Spojené státy prověří možnosti přepravy a skladování vodíku
Administrativa prezidenta Joe Bidena začíná shromažďovat podklady pro bezpečné navyšování objemu vodíku, který by mohl být přepravován potrubím a ukládán v podzemních zásobnících, pravděpodobně ve směsi se zemním plynem. Informaci přinesl zahraniční server Argus.
Americká bezpečnostní správa pro potrubí a nebezpečné materiály (Pipeline and Hazardous Materials Safety Administration - PHMSA) plánuje podle zahraničního serveru Argus rozšířit svůj výzkum a podívat se na to, jaké dopady má vodík na potrubí a podzemní zásobníky plynu.
Výzkum, o kterém se povede diskuze na veřejném fóru 1. prosince, byl oznámen v době, kdy se administrativa prezidenta Bidena obrací směrem k vodíku jakožto palivu využitelnému v obtížně dekarbonizovatelných odvětvích, jako je například těžká doprava.
"Vodík je jedním z nejzajímavějších univerzálních zdrojů energie budoucnosti," uvedl náměstek americké ministryně energetiky David Turk a dodal, že vodík poskytuje řešení nejen pro těžkou dopravu, ale také pro řadu dalších průmyslových aplikací.
Zahraniční server Argus připomněl, že ropný a plynárenský sektor vyzval k širšímu využití vodíku na cestě ke splnění klimatických cílů, avšak upozornil na potřebu snížení nákladů na jeho produkci či na potřebu výroby vodíku bez současného vypouštění velkého množství skleníkových plynů. Mimo to bude třeba nalézt způsob bezpečné přepravy a uskladnění vodíku, který při vysoké koncentraci a tlaku může způsobovat křehnutí kovů.
Dalším problémem stávajícího vodíkového průmyslu v USA je skutečnost, že naprostá většina vodíku je nyní vyráběna z metanu, což je podle vědců pro klima horší než samotné spalování zemního plynu kvůli potřebné dodatečné energii. Zamezení emisí může být docíleno pomocí využití technologií pro zachycování emisí CO2 či pomocí výroby vodíku elektrolýzou vody za použití elektřiny z obnovitelných zdrojů či jaderných elektráren.
Demokraté proto zvažují zavedení podpůrného schématu v celkové výši 3,5 bilionů dolarů, ze kterého budou poskytovány daňové kredity pro vodík, jehož emise CO2 produkované během životního cyklu budou minimálně o 40 % nižší ve srovnání s konvenční výrobou vodíku z metanu. Nejvyšší podpora pro vodík s emisemi nižšími o 95 % by měla činit 3 USD/kg.
Mohlo by vás zajímat:
Jsem zvědavý, na co Američani přijdou. Po Evropě už podobné testování občas probíhá a výsledky nejsou překvapivé. Vodík je korozivnější než metan a způsobuje křehnutí oceli - to je u VVTL plynovodů na tranzitu docela nepříjemné. Ano dá se to řešit úpravou vnitřního povrchu trubky. Otázka je, jestli to pak vydrží ježkování. Vodík by tedy nejspíš vyvolal vyšší investiční i provozní náklady na linie.
Kompresní stanice by při současných provozních tlacích nedokázaly řídký vodík tlačit, v podstatě by hrabaly naprázdno s utrženou obálkou. Aby to fungovalo, bylo by nutné výrazně zvednout zvednout provozní tlaky nebo vyměnit a překonfigurovat všechna turbosoustrojí a to jsou miliardové investice.
Zvlášť mě zajímá, co zjistí u PZP. Provozní tlaky na sondách jsou až ke 100 bar a v ložisku se obvykle vyskytují minerály, se kterými bude vodík nejspíš reagovat a věřte mi, nechcete ve vystrojené sondě vyrábět kyseliny.
Ano, všechno je to řešitelné, ale bude to vyžadovat čas, spoustu času a spoustu peněz, aby byly alespoň přepravní soustavy a zásobníky připravené na nějaké zásadnější přimíchávání vodíku do metanu. A to nemluvím o distribuci a konečných spotřebitelích.
Tohle je běh na několik desetiletí. Nepůjde to tak, že si někdo usmyslí a bude. To stejné podle mě platí pro celou energetiku. Nejde doufat, že se během pár let celá energetika přetransformuje na obnovitelnou. Dobré věci potřebují čas.
Stabilizace dezorganizovaného systému potřebuje ještě více času, entropie se brání zuby nehty. Už jsem tu kdysi zmínil metaforu J. Rupnika ze začátku 90. let: z akvária uděláte rybí polévku snadno a rychle, obráceně ne.
Když se ruka k ruce vine, entropie musí klesat, neboť přání zelených a přání ozebaronů, je zisk za každou cenu, i kdyby ostatní měli vyhynout.
No hlavní důvod je v tom, že vyrábět ze vzduchu metan je možné, ale drahé. A místo aby se do toho investovalo, aby se získala ekonomicky efektivní verze daného zařízení, tak radši pojedem na elektrolyzéry. Ty jsou také drahé, ale levnější :D
50 let jsem pracoval ve firmě kde jsme vyráběli, dopravovali a komprimovali vodik. Když korodovalo potrubí tak vždy z venku. Problémy s vodikovou křehkostí znám jen ze zdejších diskuzi. Pravda ale je že jsme pracovali při poměrně nízkém tlaku.
O jaký materiál tehdy šlo? Je možné že křehnutí závislé od materiálu a jeho zpracování. Narychlo jsem se podíval na wiki a vypadá to tak.
en. wikipedia. org/wiki/Hydrogen_embrittlement
Používali jsme bez problémů potrubí z běžné oceli. Pravdou ale je že v zařízení vyrobeném také z oceli kde vznikal reakcí sodíku nebo draslíku s vodou atomární vodík, se trhliny objevovaly. při transportu ani při komprimování ale ne.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se