Dopady války drtí jihovýchodní Asii, Filipíny jsou nejzranitelnější

Region jihovýchodní Asie je největší obětí uzavření Hormuzského průlivu, kterým prochází absolutní většina ropy a plynu, které tyto státy spotřebovávají. Mnoho z nich má zásoby pouze na několik týdnů. S rostoucí cenou paliv roste i nespokojenost obyvatel. Řada vlád nyní zvažuje možné způsoby, jak zmírnit dopady na obyvatele i ekonomiku. Jaké možnosti však tyto vlády mají?

Zatímco pozornost médií se ubírá k severnějším sousedům regionu, tedy státům jako Jižní Korea, Čína a Japonsko, státy jihovýchodní Asie se dostávají na hranici svých možností. Válka v Íránu připravila některé z těchto zemí až o 90 % dovozu ropy a mnoho z nich nemá, na rozdíl od svých bohatších sousedů, dostatečné rezervy. Zatímco v Koreji se řeší cenové stropy, na Filipínách, ve Vietnamu či v Thajsku vlády zvažují, jak postupovat, pokud by paliva začala docházet.

Prezident Filipín Ferdinand Marcos Jr. minulý týden vyhlásil stav „národní energetické nouze“. Zároveň uvedl: „Nic není ze stolu, díváme se na vše, co můžeme dělat.“ Filipínský energetický mix stojí především na uhlí, dováženém převážně z Indonésie. Přibližně 14 % tvoří plyn, jehož dodávky jsou rovněž zasaženy konfliktem na Blízkém východě. Největším problémem je však ropa. Přes 90 % ropy je dováženo a z toho většina prochází Hormuzským průlivem. Zhruba 65 % spotřeby ropy na Filipínách připadá na dopravu.

Ostrovní stát s populací 117 milionů lidí tak dělá vše pro to, aby předešel krizi. Nárůst cen ropy však vyvolal protesty proti vládě i Spojeným státům a ani relativně rychlá reakce vlády, která vyhlásila národní energetickou nouzi, snížila daně pro paliva, zavedla čtyřdenní pracovní týden a dotace na paliva pro chudší vrstvy, situaci výrazně nezklidnila. Vláda navíc uvádí, že má zásoby ropy pouze na zhruba dva měsíce. Podle některých informací bylo na Filipínách uzavřeno již přes 350 čerpacích stanic.

Minulý týden v zemi propukly protesty pracovníků v dopravě, jako jsou řidiči minibusů a taxikáři, kteří požadovali zastropování cen, zrušení daní z paliv a silnější regulaci sektoru. Podle některých médií zazněly i protiamerické slogany. Cena dieselu na Filipínách dosahuje v současnosti zhruba 2,3 USD za litr, což je druhá nejvyšší cena v regionu po Singapuru (cca 2,7 USD). Benzín stojí přibližně 2 USD za litr, tedy zatím podobně jako v ČR. V kontextu průměrných mezd, které dosahují cca 7 500–15 800 Kč měsíčně, jde však o mnohem výraznější zátěž. Během psaní článku navíc došlo k dalšímu zdražení.

Podle některých zdrojů měla filipínská vláda již od minulého roku k dispozici analýzu, která scénář výpadku dodávek poměrně přesně předpověděla. Politici jí však nevěnovali dostatečnou pozornost a nyní musí reagovat za běhu.

Další státy v regionu

Přesto že Filipíny jsou pravděpodobně nejsilněji zasaženy, situace je podobná i v dalších zemích regionu. Vietnam má zásoby na zhruba 30–45 dní, Singapur na 20–50 dní a Thajsko přibližně na dva měsíce. Ještě horší situace je v Kambodži a Laosu. Tyto státy byly závislé na dovozech z Thajska, které však po začátku krize export omezilo. Laos navíc nemá přístup k moři a je plně závislý na sousedech. Laos, Kambodža i Myanmar (kde pokračuje občanská válka) mají velmi omezené domácí rafinační kapacity.

Krize má navíc sekundární dopady. Turismus, klíčový zdroj příjmů v regionu, je ohrožen. Část evropských turistů cestovala přes Blízký východ, který je nyní nestabilní. Vyšší ceny paliv zároveň prodražují leteckou dopravu, což dále omezuje poptávku.

Ve Vietnamu se dopady již projevily, došlo ke zrušení části vnitrostátních letů. Důvodem jsou omezené dodávky paliva ze strany Číny a Thajska.

Další státy, například Thajsko či Singapur, se obávají růstu cen energetických komodit, kromě transportu také kvůli vysokému podílu plynu ve výrobě elektřiny. To může mít negativní dopad na průmysl i domácnosti. I když ceny plynu zatím nedosáhly úrovní z roku 2022, růst se postupně promítá do ekonomiky.

Relativně nejlepší pozici mají v regionu Indonésie a Malajsie. Obě země disponují vlastním fosilním sektorem – Malajsie exportuje plyn, Indonésie uhlí. Indonésie navíc může geopoliticky profitovat z vyšší regionální poptávky. Přesto i zde vyšší ceny dopadají na obyvatelstvo.

Co dál?

Vlády reagovaly velmi pohotově podobnými mechanismy, tedy snížením daní a destrukcí poptávky (demand destruction), tedy snížením spotřeby ropy skrze zkrácení pracovních dní či povinnou práci z domova. Oproti minulým krizím ovšem existují alternativy.

Ropný průmysl zde však může také vidět hrozbu v podobě eroze poptávky (demand erosion). Země jihovýchodní Asie byly zeměmi s nejrychleji rostoucími trhy s elektromobily. Například Kambodža v reakci na krizi zrušila cla na elektromobily, elektrické vařiče a toastery. Na Filipínách zase plánují urychlit projekty OZE.  Ještě je brzy na finální hodnocení, velmi záleží na délce konfliktu. Je ovšem možné, že postupně sledujeme fundamentální změnu na některých rozvíjejících se trzích.