Polsko plánuje rozšiřovat svoji plynárenskou infrastrukturu navzdory kritice

Polsko nemá v úmyslu nahradit fosilní plyn nízkouhlíkovými alternativami, ale snaží se rozšířit svou plynárenskou infrastrukturu. Některé neziskové organizace a ochránci přírody namítají, že to zvýší závislost Polska na dovozu. Místo přechodu k systému založenému na decentralizovaných zdrojích obnovitelné energie, se uhelné elektrárny postupně nahrazují elektrárnami plynovými, stávající mix má být v budoucnu doplněn o jaderné elektrárny. 

V Polsku se staví několik velkých paroplynových bloků, tj. zdrojů určených spíše pro pokrývání základního zatížení než pro krátkodobou stabilizaci sítě. V současnosti jsou v plánu elektrárny Ostrołęka C (745 MW), Rybnik (860 MW), Dolna Odra (1400 MW), Grudziądz (500 MW), Adamów (500 MW), Łagisza (500 MW) nebo Kozienice (2200 MW), ty zvýší poptávku Polska po dováženém plynu. Právě pro tyto potřeby Polsko plánuje postavit, po Svinoústí, druhý terminál pro dovoz LNG u přístavu Gdaňsk, tentokrát ve formě plovoucí jednotky (FSRU).

Polsku se podařilo nahradit ruský plyn palivem z jiných zdrojů. Ruský plyn, který tvořil asi polovinu poptávky polské ekonomiky, je nyní nahrazován plynem dodávaným plynovodem Baltic Pipe a prostřednictvím rozšířeného terminálu LNG v Svinoústí. Skrz Svinoústí může Polsko dovážet 8,3 mld. m3 plynu, Baltic Pipe nabízí kapacitu 10 mld. m3 (pro Polsko a Dánsko) a domácí těžba činí 4 mld. m3. Spotřeba plynu v zemi dosáhla v roce 2022 zhruba 17 mld. m3. 

Polsko má dále ambici se stát plynovým hubem pro střední a východní Evropu, nicméně chybí dostatečně velké přeshraniční propojení do dalších zemí v regionu. Ostatně ČR si svoje dodávky zajistila v jiných terminálech. Na to, že další terminál v Evropě není potřeba, poukazuje zpráva Institute for Energy Economics and Financial Analysis, která předpovídá, že do roku 2030 bude poptávka po LNG v Evropě klesat ve srovnání s instalovanými importními kapacitami. K přehodnocování investic do LNG terminálů dochází i v USA.

Plány na rozšíření plynárenské infrastruktury se setkávají s odporem ekologických organizací

Odpůrci namítají, že rozvoj plynárenské infrastruktury je hrozbou pro klima, kvůli unikům metanu, který má silné dopady z pohledu globální změny klimatu. Kritici odkazují na studii zveřejněnou loni v časopise „Environmental Research”, která ukázala, že pokud se zohlední různé úrovně úniků, celkové emise skleníkových plynů v celém životním cyklu z dováženého zemního plynu zřejmě překročí emise z lokálně těženého a spalovaného uhlí. 

Rizik spojených s plynem si je vědomo stále více institucí, jejichž následné politiky zpřísňují požadavky na investice v této oblasti.  Plynárenské projekty budou muset splňovat dodatečné environmentální závazky, než budou schváleny. V rámci EU došlo ke schválení systému pro reporting emisí metanu na konci května, jak jsme informovali. 

Samostatnou otázkou jsou náklady na výrobu energie z plynu. Paroplynové zdroje jsou vystaveny jisté míře rizika, například v podobě výkyvu cen plynu a potenciálního výpadku dodávek paliva. Autoři článku uvádí, že žádná z plánovaných elektráren není v Polsku rentabilní. 

Dalším z aspektů, na který autoři upozorňují, je, že dodavatelské řetězce jsou vystaveny riziku sabotáže, což ukázal výbuch plynovodu Nord Stream v roce 2022 nebo poškození plynovodu mezi Finskem a Estonskem v roce 2023. Před přerušením dodávek nemusí ochránit ani dlouhodobé smlouvy. O tom se nedávno přesvědčil Orlen, který navzdory uzavřené smlouvě na dodávky plynu zatím žádné dodávky neobdržel.

Posledním argumentem autorů je znečištění, které se pojí s údržbou plovoucích LNG terminálů a tankerů. Ty se většinou vyplachují chlorem, který následně uniká do vod v okolí. Německá organizace Deutsche Umwelthilfe usiluje o zavedení zákazu vypouštění chloru, podala také žalobu proti terminálu v přístavu Wilhelmshaven.