů.

Přes výstavbu více než 70 GW nových elektráren na fosilní paliva, poklesla jejich celková výroba o 2,7% a jejich průměrný koeficient využití se tak meziročně snížil z 56,2% na 48,9%. Průměrný elektrický výkon byl v čínské ekonomice 663,3 GW.

Produkce elektřiny v Číně (2015)

Podle předpovědi IEEFA bude letos v Číně instalováno dalších 22 GW výkonu větrných elektráren, 16 GW elektráren vodních, 6 GW jaderných a 18 GW solárních (z toho 60% solární farmy, 40% střešní instalace). Odhad růstu poptávky po elektřině je 3-3,5%. To znamená, že nově instalovaných 62 GW bezemisních zdrojů více než postačí k pokrytí nové poptávky a spotřebu uhlí opět meziročně klesne.

Je pravděpodobné, že Čína udrží trend poklesu emisí CO2. To by znamenalo, že dosáhly svého vrcholu v roce 2014, mnohem dříve než je oficiální cíl v roce 2030. – Tim Buckley (IEEFA)

Není cesty zpět

Podle IEEFA nejsou žádné náznaky, že by se současný trend měl v roce 2016 měnit. Například před několika dny prohlásil ředitel státního podniku China’s State Grid Liu Zhenya, že jeho podnik nesouhlasí s pokračováním strategie „všechno, co jde“, která byla uplatňována v minulosti pro výstavbu nových zdrojů elektřinu pro rychle rostoucí čínskou spotřebu. Podle Liu je výhodnější do budoucnosti pokračovat výstavbou založenou na technologiích nové generace pro řešení poptávky po energiích a problémů souvisejících s ochranou ovzduší a klimatu.

Jediná překážka je v myšlení lidí. Technické problémy nejsou významné. – Liu Zhenya, ředitel China’s State Grid

Dr. Yang Fuqiang, člen Rady pro ochranu přírodních zdrojů (NRDC), prohlásil, že rok 2014 byl bodem obratu v hodnotách emisí CO2. Snižování emisí je důsledkem dvou jevů, snižování spotřeby uhlí a vzrůstajícím podílem nefosilních zdrojů energie.

Čínská vláda rozhodla, že v roce 2016 budou sníženy obří přebytky produkčních kapacit ve dvou prioritních sektorech – produkce uhlí a výroba oceli. Jen v roce 2016 plánuje Čína snížit nadbytečnou produkční kapacitu uhelných dolů o 1 miliardu tun uhlí a o 100-150 milionů tun snížit nadbytečné produkční kapacity oceli. Podle našich odhadů se to významně projeví v dalším snižování spotřeby uhlí v roce 2016.

Energetická náročnost hospodářství se na jednotku HDP snížila meziročně o 5,6%, což v kombinaci s nárůstem výroby nefosilních zdrojů znamená, dle mého odhadu, 7% pokles hodnoty produkce CO2 na jednotku HDP. To znamená, že energetická náročnost čínské ekonomiky klesla během 12. pětiletky o celkem 18%, více než bylo plánovaných 16%. poměr emisí CO2 k HDP poklesl ve stejném období o více než 20% přičemž plánovaná hodnota byla 17%. Věřím že tato hodnota během začínající 13. pětiletky bude dále klesat a v roce 2025 překoná pokles o 40-45% vzhledem k roku 2005 přislíbený Čínou na klimatické konferenci v Kodani. – Yang Fuqiang (NRDC)

Udržitelný pokles?

Podle Fuqianga lze předpokládat další pokles spotřeby uhlí v Číně. K roku 2020 by se roční spotřeba uhlí měla snížit o přibližně 500 milionů tun (polovina spotřeby uhlí v EU) na cca 3,5 miliardy t/rok. Podíl uhlí na primárních energetických zdrojích by tak měl tvořit cca 55%místo současných 65%. NRDC také předpokládá snížení spotřeby oceli do roku 2020 ze současných 800 milionů t/rok na 700 milionů (produkce oceli v EU je 166 milionů t/rok) a snížení produkce cementu do roku 2020 ze současných 2,5 miliardy t/rok na 2 miliardy (produkce cementu v EU je 200 milionů t/rok). Pokud by pokles spotřeby uhlí v Číně pokračoval předpokládanou rychlostí, překonal by pokles emisí CO2 emise z očekávaného růstu spotřeby ropy a zemního plynu. Pokles emisí CO2 by tedy opravdu znamenal, že produkce CO2 vyvrcholila v roce 2014, mnohem dříve než v očekávaném roce 2030.

Profesor Boqiang Lin, děkan Institutu pro výzkum energetických politik univerzity Xiamen v Číně nabádá k větší opatrnosti v úsudku.

Současný pokles spotřeby uhlí a emisí CO2 a stagnující poptávka po energiích jsou do značné míry způsobeny zpomalením růstu HDP. Je otázkou jestli by tyto trendy bylo možné udržet v případě obnovení rychlosti růstu HDP o 10% nebo více. Obří nárůst instalované kapacity obnovitelných zdrojů s sebou nese, hlavně v případě větrných elektráren v odlehlých oblastech, častější potíže s nedostatkem přenosových kapacit a nuceným omezováním jejich výkonu. Současný přebytek instalovaných kapacit také vede ke zvýšenému tlaku na cenu elektřiny, což ohrožuje výdělečnost nově stavěných zdrojů. Vzhledem k obrovským instalovaným kapacitám uhelných zdrojů, čeká bezemisní zdroje ještě dlouhá a náročná cesta, nepřeceňoval bych trend posledních několika let.

Diskuze závěrem

To, co se děje v Číně jsou pro člověka z menší evropské zemičky naprosto omračující objemy produkce a výroby. Jisté však je, že Čína již několik let mění směr vývoje své energetiky. Vzhledem k velikosti čínské ekonomiky nelze rozhodně čekat, že tato změna proběhne rychle, ale celkový, nově nastavený trend se zdá být jasný. Že příklon k OZE a částečně i jaderné energetice má být dlouhodobým trendem čínského hospodářství potvrzuje i fakt, že čínská Rozvojová a reformní komise při tvorbě aktuálně schválené energetické koncepce intenzivně spolupracovala se dvěma americkými institucemi známými podporou rozvoje OZE a efektivního využívání energií – National Renewable Energy Laboratory a Rocky Mountain Institute. Toto je mimořádně důležité z hlediska snahy o globální snižování emisí CO2, protože tato změna se děje v největší světové ekonomice, v ekonomice spotřebovávající 50% roční světové produkce uhlí.

Jestli je Čína opravdu za „peak carbon“ se pozná jistě až za několik let. Pozná se to podle toho, jestli se růst čínského HDP vrátí k hodnotách extenzivního růstu o 10% a více nebo rychlost jejího růstu zůstane na současných hodnotách okolo 7% nebo nižších. Z hlediska globálního je důležité, že všechny největší ekonomiky světa – Čína, USA, EU, Japonsko, mají už pravděpodobně svůj „peak“ carbon za sebou a je jen otázkou, jak rychle půjdou emise CO2 dolů. Jedinou ekonomikou, kde by bylo možné v příštích letech očekávat je Indie. Jenomže i v Indii pod vládou premiéra Modiho (který svou politickou kariéru restartoval také díky mimořádně úspěšnému projektu elektrifikace chudého venkova v Gudžarátu pomocí OZE) značně pokročila ve své podpoře OZE, v plánu mají do roku 2022 výstavbu 175 GW zdrojů elektřiny z OZE (100 GW fotovoltaika, 60 GW větrné elektrárny, 10 GW vodní, 5 GW biomasa) a velký kus financování zajistí speciální daň z uhlí.

Já jako malý český človíček se jen těším, že mi tenhle objem instalací dále zlevní FV instalace (a baterie, to je ovšem jiný příběh). Já tak budu moct okolo roku 2020 přejít se svou domácností do poloostrovního režimu, kdy 9 měsíců v roce budu energeticky nezávislý a přes zimu budu simulovat ideálního zákazníka, který bude svůj odběr řídit podle aktuální ceny elektřiny, dá mi ji někdo zadarmo až zafouká?

Tento text je z větší části překladem analýzy zveřejněné na webu EnergyPost.

Zdroj náhledového obrázku: Breakthrough Institute