Projekt Hornsea 4 zrušen: Otřásají se britské sny o čisté energii v základech?

„Labouristickému termínu pro čistou energii do roku 2030 fouká špatný vítr,“ napsal deník The Guardian v reakci na zrušený projekt Hornsea 4. Pro britské ambiciózní plány v oblasti obnovitelných zdrojů, zejména v oblasti offshore větrné energie, to představuje výraznou komplikaci, která už tak napjatý časový harmonogram ještě více ohrožuje.

Když státní provozovatel národního energetického systému (NESO) v listopadu loňského roku zveřejnil nezávislou analýzu možných cest k dosažení ambiciózního cíle Čistá energie 2030 (CP2030), označil celý plán za mimořádně náročný. Podle jeho slov „posouvá hranice toho, co je možné realizovat“, přičemž ale dodal, že „na okraji ještě existuje určitá flexibilita“. Tato flexibilita však nyní prochází tvrdou zkouškou.

Offshore větrné parky jako páteř dekarbonizace

Podle NESO je právě offshore větrná energie páteří celého plánu. Spojené království má ideální geografické a klimatické podmínky – přístup k rozsáhlým mořským lokalitám a stabilní větrné proudění – což z něj činí jednoho z celosvětových lídrů v této oblasti. NESO proto tvrdí jasně: pokud má země do konce dekády skutečně vyrábět elektřinu bez emisí, musí se tento cíl opírat především o větrníky v Severním moři.

Analýza stanovuje, že k naplnění scénáře CP2030 bude třeba do roku 2030 navýšit instalovaný výkon větrných elektráren na moři na 43 až 50 GW – více než trojnásobek současného výkonu 15 GW. To znamená výstavbu dalších 28 až 35 GW během pouhých pěti let. I přesto, že fronta plánovaných projektů v tuto chvíli počítá až s 54 GW potenciální kapacity, NESO varuje: dosažení i dolní hranice tohoto rozmezí bude mimořádně náročné.

Výzvy nejsou jen technické

Realita projektu Hornsea 4, zrušeného navzdory velkým očekáváním, ukazuje, že výzvy nejsou jen technické, ale i finanční, regulatorní a logistické. Více než třetina připravovaných kapacit je teprve ve fázi předběžného plánování nebo raného vývoje a pravděpodobně nestihne vstoupit do provozu před rokem 2030. NESO proto zdůrazňuje, že tempo uzavírání smluv a výstavby musí být „bezprecedentní“, a to i ve srovnání s dosud rekordním kolem aukcí v roce 2022, kdy bylo přiděleno 7 GW.

CP2030 proto zůstává pro Spojené království ambiciózním majákem, ale současný vývoj kolem offshore projektů ukazuje, jak křehká může být jeho realizace. Plán stojí na technicky proveditelných základech, ale jejich naplnění vyžaduje nebývalou politickou vůli, rychlou byrokracii, masivní investice i spolupráci mezi státem, developery a místními komunitami. Pokud se klíčové prvky nezačnou hýbat s potřebnou rychlostí už v příštích měsících, může se stát, že CP2030 zůstane spíše vizí než realitou.