První čtvrtletí provozu plovoucí větrné farmy Hywind předčilo očekávání
Navzdory složitým povětrnostním podmínkám předčily první tři měsíce provozu větrného parku Hywind všechna očekávání. Projekt skládající se z 5 plovoucích větrných elektráren, každé o výkonu 6 MW, má rozlohu 4 km² a je umístěn zhruba 25 km od skotského pobřeží. V období zimních měsíců bývá standardní koeficient využití instalovaného výkonu (capacity factor) offshore větrných elektráren 45 – 60 %. Plovoucí větrný park norského energetického koncernu Statoil však dosáhl za první tři měsíce svého provozu (listopad 2017 – leden 2018) využití instalovaného výkonu 65 %.
Z pohledu počasí byla pro větrný park Hywind zatím největší zatěžkávací zkouškou prosincová bouře Caroline. Nárazy větru během bouře dosahovaly 160 km/h a v lokalitě plovoucích větrných turbín byly zaznamenány vlny přesahující výšku 8,2 metru. Řídicí systém elektráren průběžně vyhodnocuje povětrnostní podmínky a pokud dojde k překročení předem definovaných kritických stavů, je elektrárna automaticky odstavena.
K takovémuto odstavení elektrárny došlo právě během bouře Caroline, zpět do provozu byl větrný park Hywind uveden okamžitě po odeznění podmínek bránících provozu elektrárny. Navzdory odstávkám elektrárny při nepříznivých povětrnostních podmínkách však bylo během sledovaného intervalu dosaženo nadstandardního využití instalovaného výkonu na úrovni 65 %.
„Technologii, kterou v projektu Hywind využíváme, jsme testovali v drsných podmínkách spoustu let a víme, že jim dokáže čelit. I tak pro nás ovšem bylo ostré uvedení prvního plovoucího větrného parku do provozu vzrušujícím okamžikem. Je pro nás velmi povzbudivé vidět, jak dobře si navzdory složitým povětrnostním podmínkám naše turbíny vedly. Stejně tak nás těší, že vyrobily více elektřiny, než se očekávalo,“ doplňuje Beate Myking, která je provozní viceprezidentkou offshore VtE Statoilu.
Většina potenciálu leží v hlubokých vodách
Celosvětově dle Statoilu leží více než 80 % potenciálu offshore větrných elektráren ve vodách hlubších než 60 m, pro které se nehodí klasické instalace offshore turbín. Statoil spatřuje velký potenciál pro využití technologie elektrárny Hywind u břehů Asie, Severní Ameriky a také Evropy. Ambicí Statoilu je stát se cenově konkurenceschopným obnovitelným zdrojem (tj. stlačit cenu elektřiny z plovoucích větrných elektráren na 40-60 €/MWh) do roku 2030.
Mohlo by vás zajímat:
Koeficient využití zde (0,65) je stejný jako průměrný koeficient využití u čínských jaderných elektráren.
Až na časové rozvržení výkonu , které je v případě jádra podstatně člověkem kontrolovatelnější.
A nebyl náhodou hlavním účelem do roku 2000 uhlí upřednostňující Číny u starých jaderných bloků především dlouhodobý levnější zisk plutónia na bomby?
Co jsem četl tak minimálně v Americe se běžně provozují jaderky s koeficientem přez 0,9.
Výborná novina, teď jenom jak jsou na tom ve srovnání s klasickými mořskými větrníky a s onshore elektrárnami co do ceny a rychlosti stavby. Pokud budou podmínky pro VtE dále výhodné a cena proudu dosáhne závratně nízkých hodnot :), tak by se dalo snad dočkat i situace že vzniknou na moři jednotky P2G, P2L a z těchto se pak budou exportovat syntetická paliva na kontinenty.
V tom případě je hlavně jednoduše určitelný strop pro využití větrné/solární energie, 100%.
Nojo, jenomže to zase někdo bude chtít počítat bůh ví jak, jak to vykazovat potom, tak bude to větrná energie, nebo třeba olejová? :) Ten výpočet kolik stojí 1L Audi E-dieselu jste viděl? Už teď je to zajímavé z pohledu ceny pro auta, ne horší než ropná nafta a pokud bude cena lézt nahoru tak se to možná přehoupne i ve prospěch E-dieselu. A pokud by byly parky, větrné, schopné dodávat za řekněme 10-20€/MWh, tak už to budou mít ropná paliva dost těžké.
I logistika, úschova atd. kolem těchto paliv bude jednodušší než u plynu, nebo importu uhlí, Otázka jestli se vyplatí produktovody, nebo se to bude tahat po cisternách. Z jistého, asi iracionálního, důvodu bych viděl raději pokud by to jezdilo na vlacích, přece jenom se to bude dát implementovat rychleji, koleje vedou v podstatě všude s přepravou ropných látek po dráze jsou bohaté zkušenosti, některé teplárny jsou na to zařízené, vleček je také dost, takže zřídit distribuční střediska nebude zase takový problém. Jenom je otázka jestli na to bude kapacita. Na druhou stranu je jeden vlak rovný třeba i 2000m^3 paliva.
Snaha o odstranění paliva a elektrifikaci vozidel je hnána odstraněním hlavně jiných emisí než je CO2. A to E diesel neřeší.
I tak to řeší dost. Už ten ekonomicko/geopolitický dlouhý nos na Rusy, Araby a frackery by stál za to.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se