Rozhovor: Jak se energetika promítá do prezidentské volby v USA?

V následujících dnech bude velká část světa s napětím sledovat prezidentské volby ve Spojených státech. V souvislosti s tím poskytl pro náš web rozhovor Martin Jirušek, ve kterém se dozvíte, jestli je dnes energetika pro prezidentské kandidáty téma, jak obě strany k energetickým tématům přistupují a jestli dnes vůbec v těchto tématech existuje rozdíl mezi Republikány a Demokraty. 

Je dnes energetika a s ní úzce spojená témata, jako například dekarbonizace nebo změna klimatu, tématem amerických voleb na celostátní úrovni?

Dlouhodobě je prvním a nejčastějším tématem amerických voleb ekonomika, přičemž energetická témata jsou do ní přirozeně zakomponována. Navenek se však tato témata projevují především prostřednictvím toho, co komunikují kandidáti. Ti dnes akcentují zejména dopad na peněženky voličů, tedy kolik typicky zaplatí spotřebitel za pohonné hmoty. Podobné je to s tématy dekarbonizace nebo energetické tranzice. Ty jsou taktéž spíše „skryté“ v ekonomických tématech, ale také v zahraniční nebo bezpečnostní politice. Oblíbeným příkladem, kdy se energetická tranzice promítá do rétoriky obou voličů, je důraz na domácí výrobu a ochranu před dovozem z Číny. Donald Trump často zmiňuje domácí výrobu automobilů, Demokratická strana zas produkci komponent pro obnovitelné zdroje.

Je potřeba zdůraznit, že stejně jako v Evropě si státy udržují suverenitu nad volbou energetického mixu, v USA si jednotlivé státy utvářejí energetickou politiku do velké míry samy. To je pravděpodobně také důvod, proč je toto téma uchopeno primárně z ekonomického hlediska. V poslední řadě hraje roli také fakt, že státy jsou dnes do velké míry rozděleny i fyzickou infrastrukturou. Ukázkovým příkladem je stát Texas, jehož energetický sektor je kvůli neexistujícím propojením s dalšími státy téměř izolovaný. I to přispívá tomu, že energetika je více tématem politiky uvnitř států.

Mapa Spojených států amerických. Zdroj: US State Department

Většinový stereotyp často staví Republikánskou stranu do pozice věčného obhájce ropného a plynárenského průmyslu a Demokratickou stranu naopak do role podporovatele udržitelnosti a obnovitelné energie. Stále toto vnímání platí? A odráží taková představa dnešní realitu?

Hlavním rozdílem mezi stranami je dnes téma spotřeby. Republikáni se zaměřují na navyšování dodávek zdrojů a uspokojení celkové spotřeby všech zákazníků. Demokraté naopak prosazují politiky, které vedou k úsporám, což činí v souvislosti s environmentálními tématy, zejména ochranou životního prostředí. Tento rozdíl lze dobře ilustrovat na rozdílném přístupu za vlády Donalda Trumpa a Joe Bidena. Donald Trump se snažil ulevovat fosilnímu průmyslu a zrušil například legislativu přijatou za vlády Baracka Obamy, která uvalovala poměrně přísné restrikce na fosilní výrobu elektřiny a spalovací motory. Naopak za vlády Joe Bidena došlo k uvalení restrikcí na export LNG.

Obecně se však dá říci, že v posledních letech navzdory těmto rozdílům dochází ke sbližování postojů obou stran. Demokraté si totiž uvědomují, že příliš restriktivní přístup by se mohl obrátit proti jejich snaze podporovat domácí produkci.

Pokud se tedy obě strany staví k energetické politice zejména skrze ekonomická témata, na základě čeho lze usuzovat, kam bude směřovat energetická politika a s ní spojená témata, jako je dekarbonizace nebo ochrana životního prostředí?

Demokratická strana se v tomto ohledu může opřít o Inflation Reduction Act, který byl největším podpůrným opatřením za poslední dekády, například pro rozvoj obnovitelných zdrojů. V Republikánské straně nic podobného neexistuje, ale mnoho se dá vyvodit z předchozí vlády Donalda Trumpa, který ve velkém usiloval o zrušení nařízení svého předchůdce Baraca Obamy například na omezení těžby nerostných surovin. Ani jedna ze stran dnes nicméně nemá explicitní plán nebo program, který by některá z těchto témat specificky zmiňoval.

V posledních letech se energetika a zdroje staly stále důležitějším geopolitickým nástrojem. Jak se dnes postoje obou stran a kandidátů odrážejí v energetické politice Spojených států směrem navenek, zejména směrem k Evropě?

Republikánská linie pod vedením Donalda Trumpa je jasná – maximalizovat produkci a vývoz. To má pomoci nejen bohatnutí Spojených států, ale i upevnění jejich pozice mezi globálními dodavateli. Na straně demokratů jednoznačná linie neexistuje. V návaznosti na současné trendy se nicméně dá očekávat, že vítězství demokratické kandidátky povede k přezkoumání možných limitů a případnému omezení domácí produkce plynu a tím pádem i vývozu. Jaké konkrétní kroky budou podniknuty, je ale zatím složité říci, neboť jde opět do velké míry o ekonomické téma s mnoha perspektivami.

Co se týče nějakého narativu specificky zaměřeného vůči Evropě, ten dnes nemá ani jeden z kandidátů. Ačkoliv v posledních letech vzrostly například dodávky LNG do Evropy, evropské země jsou pro USA jen jedním z mnoha odběratelů, byť celkově největším, na stále více se globalizujícím trhu se zemním plynem. Tomu odpovídá i prostor, který tématu oba kandidáti věnují.

V Evropské unii je dnes značně zpolitizované téma jaderné energetiky, které často rezonuje i v evropských volbách. Existuje podobný trend i v USA?

Na celonárodní úrovni není jaderná energetika v USA de facto tématem. Stejně jako v Evropě lze i zde pozorovat rozdílné přístupy v jednotlivých státech, ale na rozdíl od Evropy je ve Spojených státech výstavba nových jaderných zdrojů čistě ekonomickým tématem, přičemž ekonomická návratnost takových investic je dnes dost nejistá. I zde se odráží značná suverenita jednotlivých států v této oblasti, a proto toto téma v celonárodní politice prakticky není vidět.