Tropický fond za 125 miliard dolarů: Zachrání Brazílie pralesy před zkázou?

Za dva měsíce se má v brazilském Belému konat jubilejní třicátá klimatická konference OSN (COP30). Pořádající země kromě standardních pořadatelských procesů plánuje ambiciózní iniciativu na záchranu amazonského a dalších pralesů.  Jde o projekt nesoucí název „Tropical Forest Forever Facility“ (TFFF).

Podle Financial Times má Brazílie jako hlavní agendu plán vytvořit fond, ze kterého by se financovala ochrana pralesů.  Fond by měl získat 125 miliard dolarů. Finance by se však neměly získávat darováním, ale emisí dluhopisů s úrokem na úrovni amerických státních dluhopisů. Cílem je mobilizovat tzv. „blended money“, tedy investovat menší část veřejných financí, které mají minimalizovat riziko a tím přilákat větší investice ze soukromé sféry.

Nápad údajně pochází přímo od současného brazilského prezidenta Luly da Silvy (je však založen na starší myšlence). Ten se snaží nastavit finanční iniciativy tak, aby lidé v oblastech okolo pralesa nemuseli lesy spalovat a půdu využívat pro farmaření. To je totiž v současnosti pro mnoho lidí žijících v této oblasti jediný možný zdroj příjmů.

Deforestace v Brazílii i jinde

Amazonský prales a problémy s ním spojené jsou velmi složité a podléhají proměnlivé dynamice. Vlastnictví je z větší části rozdělené, ale vymáhání práv státu, původních obyvatel a někdy i soukromých vlastníků je komplikované a často nejisté. Lidé žijící v dané oblasti mají silné ekonomické pobídky k vypalování lesa, pro malé farmáře je to často jediný zdroj obživy, ať už kvůli chovu skotu, pěstování plodin, nebo prostému prodeji půdy. Motivace je pak velmi podobná i pro velké firmy a podniky.

Brazilské vlády k problematice přistupovaly v posledních desetiletích rozdílně. Současná administrativa Luly da Silvy se snaží více prosazovat nároky původních obyvatel a posílila agentury, které vymáhají vlastnická práva a zákony proti deforestaci. Zároveň se zavázala k „nulové deforestaci do roku 2030“. Přesto má brazilský stát nastaveny některé politiky, které dál motivují k využívání lesa pro farmaření a tím i k deforestaci. Situace je podobná i v dalších státech, které kontrolují největší světové pralesy, jako jsou Demokratická republika Kongo, kde je deforestace tažena hlavně těžbou dřeva a státní aparát je ještě slabší, či Vietnam, kde i přes snahu vlády k deforestaci stále dochází.

Deforestace Amazonie, Zdroj: Wikimedia, Public domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Amazon_deforestation_2010214.jpg

Plán

Konkrétní plán je podle Financial Times následující: Fond by si půjčil základní kapitál od sponzorů, kterými mají být primárně bohaté státy a případně některé nadace. Tento dluh by měl mít úroky podobné americkým státním dluhopisům a splatnost čtyřicet let. Cílem by bylo v prvních letech vydat dluhopisy v hodnotě 25 miliard USD.

Tito základní sponzoři by byli juniorními dlužníky, tedy těmi, kdo na sebe berou největší riziko. Brazilci pak doufají, že tento základ pomůže fondu vydat mnohem větší (100 miliard USD) seniorní dluh zaměřený na komerční investory. Jak řekl André Aquino z brazilského ministerstva financí, ten má „přilákat klasický dánský penzijní fond“.

Fond by pak vybrané prostředky investoval do korporátních i státních dluhopisů v rozvojovém světě a měl vyšší výnos, než by byla cena jeho kapitálu. Po zaplacení závazků by tak měl mít k dispozici prostředky navíc (podle předpokladů až 4 miliardy dolarů ročně), které by se použily na financování konzervace pralesů.

Peníze by byly vypláceny až 74 rozvojovým státům, které podle koncepčního dokumentu dohromady spravují přes miliardu hektarů pralesa. K financím by se dostaly, pokud by jejich roční úroveň deforestace byla pod 0,5 %. Ti, kteří by podmínku splnili, by dostávali fixní částku na hektar lesů, které kontrolují (zatím se mluví o čtyřech dolarech). Tyto peníze by se navíc snižovaly o každý hektar zničeného lesa.

Využití prostředků fondu by mělo být monitorováno a alespoň pětina financí by měla jít lokálním komunitám a původním obyvatelům. Brazílie doufá, že takto by se vytvořila motivace, která by vlády vedla ke snižování deforestace.

Problémy a rizika

Plán má pochopitelně hned několik možných zádrhelů. Minulý rok bohaté státy oznámily cíl „mobilizovat“ 300 miliard dolarů ročně na klimatické projekty v rozvojovém světě. Projekt byl také konzultován s několika zeměmi (Norsko, Německo, Francie, Velká Británie, Spojené arabské emiráty a tehdy ještě Bidenovými USA). S plánem údajně souhlasí i členové BRICS. Přesto existuje riziko, že se plánovaných 25 miliard základního kapitálu nepodaří vybrat jelikož žádný ze států se ke konkrétní částce zatím nezavázal. Lula má první brazilský vklad oznámit později v září, ale zda ho ostatní státy budou následovat, zůstává otázkou.

Další otázkou je, zda se připojí i soukromý sektor, i pokud státy základní kapitál poskytnou. Klíčovou roli sehrají ratingové agentury, jejichž hodnocení ovlivní rozhodnutí investorů. Některé agentury už koncept fondu posuzují, ale jejich rating se bude stejně odvíjet od toho, jak úspěšné bude počáteční financování a kam fond své prostředky investuje.

Posledním rizikem je „faktor Trump “. USA pravděpodobně pod touto administrativou nebudou významným základním investorem a jsou tu i další komplikace. Brazilci chtěli, aby fond spravovala Světová banka, což by zvýšilo důvěru trhů i celkovou legitimitu fondu. Banka má ovšem obavy z případného úplného odchodu USA z organizace, a proto se snaží držet vůči Washingtonu vstřícný tón. To by mohlo vést k tomu, že se projektu nakonec nebude chtít podílet, a to i přes dosavadní konzultace kterých se účastnila.

Nad budoucností tohoto ambiciózního plánu tak zatím visí velký otazník.