Čínské turbíny lámou rekordy. Přežije evropský větrný průmysl sílící tlak?

Evropští producenti větrných turbín v posledních měsících bijí na poplach. Jejich čínští konkurenti zažívají v posledních letech doslova raketový vzestup jak v oblasti technologického vývoje, tak v navyšování výrobních kapacit. Tento vývoj byl umožněn zejména masivními domácími zakázkami a programy státní podpory.

Čínské firmy si nyní, po nasycení domácí poptávky, brousí zuby na růst exportu a navyšování podílu na globálním trhu. Evropský průmysl se obává podobného scénáře, ke kterému v minulosti došlo v sektoru fotovoltaických panelů.

V solárním průmyslu čínští výrobci za pomoci státních podpor a agresivní cenové politiky dosáhli tržní dominance na úkor evropských firem. Podaří se Evropě odvrátit podobný scénář v oblasti větrného průmyslu?

Větší a levnější turbíny ohrožují konkurenceschopnost evropských výrobců

V loňském roce získali čínští producenti větrných turbín rekordní počet exportních objednávek. Objem zakázek na instalaci čínských větrných turbín do celkem 33 zemí činil 26,7 GW instalovaného výkonu. Podle nejnovějších dat konzultační společnosti WoodMac stojí za rekordním exportem především společnost Envision, následována dalšími etablovanými výrobci Goldwind, Mingyang, či Windey.

Ačkoliv drtivou většinu zakázek těchto společností i nadále tvořily domácí projekty (celkově 180 GW, zejména v regionech Vnitřního Mongolska a Sin-ťiangu), rekordní rok pro čínský export zvyšuje tlak na evropské giganty v oblasti větrného průmyslu.

Čínská vláda tlačí své společnosti k naplnění cílů čtrnáctého pětiletého ekonomického plánu, který končí v letošním roce. Výrobcům turbín, většinou státem ovládaným korporacím, tudíž dává výrazné pobídky pro rozšiřování výrobních kapacit a snižování výrobních nákladů.

Obří státní zakázky však vyústily ve značný technologický pokrok. Čínští výrobci se dostávají do čela aktuálně probíhajících „závodů ve zbrojení“, spočívajících ve výrobě stále větších a výkonnějších strojů.

Konkrétně se jedná o turbíny dosahující výkonu až 25 MW a průměru rotoru přesahujícím 300 metrů. Takto obrovské stroje aktuálně vyvíjejí a testují souběžně hned tři výrobci, jak bylo oznámeno na nedávné pekingské konferenci China Wind Power 2024.

V raném stádiu vývoje je poté dokonce turbína o až těžko uvěřitelném výkonu 35 MW, vyvíjená společností Sandy. Jen před pár měsíci dosáhla výrazného milníku společnost Mingyang, když úspěšně nainstalovala prototyp doposud největší funkční turbíny typu MySE18.X o výkonu 20 MW.

Čínský úspěch signalizuje, že plány na sériovou výrobu výše zmíněných systémů nejsou pouhým snem, nýbrž odrážejí realitu velmi překotného technologického pokroku. Především pak ale znamenají výrazný varovný signál etablovaným evropským společnostem. Ty přitom čelí v posledních letech výrazným problémům.

Západní giganti ztrácejí půdu pod nohama

Evropští výrobci v posledních letech postupně ztrácejí své dominantní postavení na globálních trzích. Stahují se z rozvíjejících se trhů a soustředí se na optimalizaci své finanční situace skrze evropské či americké projekty.

V Číně je situace stejně dynamická, avšak zcela opačná. Domácí konkurence tam vytvořila tlak na snížení cen, což tamní společnosti motivuje k expanzi za ziskem na úkor stahujících se západních gigantů.

Příkladem tohoto trendu je akvizice výrobního závodu v brazilském městě Camacari, který v minulém měsíci odkoupil čínský Goldwind od americké společnosti GE Vernova. Z brazilského trhu se zároveň stahuje německý Nordex, španělsko-německý gigant Siemens Gamesa zase již téměř zcela opustil indický trh, kde přitom držel ještě před pěti lety téměř poloviční celkový podíl.

„Strategickou prioritou západních výrobců je nyní především znovuzískání finanční stability. Ústup západních výrobců do Evropy a USA poukazuje na rostoucí trend. Čínští výrobci využívají těchto příležitostí a pronikají na rozvíjející se trhy,“ řekl Andrea Scassola, viceprezident pro větrnou energii výzkumné společnosti Rystad Energy.

Scassola zároveň poznamenal, že čínští výrobci jsou schopni své turbíny na nové trhy prodávat až za poloviční ceny v porovnání se svými západními konkurenty. Je tomu tak zejména kvůli strukturálním výhodám: nákladové efektivitě, velikosti domácího trhu a objemu státních subvencí, či levné pracovní síle. Velkou roli však hraje také přístup ke klíčovým materiálům a komponentům.

Evropské společnosti volají po větší podpoře

Zatímco se evropští producenti vzpamatovávají z krize způsobené inflací cen klíčových komponentů, vyššími náklady na logistiku či narušením dodavatelských řetězců, volají po větší podpoře. Dle analýzy bruselské asociace WindEurope bude větší podpora nezbytná pro splnění ambiciózních cílů EU, tj. dosažení 42,5% podílu OZE na výrobě elektrické energie do roku 2030.

Zatímco ke splnění cíle je dle asociace nutné každoročně instalovat až 33 GW instalovaného výkonu větrných zdrojů, realistický roční odhad nárůstu činí 22 GW. Do konce dekády tak může vzniknout propast o velikosti až 68 GW. Pro evropské firmy však bude velmi složité výrobní kapacity navýšit.

Import čínských turbín do Evropy se může k vyplnění této mezery zdát jako cenově efektivní řešení, které však přináší hned několik vážných obav. Jednou z nich je obava z technické kvality a spolehlivosti čínských zařízení, popřípadě dostupnosti náhradních dílů.

Vzhledem k rostoucí geopolitické tenzi se poté z pohledu energetické bezpečnosti jeví udržení silného evropského větrného průmyslu jako klíčové pro zachování vlastní suverenity. Rostoucí závislost na čínských technologiích by vedla k větší zranitelnosti.

Čína by získala podstatnou moc nad evropskou infrastrukturou pro výrobu elektrické energie, což by potenciálně mohlo vést až k narušení stability evropských přenosových sítí skrze cílené přerušení údržby či dodavatelských řetězců. Toho se ostatně obává také právě vydaná analýza zpracovaná německým ministerstvem obrany:

„Při využívání systémů nebo komponentů čínských výrobců lze vzhledem k politické situaci předpokládat, že takové zpomalení nebo dokonce přerušení provozu by Čína záměrně využila jako prostředek politického nátlaku nebo dokonce jako nástroj ekonomické války,“.

Reakce Evropské komise

Vzhledem k těmto obavám vyvíjí Evropská komise snahy evropským producentům pomoci. V dubnu loňského roku zahájila investigativní šetření čínských dodavatelů dle platného Nařízení o zahraničních subvencích s cílem nastolení rovné hospodářské soutěže v rámci větrného sektoru.

Od června poté platí Net-Zero Industry Act, ten cílí na snížení závislosti na klíčových komponentech, která například v případě čínských permanentních magnetů dosahuje až 90 %. Zároveň však urychluje povolovací procesy za účelem minimalizace zpoždění a prodražení nových větrných projektů.

Legislativní akt zároveň umožňuje vyšší toleranci pro odchylky plánovaných a reálných nákladů. Pokud se tedy například náklady na techniku, či komponenty v průběhu stavby nových projektů zvýší o 15-20 %, projekt nebude čelit regulatorním překážkám. Tím se má snížit existující riziko zastavení nových projektů v průběhu jejich realizace.

Snahu zabránit opakování „solárního scénáře“ přitom vyvíjejí také členské státy, zejména Německo. Dnes již minulá vláda ke konci svého funkčního období ve spolupráci se zástupci klíčových firem spustila pětibodový akční plán. Ten má čínskému ovládnutí evropského trhu zabránit snížením závislosti na klíčových komponentech a revizí pravidel pro financování nových větrných projektů. Stěžejní je však přímá vládní podpora firmám ve výši 16 miliard € do roku 2030 pro zvýšení výrobních kapacit.

Až 90 % aktuálně operujících větrných farem v Evropě využívá turbíny evropské výroby. K udržení tohoto stavu však zřejmě bude zapotřebí ještě mnohem masivnější podpory, a to jak na úrovni Unie, tak členských států.

Evropským producentům nenahrává ani nástup amerického prezidenta Trumpa k moci. Jeho krok směrem k zastavení financování offshore větrných projektů oslabil evropské výrobce přímo, zároveň však lze očekávat uzavření amerického trhu pro čínské výrobce, kteří se tak mohou se svou snahou o zvýšení exportu a nově nabytou technologickou převahou o to více zaměřovat právě na evropský trh.