Čína zpřísňuje: Úředníci musí plnit klimatické cíle, jinak jim hrozí sankce

Čína plánuje posílit kampaň, která má zajistit dodržení jejích klimatických cílů. Od letošního roku budou místní provinční vlády hodnoceny také na základě toho, jak přispívají k dosažení cíle emisí do roku 2030. Tlak na místní vlády je jedním ze způsobů, jakým Peking i v minulosti prosazoval svou ambiciózní politiku, ať už šlo o covid, ekonomický růst, čistotu ovzduší či řešení chudoby.

Od letošního roku budou provinční vlády hodnoceny podle toho, jak dostatečně přispívají k tomu, aby emise uhlíku dosáhly svého vrcholu před rokem 2030. Agentura Bloomberg s odvoláním na čínské státní orgány (Státní radu a Centrální komisi Komunistické strany Číny) uvádí, že pokud vedení některých provincií nebude vykazovat dostatečný pokrok, bude mít 30 dní na nápravu a pokud je neplní, bude mu hrozit disciplinární řízení.

Dokument, který byl zveřejněn 22. dubna, sice není teoreticky závazný, nicméně to, že je vydán oficiálními kanály dvou hlavních institucí v Číně, mu dodává na vážnosti. Carbon Brief také uvádí, že jde o první takto významný vládní dokument, který zakotvuje dekarbonizaci ve vztahu k energetické bezpečnosti a vývoji průmyslu. Zároveň poukazuje na to, že přesto že je dokument přísnější, co se týče klimatických cílů, anit tak přímo neodmítá uhlí.

Na čínských burzách v reakci na tyto zprávy vzrostly akcie některých firem působících v oblasti obnovitelných zdrojů.

Čína a emise

Čína je velmocí ve vývozu technologií pro obnovitelné zdroje. Její rychlý ekonomický růst však vedl k tomu, že je již několik let největším emitentem skleníkových plynů. Například v roce 2023 byla podle IEA odpovědná za 32,1 % světových emisí CO₂. Emise jsou v zemi taženy především spalováním uhlím, především elektrárnami a průmyslem. Uhlí je odpovědné za zhruba 60–70 % výroby elektřiny a významnou část emisí.

Čína se také zavázala dosáhnout vrcholu svých emisí do roku 2030 a uhlíkové neutrality do roku 2060. Co se klimatických cílů týče, vláda je nastavovala relativně konzervativně oproti tomu, co by si přáli někteří kritici. Na druhou stranu Čína své cíle často plní.

Masivní čínský ekonomický růst měl výrazné environmentální dopady. Historicky byl velkým problémem například smog ve městech, který vláda postupně řešila uzavíráním nejvíce znečišťujících elektráren a přesunem průmyslu mimo městské oblasti. Situaci se v mnoha případech podařilo zlepšit, nyní se pozornost obrací i na problémy jako mikroplasty či „věčné“ chemikálie.

Otázkou zůstává, zda se podaří splnit cíle do roku 2030, tedy snížit emisní náročnost o 65 % oproti roku 2005 a zajistit alespoň čtvrtinový podíl nefosilních zdrojů na energetickém mixu. Podle oficiálních kroků se zdá, že tento cíl vláda v Pekingu minimálně myslí vážně.