ETS systémy pokrývají již čtvrtinu světových emisí, přibýt mají další

Různé systémy pro obchod s emisemi (ETS) vyprodukovaly v roce 2025 rekordních 79 miliard dolarů. Podle organizace International Carbon Action Partnership, která v úterý vydala svůj každoroční Status Report. Dle ředitele sekretariátu organizace je zřejmé, že obchodování s emisemi se pro většinu vlád stalo hlavním nástrojem, jak dodržet své klimatické závazky.

International Carbon Action Partnership (ICAP - Mezinárodní partnerství pro uhlíkovou akci) je fórum, které má aktuálně 45 členů a slouží k výměně zkušeností a znalostí ohledně ETS systémů. Aktéři chtějí sdílet zkušenosti a učit se navzájem, pomoci s vývojem a vylepšováním uhlíkových trhů a zkoumat roli ETS v dekarbonizaci.

Členy jsou Evropská komise, 13 evropských zemí, včetně například Německa a Španělska, a dále například Brazílie, Jižní Korea, Indie, několik kanadských, čínských a japonských provincií a amerických států a pět čínských měst. Další státy jako Ukrajina, Kazachstán, Chile či Mexiko jsou pozorovatelé. Česká republika členem není.

ETS pokrývají 26 % světových emisí skleníkových plynů

Podle zprávy je momentálně na světě 41 fungujících ETS systémů, které pokrývají celkově zhruba 26 % světových emisí skleníkových plynů. Celkové tržby z těchto systémů za minulý rok dosahují 79 miliard dolarů. ETS systém má (či je součástí většího) v současnosti 14 států skupiny G20.

Jurisdikce, které ETS mají, pokrývají 63 % globálního HDP a přes polovinu světové populace. Dochází také k prohlubování mezinárodní spolupráce a dialogu mezi jurisdikcemi a k lepšímu pochopení toho, jak systémy správně nastavit. Podle zprávy ETS systémy již oficiálně nejsou vedlejším nástrojem boje proti dekarbonizaci, ale staly se „mainstreamem“. Hlavní příchod a expanze systémů přichází ze států se středním příjmem z Asie a Jižní Ameriky.

Další ETS systémy na obzoru

Kromě 41 už běžících systémů je dalších 16 v různých stádiích přípravy a zvažování. Mnoho států údajně zvažuje velké balíčky, které společně implementují ETS, offset crediting a uhlíkové daně jako jednu architekturu.

V roce 2026 mají svůj systém spustit tři důležité státy, kterými jsou Vietnam, Japonsko a Indie. Zároveň v Latinské Americe Brazílie, Chile a Kolumbie odsouhlasily legislativu a připravují implementaci.

Mezitím se už existující systémy prohlubují. Nejen EU ETS 2, ale ani další aktéři nezahálejí. Čína připravuje absolutní emisní strop od příštího roku. Korea svůj systém posílila vytvořením více aukcí a novou rezervou. V Kalifornii je systém zakotven do roku 2045 a například Turecko připravuje pilotní ETS program.

Využití vybraných částek

To, jak jsou investovány peníze z aukcí povolenek, záleží na jednotlivých státech. Podle zprávy lze investice různých systémů rozdělit do několika kategorií, přičemž systémy často financují více z nich.

Kategoriemi jsou například standardní rozpočet či vývojové cíle, ale i další oblasti spojené s klimatem. Hlavní formou investic, na které putují zisky z ETS systémů, je zmírňování změny klimatu, například znovuzalesňování či jiné způsoby zachytávání CO₂.

Dále peníze směřují do nízkouhlíkových technologií a inovací v tomto sektoru. Některé státy také alokují část prostředků na pomoc lidem či firmám zasaženým energetickou chudobou nebo těm, na které mohou negativně dopadnout efekty implementace ETS.

Jaké existují typy ETS systémů?

Základním rozdílem je, zda je systém založen na intenzitě (73 %), nebo na absolutním stropu (27 %). Systémy založené na absolutním stropu (například EU ETS či systém, na který chce teď přejít Čína) jsou jednodušší, ale přísnější. Fungují na principu zastropování emisí – tedy stanovení počtu tun CO₂, které lze vypustit do atmosféry, a vydáváním příslušného počtu povolenek. Cokoliv vypuštěno bez povolenky je penalizováno.

Systém tak umožňuje v podstatě přesnou redukci emisí CO₂. Povolenek může přibývat, pokud se systém například rozšíří na další sektor. V případě EU existuje mechanismus tržní stability, jehož snahou je držet cenu uhlíku v určitém rozmezí – tedy odebírat povolenky, pokud cena příliš klesne, a vypustit dodatečné do oběhu, pokud příliš stoupne. V systému se zároveň počet povolenek postupně snižuje.

Na intenzitě založený systém limituje emise ve vztahu k ekonomické aktivitě. Firmy dostanou povolenky podle své produkce, která má nastavené standardy efektivity. Absolutní počet emisí se tak v tomto systému může reálně zvýšit, pokud se celková produkce zvýší. Cílem je snížit emise z růstu a zefektivnit současnou produkci. Z toho důvodu k tomuto systému tíhnou rozvojové státy či státy, které se obávají omezení průmyslu.