Plyn zůstane součástí energetického mixu. Krize na tom nic nezměnila, uvádí šéf plynařů

Trh se zemním plynem prošel v posledních letech zásadní proměnou, která se dotkla celé Evropy, včetně České republiky. V rozhovoru s Josefem Kotrbou, generálním ředitelem Českého plynárenského svazu, jsme rozebrali aktuální situaci na trhu s plynem po konci tranzitu plynu přes Ukrajinu, budoucnost zemního plynu v energetickém mixu a výzvy spojené s přechodem na obnovitelné zdroje.

Jak je Česká republika připravena na ukončení přepravy ruského plynu? Jaké změny přináší nástup LNG a co to znamená pro dlouhodobé evropské klimatické cíle?

Vrátíme se na začátek letošního roku. Významnou událostí v plynárenském sektoru bylo ukončení přepravy ruského plynu přes Ukrajinu. Očekával jste tento scénář?

Z mého pohledu do poslední chvíle existovala určitá šance, že k dohodě na poslední chvíli dojde. Historicky už totiž byly případy, kdy situace vypadala beznadějně, ale nakonec se řešení našlo. Jako například při posledním prodloužení tranzitní smlouvy o přepravě plynu přes Ukrajinu. Je důležité říct, že dnes je schopnost Evropy vypořádat se s podobnými výzvami na úplně jiné úrovni než v roce 2022.

Viděli jsme, že pouhé omezení dodávek ze strany Ruska, nikoliv jejich úplné zastavení, stačilo k vytvoření chaosu na trzích. Nicméně nyní, když byly dodávky přes Ukrajinu zcela zastaveny, byl rozdíl v cenách mezi koncem prosince a začátkem ledna minimální. Trh už byl na tuto možnost připravený – zásobníky byly včas naplněny a alternativní trasy zajištěny.

Samozřejmě, určitý dopad to má. Letní ceny byly téměř poloviční, což je pochopitelně negativní pro evropské odběratele. Nicméně globální trh s LNG je natolik rozsáhlý, že nastalou situaci v Evropě dlouhodobě vstřebá. Myslím si, že během několika měsíců se vše na trhu zorganizuje tak, aby ceny opět klesly.

Jsme podle Vás v České republice na podobnou situaci dostatečně připraveni? Nemyslím pouze letošní zimu, ale i další roky.

Nemyslím si, že bychom v České republice měli problém. Kapacity pro dovoz plynu jsou dostatečné a čeští dodavatelé jsou na podobné situace obchodně dobře připraveni. Neočekávám tedy žádný významnější dopad.

Podzemní zásobník Etzel. Zdroj: STORAG ETZEL GmbH

Co se týká zásobování východu, například Slovenska, situace je trochu odlišná. Slovensko aktuálně dováží plyn pouze z jihu a masivně využívá své zásobníky. To však není trvalé řešení, protože zásobníky nejsou nekonečné. Předpokládám, že časem bude zásobování plynem probíhat ve větší míře i přes Českou republiku. Pokud by ale šlo jen o Slovensko, nepředstavuje to problém – ať už z hlediska objemu plynu, nebo přepravní kapacity.

Pokud by však mělo dojít k rekonfiguraci tras tak, aby Českem proudil plyn pro celý východ – tedy včetně Ukrajiny a Maďarska – byla by situace odlišná. Přeshraniční kapacity z Německa by musely být navýšeny a otázkou zůstává, jak rychle by Němci byli ochotni tyto kapacity rozšířit.

Česká republika je tedy díky blízkosti k Severnímu moři a LNG terminálům stále v relativně bezpečné situaci?

Přesně tak. Pokud by však došlo k novému vývoji, například by bylo nutné zásobovat východní část Evropy včetně Ukrajiny, objevila by se úzká místa na německo-české hranici. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by k takovému scénáři mělo dojít.

Dá se tedy říct, že Česká republika se zbavila závislosti na ruském plynu?

Ano, můžeme to potvrdit. Už máme za sebou celoroční období, kdy přes Lanžhot do Česka netekl žádný plyn z Ruska. A od té doby se situace dále zlepšila. Česká republika dnes těží z většího počtu LNG terminálů a čeští dodavatelé, kteří dříve nakupovali přímo z Ruska, nyní operují na globálním LNG trhu. Zvládáme to lépe, procesy jsou rutinnější, a pro Českou republiku to neznamená žádný zásadní problém.

Energetický trh prošel od druhé poloviny roku 2021 významnými změnami. Ještě před tímto obdobím se na zemní plyn pohlíželo jako na přechodové palivo. Platí toto vnímání i po krizi?

Ano, stále platí. Zemní plyn zůstává stěžejním bodem evropské energetické tranzice, která předpokládá odklon od uhlí směrem k obnovitelným zdrojům. Nicméně ceny se od roku 2021 výrazně změnily. Tehdy jsme mluvili o 5 až 10 eurech za megawatthodinu, dnes se bavíme o 50.

Plovoucí LNG terminál. Zdroj: RWE

Jsem toho názoru, že krátkodobě nízké ceny kolem 5 eur byly výsledkem manipulace trhu. Rusko tehdy uvolnilo velké množství plynu na spotový trh, což vedlo k poklesu cen, ale zároveň připravilo půdu pro jejich pozdější mimořádný růst. Dlouhodobě se tak nízké ceny neudržely.

Na potřebě zemního plynu jako přechodového paliva se tedy nic nezměnilo?

Ne, potřeba plynu jako tranzitního paliva zůstává stejná. Co se ale změnilo, je sentiment. V oblasti teplárenství se začaly objevovat alternativy, například velkokapacitní tepelná čerpadla. U těch je ovšem otázkou ekonomika provozu, která nemusí vždy vycházet, a proto plynové technologie zatím zůstávají preferovanou volbou. Tento směr podle mých informací stále preferují i investoři.

Samozřejmě, dokud mohly teplárny používat uhlí a povolenky nebyly příliš drahé, přechod na plyn oddalovaly. Přesto je zemní plyn hlavní alternativou.

A co výroba elektřiny?

Pokud jde o řiditelnou výrobu elektřiny, která by doplňovala obnovitelné zdroje, neexistují pro plyn zatím reálné alternativy v potřebném rozsahu – úlohu ve vyrovnávání výkyvů v produkci hrají pochopitelně i přečerpávací vodní elektrárny, avšak potenciál jejich rozvoje je omezený. Možná se časem prosadí vodík, ale jeho výroba je momentálně příliš nákladná.

Jak se to projevuje v domácnostech?

Ve vytápění domácností jsme zaznamenali výrazný tlak na náhradu plynu tepelnými čerpadly, zejména během období, kdy byla čerpadla podporována masivními dotacemi. Pokud však dotace chybí, domácnosti se i přes relativně vyšší ceny plynu vracejí k jeho využívání, protože náklady na vytápění po započítání investice jsou přeci jen nižší.

Pokud to chápu správně, vysoké ceny zatím nejsou zásadním problémem pro zemní plyn jako přechodové palivo. Nemáme ale jinou alternativu. Vidíte jinou možnost než vodík?

Vodík je jednou z alternativ, ale jeho cena je stále výrazně vyšší. Když se podíváme na tepelná čerpadla, ať už země-voda nebo vzduch-voda, náklady na jejich pořízení často výrazně převýší provozní výhody. Návratnost investice je tedy velmi dlouhá a pro většinu domácností se ekonomicky nevyplatí. I při současných cenách zemního plynu je vytápění plynem pro běžné rodinné nebo bytové domy stále nejlevnější možností.

Zásobník vodíku. Zdroj: GasNet

U pasivních domů je to trochu jinak – jejich nízká spotřeba energie zajišťuje, že volba zdroje vytápění není tak zásadní. Pro standardní domy však plyn zatím zůstává nejrozumnější ekonomickou alternativou.

A co velká energetika? Plyn by měl především nahradit uhlí.

Ano, plyn má nahradit uhlí, což se odráží i v několika připravovaných projektech. Strategické dokumenty vlády stanovují konec využívání uhlí do roku 2033. Tento termín považuji z hlediska náhrady plynem za realistický, alespoň pokud jde o projekty, které už nyní čekají na schválení. Tyto projekty jsou zpravidla dobře připravené a často mají i zajištěné pořadí u výrobců potřebných zařízení s dlouhou dobou výroby.

Naopak u projektů, které by teprve začaly, by bylo dosažení termínu roku 2033 spíše nereálné. Navíc si myslím, že náhrada uhlí nemusí být řešena v poměru 1:1 – tedy každý gigawatt uhlí nahrazen jedním gigawattem plynu. Plyn může ve spojení s obnovitelnými zdroji sloužit spíše jako špičkový zdroj a nemusí pokrývat celé základní zatížení (baseload).

Platí něco podobného i pro teplárenství? To je specifické tím, že funguje více v sezónním režimu.

Přesně tak. Kapacity v teplárenství se řídí především podle špiček. Uhlí v tomto sektoru nebude nahrazeno pouze plynem. Stále více projektů se zaměřuje na zpracování odpadu nebo využití biomasy, což je oblast, která v poslední době zažívá značný rozmach. Zajímavé jsou také nové modely, které kombinují více zdrojů – například tepelná čerpadla pro ohřev vody v létě, menší plynové kotle či kogenerace pro podzim a zimu.

Jak přechod na plyn změní celkovou spotřebu plynu? Dělali jste interně nějaké odhady budoucí potřeby plynu na 10, 15 či 20 let?

Ano, nárůst projektované spotřeby je solidní, ale opravdu nemluvíme o náhradě uhlí plynem v poměru 1:1. To platí o instalovaném výkonu a ještě více o spotřebě plynu. Podrobné studie ČEPSu, OTE a dalších ukazují, že k výraznému nárůstu by došlo, pokud by teplárenství kompletně přešlo na plyn. Pokud bychom se bavili o plné náhradě uhlí plynem, mohla by spotřeba plynu v teplárenství vzrůst až o čtvrtinu. To ale není realistické – náhrada bude spíše částečná. Odhadoval bych zvýšení celkové spotřeby plynu v elektroenergetice o 10–15 % a o podobný, možná o něco větší objem v teplárenství.

Jsme na takový nárůst dostatečně kapacitně vybaveni?

Pokud porovnáme maximální spotřebu plynu v Česku z roku 2019 s loňským rokem, je zde rozdíl kolem 30 %. Toto číslo názorně ukazuje, jak významně v uplynulých několika letech spotřeba klesla – nárůst z titulu náhrady uhlí plynem nás vrátí na původní úroveň.

Těžba uhlí, ilustrační foto. Zdroj: Unsplash

I přes postupné předpokládané zvýšení spotřeby tedy zůstává plynárenský sektor kapacitně i obchodně připravený. Většina plynu se nyní nakupuje na globálním LNG trhu, který je velmi robustní. Česká republika je na tomto trhu poměrně bezvýznamným hráčem, takže změny v naší spotřebě nemají na globální trh dopad. Evropu jako celek už nějaký dopad má, o tom není pochyb.

Jaký je vliv globálních trhů na situaci v Česku?

Přechod z potrubního plynu na LNG nás vystavil novým výzvám. Když například v Číně nebo v Asii začne tuhá zima, ceny plynu na globálním trhu vystřelí, což se projeví i u nás. To jsme pocítili už na konci roku 2021, kdy se ceny nejprve uměle snižovaly, aby poté dramaticky narostly. Trh s LNG však nemá stejný charakter jako ruský potrubní plyn. Je dražší, ale zároveň více závislý na globálních trendech.

Má LNG dlouhodobě výhodu oproti potrubnímu plynu?

Řada zemí byla vždy odkázána pouze  na LNG – například Japonsko nebo Jižní Korea. My jsme měli dlouhodobou výhodu levnějšího potrubního plynu, o kterou jsme přišli. Na globálním trhu s LNG musíme nyní čelit vyšším cenám a větší závislosti na vývoji ve světě.

Jak se díváte na budoucnost zemního plynu z dlouhodobého hlediska? Evropské cíle směřují ke klimatické neutralitě.

Zemní plyn bude určitě hrát důležitou roli ještě dlouho. Kromě využití v energetice je to také významná průmyslová surovina, kterou v některých odvětvích nelze jednoduše nahradit. Ani ty nejambicióznější „zelené“ projekce nepředpokládají, že by byl v roce 2050 zemní plyn zcela eliminován. Mluví se spíše o tom, že jeho emise budou kompenzovány zachytáváním CO2. To je však zatím drahá technologie a bude záležet na tom, jak se ekonomicky osvědčí.

Jaký je váš názor na tyto cíle, které si Evropská unie klade?

Měl jsem možnost podrobněji studovat předpoklady velkých firem na trhu s ropnými produkty a jejich plány do budoucna. Většina z nich počítá s tím, že evropské cíle nejsou plně dosažitelné. Směr, kterým se Evropa vydává, je jasný, ale dosažení těchto cílů ve stanovených termínech bude velmi obtížné – a to platí i pro zemní plyn.

Například do roku 2050 by měly domácnosti přejít na vytápění tepelnými čerpadly a centrální zásobobování teplem (CZT). To ale vyžaduje, aby většina budov byla buď nových, postavených ve standardu ZEB (zero emission building), nebo hloubkově zrekonstruovaných. Stačí se projít po historických částech měst a je jasné, že to není realistické. Jednak kvůli památkové ochraně, a jednak kvůli finanční náročnosti.

Jaká je tedy vaše prognóza pro rok 2050?

Domnívám se, že plyn zůstane součástí energetického mixu – v elektroenergetice, teplárenství i domácnostech. Jeho podíl pravděpodobně poklesne, ale nebude eliminován. V teplárenství naopak může spotřeba plynu vzrůst, zatímco v elektroenergetice by celkově mohla mírně klesnout. Nicméně ve špičkových kapacitách bude hrát plyn zásadní roli.

Očekávám také, že do té doby bude nadkapacita obnovitelných zdrojů, což umožní jejich širší využití. Zemní plyn však zůstane klíčový tam, kde je třeba pokrýt špičky nebo zajistit stabilitu sítě.