Energetika pod blokádou: Kuba na pokraji kolapsu

Karibský ostrov se potýká s masivní energetickou krizí, kterou nedávná americká blokáda výrazně zintenzivnila. Kubánci se tak obracejí ke všemu, k čemu mohou – od solárních panelů po dřevěné uhlí. Energetickou krizi dále prohlubuje nedávný požár na jedné ze čtyř rafinerií na ostrově.

Kuba je pod americkým obchodním embargem už přes šedesát let (od roku 1962). Země se už před nařízením Donalda Trumpa, které zavedlo kompletní blokádu paliv směřujících na ostrov, potýkala s energetickou krizí v souvislosti se ztrátou dodávek z Venezuely a zastaralou infrastrukturou.

Po blokádě se situace na ostrově stává kritickou. Trump podepsal nařízení o blokádě 29. ledna s tím, že země dodávající palivo na Kubu budou zasaženy clem, a Mexiko následně přerušilo své dodávky a explicitně uvedlo, že je to z důvodu strachu z americké odvety. Blokádu také odsoudil panel expertů OSN. Kubánský náměstek ministra zahraničí ji na síti X označil za „kriminální“.

Energetika

Kuba stejně jako řada ostrovních států vyrábí elektřinu v několika elektrárnách na ropu či topný olej. Tyto zdroje představují přes 80 % výroby elektřiny na ostrově, zbytek připadá na zemní plyn, biopaliva a nepatrnou výrobu ze solárních elektráren. Právě k solárním elektrárnám se obrátili bohatší obyvatelé ostrova a některé instituce.

Kuba má vlastní rezervy ropy, domácí těžba však pokrývá pouze zhruba 28 % celkové poptávky. Kuba dostávala dodávky z Mexika (zhruba 44 %) a Venezuely (cca 33 %). Venezuela však byla sama pod americkými sankcemi a její dodávky se výrazně zpomalily již ke konci minulého roku. Přerušení mexických dodávek v posledních týdnech pak tlačí ostrov na hranu. Zprávy hovoří o častých blackoutech, přídělovém systému a zoufalé snaze lidí i vlády najít nějaké řešení.

Energetická síť, jež byla z větší části postavena po revoluci v roce 1959, je však velmi zastaralá a nedostalo se jí větších investic v posledních zhruba 35 letech. Zastaralý a slabý systém znamená, že i menší problémy mohou vyvolat velký blackout. Elektrárny na ostrově jsou také starší – nejnovější tepelná elektrárna na ostrově je z roku 1988 a byla postavena podle francouzské technologie. Jde o elektrárnu se šestnácti bloky o výkonu 330 MW. Minulý rok bylo devět bloků odstaveno na půl roku z důvodu oprav, stát má však kvůli sankcím problém dostat se k náhradním dílům.

Domácí kubánská ropa je navíc těžká surová ropa nižší kvality, jejíž spalování elektrárny poškozuje ještě rychleji. Ze všech výše zmíněných důvodů tak bylo v první polovině roku 2025 v průměru k dispozici pouze 34 % instalovaného výkonu kubánských elektráren.

Od roku 2019 kubánská vláda přistoupila k občasnému pronajímání tepelných elektráren na lodích, například od turecké společnosti Karpowership. Takové řešení je však finančně náročné pro kubánskou ekonomiku. Několikrát se tak stalo, že provozovatelé opustili kubánské břehy a vzali s sebou drahocenné megawatty výkonu.

Kubánské vedení přiznalo, že situace je dlouhodobě špatná. Lze tak najít plány na zotavení ostrova, které zahrnují investice do údržby tepelných elektráren i výstavbu nových zdrojů včetně solárních elektráren a zajištění dodávek paliva. Problémem však je, že realizace těchto představ je obtížná ze stejných důvodů, které problémy způsobily. Přestože vláda tvrdí, že chce dosáhnout podílu 37 % obnovitelných zdrojů na celkové produkci v roce 2030, byl podíl v posledních letech stále na jednotkách procent . V loňském roce se však alespoň podařilo otevřít první větší solární park.

Současný život na ostrově

Od roku 2024, kdy vláda snížila restrikce na import solárních panelů, na ostrově raketově vzrostla jak adopce technologie, tak i počet instalačních firem. Jeden z ředitelů takové instalační firmy řekl agentuře AFP, že jsou v posledních týdnech zahlceni žádostmi jak od jednotlivců, tak od různých institucí. Nejlevnější solární balíček na Kubě stojí zhruba 2000 amerických dolarů (přibližně 41 000 CZK). Průměrná mzda na ostrově je však mezi 15 a 20 americkými dolary měsíčně. Instalace solárních panelů je tedy pro většinu Kubánců stále nedosažitelným snem.

Naopak chudší obyvatelé přešli na vaření na ohni, které zakládají pomocí dřevěného uhlí, což vedlo ke vzniku sekundárního trhu. Vláda mezitím přistoupila k tvrdému přídělovému systému, včetně přerušení doplňování leteckého paliva leteckým společnostem. Někteří Kubánci tvrdí, že krize je nejhorší od takzvané „speciální periody“, kdy se Kuba po rozpadu Sovětského svazu dostala do podobné situace.

Krev ve vodě

Po americkém zásahu ve Venezuele, která byla pro Havanu politickým partnerem číslo jedna v regionu a zároveň ji zásobovala ropou, pravděpodobně administrativa Donalda Trumpa cítí strategickou příležitost zvýšit tlak na režim v Havaně. Je známo, že část administrativy kolem ministra zahraničí Marca Rubia chce socialistický režim v Havaně svrhnout. Proto Američané po svém zásahu donutili nové venezuelské vedení v čele se současnou prezidentkou Floresovou přestat Kubu ropou zásobovat úplně a zároveň pohrozili dalším dodavatelům cly a sankcemi.

Venezuela dalších dodávek není schopná a Mexiko poslalo humanitární pomoc, ale porušit americkou blokádu si zatím netroufá. Rusko oznámilo, že dodá na Kubu ropu, kolik však není jasné. V únoru minulého roku prodala Moskva na karibský ostrov 100 000 tun ropy, což bylo pro ostrov dost na několik měsíců. Čína vyjádřila diplomatickou podporu. Jiné spojence však Havana nemá, a pokud bude tato blokáda pokračovat, situace na ostrově může být brzy z humanitárního hlediska katastrofální.