Dva týdny po útoku na Írán: Rusko vydělává, Saudové a další krvácí

Podle serveru Financial Times vydělalo Rusko od začátku války USA a Izraele proti Íránu mezi 1,3–1,9 miliardy dolarů (USD) jen na daních z vývozu ropy. Pokud situace takto zůstane, mohlo by Rusko podle deníku vydělat 3,3–4,9 miliardy dolarů navíc do konce března. Naopak státy Perského zálivu za necelé dva týdny přišly zhruba o 15 miliard USD.

Rusko je podle mnoha analytiků aktérem, který na této válce velmi, ne-li nejvíce, vydělá. Zatímco na bojišti Rusové Íráncům pomáhají sdílením informací, ruský ropný sektor má z americko-izraelského útoku na Teherán pravděpodobně radost.

Došlo nejen k oslabení některých sankčních omezení, například ve vztahu k Indii, ale především k přerušení dopravy v Hormuzském průlivu, kterým prochází zhruba 20 % světového obchodu s ropou. To samozřejmě vedlo k prudkému nárůstu cen ropy. Rusové tak na své ropě vydělávají výrazně více.

Import ruské ropy do Indie a Číny stoupl o 22 % během týdne od začátku války.  Předválkou byla Uralská směs (ruská benchmarková ropa) na průměru 52 USD za barel, nyní je kolem 90 USD za barel. Pokud bude cena této ropy mezi 70 a 80 USD za barel, znamenalo by to mezi 3,3 a 4,9 miliardami USD navíc do ruského státního rozpočtu.

Každých 10 dolarů navíc znamená pro ruský ropný sektor zhruba 2,8 miliardy USD dodatečných příjmů pro exportéry, z nichž 1,6 miliardy získá stát na daních.

Moskva v současnosti produkuje zhruba o 300 000 barelů ropy denně méně, než jí přiřazuje kvóta, která byla domluvena v rámci kartelu OPEC+. Podle některých odhadů se produkce může zvýšit až o 400 000 barelů denně v relativně krátkém čase. To by však trvalo několik měsíců a je otázkou, zda chaos a nestabilita způsobené konfliktem budou trvat tak dlouho. Rusko však plánovalo své kapacity mírně navýšit už před začátkem konfliktu. Režim plánuje začít těžit i v náročnějších podmínkách, zejména v arktické oblasti.

Dne 13. března se představitel Putinova režimu Kirill Dmitriev po setkání se svými americkými protějšky vyjádřil na Telegramu ve smyslu, že USA „začínají uznávat roli Ruska v udržování stability na globálních trzích“. Rusko se tedy snaží geopolitického chaosu využít. Sám Vladimir Putin na začátku týdne zmínil možnost obnovení exportu do Evropy. EU to však odmítla.

Ruský ropný sektor před íránskou válkou trpěl

Sankce se přitom na Rusku začaly poprvé výrazněji podepisovat. Ropa byla po dlouhou dobu na nízkých cenách a sankce začaly ruský ropný sektor výrazně zatěžovat. Na začátku roku dokonce společnost Lukoil musela žádat o podporu ruskou vládu.

Ruské ropné firmy byly v krizové situaci, kdy na ně tlačily vysoké domácí daně a nízké ceny na globálních trzích, kde navíc prodávaly pod už tak relativně nízkou cenou. Navíc ruské zákony penalizují firmy za přílišnou prioritizaci zahraničních trhů. Minulý rok také posílil rubl, což exportnímu sektoru rovněž nepomáhalo. Lukoil, podobně jako další firmy pod sankcemi, začal hledat možnosti prodeje svých zahraničních aktiv. Tato realita se podepsala i na dalších aktérech průmyslu, například na firmách provozujících tankery.

Situace se však teď výrazně změnila. Rusko už minulý rok poslalo 80 % své ropy do Číny a Indie. To se pravděpodobně nezmění, zvýšení cen a oslabení sankčního tlaku však dává Moskvě velmi důležitou finanční injekci.

Situace zasažených producentů

Státy Perského zálivu jsou naopak jednoznačnými poraženými současného konfliktu. Kromě toho, že některé z nich konflikt zasáhl přímo – americké základny na jejich území i civilní infrastrukturu – je hlavním problémem narušení základu jejich ekonomiky.

Zatímco miliony barelů ropy zůstávají zablokované v Perském zálivu a nemohou proplout Hormuzským průlivem, Írán ukázal, že svou blokádu je ochoten vymáhat. Tento týden bylo zasaženo několik tankerů, které se pokusily blokádu porušit, či se prostě dostaly do hledáčku íránské armády či revolučních gard.

Pojišťovny se od tankerové dopravy v oblasti stáhly v podstatě okamžitě na začátku války a americké finanční ani vojenské krytí se zatím nezdá dostatečné na to, aby přesvědčilo firmy a kapitány lodí pokusit se průlivem proplout.

Saúdská Arábie je zasažena nejvíce, jelikož je největším exportérem ropy v regionu. Podle odhadů přišlo království od začátku války o zhruba 4,5 miliardy dolarů. Jeho cílem je teď převést co nejvíce kapacit k Rudému moři, podle Aramca by mohlo jít až o 70%, které by byly přesměrovány k přístavu Yanbu. Podle některých však jde o napínání kapacity systému do nevyzkoušené úrovně.

Kuvajt a Katar jsou také silně zasaženy, ovšem oba státy mají značné finanční rezervy ve svých suverénních fondech. Pravděpodobně nejohroženější je Irák. Ten je nejen významně zasažen vojenskou částí konfliktu, ale také nemá mnoho alternativních exportních tras pro svou ropu a příjmy z ropy tvoří skoro 90 % vládních příjmů.

Podle dat společnosti Kpler je v Hormuzském průlivu zablokováno na tankerech zhruba 10,7 miliardy dolarů v ropě, ropných produktech a LNG. Samotná ropa tvoří asi 71 % těchto zastavených dodávek.

Pokud konflikt potrvá déle, mnoho producentů by se mohlo dostat do ekonomických problémů. Pokud se naplní skladovací kapacity v regionu, je vysoce pravděpodobné, že bude muset být zastavena produkce. To by firmám výrazně prodražilo provoz a zpomalilo budoucí opětovné spuštění produkce a mohlo také ohrozit budoucí stav ropných polí.  Už teď mnoho z producentů svoji těžbu snižuje.