<a href="https://www.powerengineeringint.com/smart-grid-td/energy-storage/new-carbon-capture-project-launches-in-alberta-canada/?fbclid=IwAR1GHy4mTGit6IPVDlXIwJgscWkDjilRk9QJqXZJpJnUN8DBxt2jPw6KQxk">Rafinérie a továrna na hnojiva se připojily na Alberta Carbon Trunk Line</a>. Staly se tak 20. a 21. velkoobjemovým zařízením na zachycování a skladování oxidu uhličitého na světě. Celkově obě továrny mají potenciál v zachytávání a skladování v objemu 1,6 milionů tun oxidu uhličitého ročně.
Systém zachycování, využití a skladování oxidu uhličitého od <a href="https://actl.ca/actl-project/about-actl/">Alberta Carbon Trunk Line</a> byl označen jako plně funkční. Zachytává a ukládá oxid uhličitý z rafinérie North West Redwater Partnership Sturgeon a továrny na hnojiva Nutrien Redwater.
<figure id="attachment_84652" class="wp-caption aligncenter" style="width: 512px;"><img class="wp-image-84652 size-medium" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/ACTL-process-512x171.png" sizes="(max-width: 512px) 100vw, 512px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/ACTL-process-512x171.png 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/ACTL-process-768x256.png 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/ACTL-process-1024x342.png 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/ACTL-process-725x242.png 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/ACTL-process-800x267.png 800w" alt="" width="512" height="171" /><figcaption class="wp-caption-text">Alberta Carbon Trunk Line. Zdroj: <a href="https://actl.ca/actl-project/about-actl/">ACTL</a></figcaption></figure>
Obě továrny mají společnou kapacitu zachycování a skládování (<a href="https://oenergetice.cz/elektrina/carbon-capture-and-storage-technologie-uskladnovani-co2">CCS – Carbon Capture and Storage</a>) téměř 1,6 milionů tun oxidu uhličitého ročně.
<blockquote>„Vítáme tento významný mezník nasazení CCS. Je také vzrušující vidět další vlnu projektů CCS, která začíná, když přecházíme k dekarbonizaci průmyslových oblastí prostřednictvím středisek a uskupení CCS. Celosvětově existuje 51 velkých zařízení – 21 v provozu, 2 ve výstavbě a 28 v různých fázích vývoje s celkovou odhadovanou kapacitou 100 milionů tun oxidu uhličitého ročně,“ uvedl Brad Page, generální ředitel společnosti Global CCS Institute.</blockquote>
ACTL je 240 km dlouhý plynovod, který přepravuje oxid uhličitý do vytěžených ropných polí pro bezpěčné a trvalé geologické skladování pomocí druhotné těžby ropy (EOR – Enhanced Oil Recovery). Plynovod je vlastněn a provozován společností Wolf Midstream. Enhance Energy bude vlastníkem a provozovatelem části využívající a skladující oxid uhličitý. Polynovod je schopen přepravovat až 14,6 milionů tun oxidu uhličitého ročně.
V současné době přepravuje plynovod přibližně 1,6 milionů tun oxidu uhličitého orčně. Kapacita plynovodu naznačuje, že jiná průmyslová zařízení mohou zachytit svůj oxid uhličitý a využít síť ACTL, čímž se sníží riziko a náklady. Při plné kapacitě by se mohl ACTL stát největším systémem zachycoání a ukládání oxidu uhličitého na světě.
<blockquote>„To je teprve začátek. Budoucnost energetiky a nízkouhlíkové ekonomiky závisí na klíčové infrastruktuře, jako je ACTL. Používáme oxid uhličitý. Trvale udržujeme oxid uhličitý mimo životní prostředí a zároveň produkujeme nízkouhlíkovou energii. Nejenže oživujeme naše energetické hospodářství v době, kdy je to nejvíce potřeba, ale hrajeme klíčovou roli při prosazování udržitelného řešení globálních energetických požadavků,“ řekl Jeff Pearson, obchodní ředitel společnosti Wolf Midstream.</blockquote>
Očekává se, že do roku 2050 bude podle Mezinárodní energetické agentury zapotřebí přibližně 2000 zařízení, aby byly splněny cíle udržitelného rozvoje související s klimatem a energetikou.
Zdroj úvodní fotografie: <a href="https://www.globalccsinstitute.com/">Global CCS Institute</a>

Emise CO2

V kanadské Albertě zahájili nový projekt na zachycování a ukládání CO2

Omezování podílu uhlí v britském energetickém mixu nabírá na obrátkách s rostoucí výrobou elektřiny z OZE a ubýváním uhelných výrobních kapacit. Nejčerstvějším dokladem transformace britské energetiky je <a href="https://www.drax.com/press_release/drax-closer-coal-free-future-fourth-biomass-unit-conversion/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">dokončení přestavby 4. původně uhelného bloku elektrárny Drax na zdroj spalující biomasu</a>. V plánu je také výstavba plynového zdroje a bateriového úložiště. Provozovatel největší ostrovní elektrárny na biomasu chce také otestovat možnosti <a href="https://www.drax.com/press_release/drax-help-keep-fizz-drinks-sector/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">CCS pro zajištění dodávky CO2 pro potravinářské účely v Británii</a>.
Jen necelé tři měsíce trvala konverze 4. bloku elektrárny Drax na biomasu. Díky zkušenostem z přestavby prvních třech uhelných bloků na spalování biomasy došlo při přestavbě čtvrtého bloku k výrazné úspoře nákladů. Zatímco přestavba třech bloků v letech 2013 &#8211; 2016 vyšla průměrně na 116 milionů liber (3,3 mld. Kč), náklady na přestavbu 4. bloku dosáhly hodnoty pouze 30 milionů liber (0,86 mld. Kč).
Osud zbývajících dvou uhelných bloků elektrárny Drax je již také zpečetěn <a href="http://oenergetice.cz/zahranicni/britanie-planuje-do-10-let-uzavrit-vsechny-sve-uhelne-elektrarny/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">vzhledem k plánu britské vlády na uzavření všech uhelných elektráren do roku 2025</a>. Poslední uhelné bloky elektrárny mají být nahrazeny paroplynovým zdrojem o výkonu až 3,6 GW. Drax plánuje také výstavbu bateriového úložiště o výkonu až 200 MW. Rozhodnutí o udělení souhlasu s výstavbou plynového zdroje má vydat britské ministerstvo hospodářství, energetiky a průmyslové strategie v průběhu příštího roku.
<h2>Hlavním zdrojem biomasy je Severní Amerika</h2>
V loňském roce elektrárna pro svůj provoz spotřebovala 6,7 milionů tun biomasy, přičemž 83 % pocházelo ze Severní Ameriky. Dalšími významný dodavatelem biomasy bylo v loňském roce také Pobaltí. Přímo ze Spojeného království pak pocházelo méně než 1 % biomasy spotřebované pro výrobu elektrické energie v elektrárně Drax.
<figure style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="https://www.drax.com/wp-content/uploads/2018/03/30-Drax-Feedstock-mix-by-country-of-origin-1024x725.png"><img class="size-medium" src="https://www.drax.com/wp-content/uploads/2018/03/30-Drax-Feedstock-mix-by-country-of-origin-1024x725.png" alt="Zdroje biomasy pro elektrárnu Drax v roce 2017. Zdroj: drax.com" width="1024" height="725" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Zdroje biomasy pro elektrárnu Drax v roce 2017. Zdroj: drax.com</figcaption></figure>
<h2>Dosáhne Drax záporných emisí CO2?</h2>
Pilotní projekt zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) v elektrárně <a href="https://www.drax.com/press_release/drax-to-pilot-europes-first-carbon-capture-storage-project-beccs/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Drax byl oznámen na jaře</a>. Vzhledem k tomu, že emise uhlíku z elektrárny Drax pocházejí z biomasy, tak se jedná o tzv. BECCS (bioenergetika spojená se zachycením a uložením uhlíku). Podle prohlášení elektrárny Drax se jedná o projekt, který má být největší v oblasti BECCS v Evropě a vyjde na 400 tisíc liber (11,5 mil Kč).
Technologie BECCS má standardně vést k záporným emisím CO2. Elektrárna Drax je však specifická tím, že většina paliva musí urazit dlouhou a emisně velmi intenzivní cestu přes Atlantik. Případné negativní emise jsou tak v tomto případě diskutabilní.

Oxid uhličitý zachycený bude zachytáván v rozpouštědle, následným zahřátím je možné uvolnit vysoce čistý CO2. Tato technologie se běžně používá pro potřeby potravinářského průmyslu a je také vhodná pro použití takto získaného oxidu uhličitého k výrobě nápojů.
V průběhu projektu BECCS se elektrárna Drax spolu se společností C-Capture zaměří na to, jak zajistit efektivní a levné zachytávání a ukládání CO2 pro jeho další využití. Během projektu bude ověřeno, zda je rozpouštědlo navržené pro využití v elektrárně Drax kompatibilní se spalinami z biomasy. Pilotní projekt také ověří použitelnost původní infrastruktury pro odsíření spalin z doby, kdy byly bloky poháněné uhelnými kotly, pro potřeby technologie BECSS.
<h2>Nedostatek CO2 v Británií otevírá možnosti technologii CCS</h2>
<a href="https://www.bbc.com/news/business-44628993" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Začátkem léta postihl Velkou Británii výpadek závodů dodávajících CO2 nejen pro potravinářské účely.</a> Shodou okolností bylo letos v květnu ohlášeno, že elektrárna Drax plánuje ověření možností zachytávání a ukládání uhlíku a hledá možnosti pro jeho uplatnění na trhu. Jako možný adept na využití zachyceného CO2 se nabízí pivovarnický průmysl a pohostinství, což bylo také předmětem schůzky se zástupců elektrárny s představiteli Britské asociace piva a hospod.
<blockquote>
„Pivo je v Británii nejoblíbenějším alkoholickým nápojem. V průměru se v britských hospodách vypije 5,6 milionů litrů piv denně. Nedávný výpadek produkce oxidu uhličitého byl pro nás komplikací. Věříme, že tato diskuze se skupinou Drax, která směřuje k budoucí spolupráci a potenciálnímu navýšení místní výroby CO2, pomůže zajistit, že k obdobnému výpadku produkce CO2 již znovu nedojde,“ prohlásila ředitelka Britské asociace piva a hospod Brigid Simmonds.
</blockquote>
Během půlročního zkušebního provozu technologie BECCS má být má být zachytávána tuna oxidu uhličitého denně, což stačí pro sycení přibližně 18000 litrů v Británii populárních piv typu Ale nebo cideru oxidem uhličitým. Oxid uhličitý je také využíván jako hnací plyn při čepování piva.
Doposud se zatím technologie zachytávání a ukládání CO2 na komerční bázi ve světě neprosadila, případný úspěch technologie BECCS v elektrárně Drax by tak jistě ocenili kromě ekologických aktivistů také štamgasti v britských pubech.

Energetika v zahraničí

Pivní sudy místo komínů? V Británii otestují využití zachyceného CO2 z elektrárny

Zachytávání a následné uskladnění, či využití emisí oxidu uhličitého je jednou z možných cest, jak dosáhnout dekarbonizace energetiky i dalších průmyslových odvětví. Přestože se technologie CCS (carbon capture and storage) prozatím nijak výrazně neprosadila, někteří vědci věří, že své místo v budoucnosti má.
Prvním krokem je samotné zachycení oxidu uhličitého ze vzduchu či spalin, následně je však nutné s ním nějak naložit. Jednou z možností je jeho uskladnění například do porézních hornin pod zemským povrchem. Nabízí se však i možnost zachycený CO2 využít pro výrobu surovin pro průmyslové procesy, syntetických paliv a dalších produktů.
Tým kanadských a amerických vědců <a href="https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2542435117300764" target="_blank" rel="noopener noreferrer">se zaměřil na různé metody předpracování CO2</a> a jejich technologickou i ekonomickou stránku.
<blockquote>
&#8222;Podobně jako rostlina využívá oxid uhličitý, sluneční světlo a vodu, aby si pro sebe vyrobila cukry, chceme s užitím energie ze Slunce či jiných obnovitelných zdrojů využít technologie k přeměně CO2 do malých stavebních bloků, molekul, které mohou být následně upravovány tradičními chemickými postupy pro komerční využití. Inspirujeme se přírodou a děláme to rychleji a účinněji,&#8220; <a href="https://www.sciencedaily.com/releases/2018/03/180329133100.htm" target="_blank" rel="noopener noreferrer">říká Phil De Luna</a>, spoluautor studie.
</blockquote>
V současné době se podle vědců jeví jako neslibnější technologie pro využití oxidu uhličitého takzvaná elektrokatalytická přeměna, kdy jsou molekuly oxidu uhličitého přeměňovány s využitím vody a elektřiny na uhlovodíky. Tímto způsobem je možné využít přebytečnou elektřinu z obnovitelných zdrojů k přeměně oxidu uhličitého na syntetická kapalná a plynná paliva s vysokou energetickou hustotou, která mohou být snadno skladována.
Elektrokatalytická přeměna je sice v současnosti nejblíže možnému komerčnímu uplatnění, existují však i další metody, které mají podle vědců značný potenciál. Jejich uplatnění v běžné praxi si nicméně vyžádá další roky či desetiletí výzkumu.
<blockquote>
&#8222;Je to stále technologie budoucnosti, ale je teoreticky možná i proveditelná a jsme nadšeni z jejího nasazení. Pokud budeme pokračovat v jejím rozvoji, je pouze otázkou času, než budeme mít elektrárny, kde je CO2 vypouštěno, zachyceno a přeměněno,&#8220; říká druhý spoluautor zprávy, Oleksandr Bushuyev.
</blockquote>
<figure id="attachment_49921" style="width: 761px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-49921 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/03/technologie-pro-premenu-CO2.jpg" alt="Výhled časového rámce pro nasazení různých technologií přeměny CO2. Autoři: Bushuyev and De Luna" width="761" height="377" /><figcaption class="wp-caption-text">Výhled časového rámce pro nasazení různých technologií přeměny CO2. Autoři: Bushuyev and De Luna</figcaption></figure>
Další technologie, která u které došlo v posledních letech k výraznému pokroku, je přeměna CO2 pomocí energie slunečního záření s využitím polovodičových katalyzátorů. Tyto fotochemické systému využívají proces podobný fotosyntéze, kterou běžně využívají k získávání energie rostliny. Tato technologie má oproti elektrokatalytické přeměně tu výhodu, že pro výrobu syntetických paliv nevyžaduje zdroj elektrické energie a spoléhá se čistě na sluneční záření.
Biohybridní systémy využívají kombinaci anorganických katalyzátorů a enzymů či geneticky modifikovaných bakterií. Tyto technologie mají potenciál využít přírodní enzymatické přeměny CO2 na širokou paletu produktů. Přestože je technologie na samém počátku, vědci v ní vidí značný potenciál, pokud budou vyřešeny klíčové podmínky jak například dlouhodobá stabilita procesu.
Termokatalytická přeměna uhlovodíků v porézních materiálech je sice známa delší dobu, využití nanoporézních materiálů ale zatím bylo zvažováno pouze pro uskladnění zachyceného oxidu uhličitého. Nedávno představené porézní materiály však mohou být uplatněny jako katalyzátor při elektrochemické přeměně CO2.
Další dvě slibné technologie, jejichž nasazení autoři zprávy očekávají až na přelomu dalšího století, jsou řetězové vkládání a využití molekulárních strojů.

Zachytávání emisí CO2 je polovina řešení. Otázkou zůstává, co s nimi poté

Norská vláda oznámila plán širšího rozvoje technologie pro zachycování oxidu uhličitého. Na celkem tři pilotní projekty z různých průmyslových odvětví v první fázi vyčlení z rozpočtu na příští rok 360 milionů Norských korun (zhruba 1 miliarda Kč).
Velká část projektů <a href="http://oenergetice.cz/technologie/elektroenergetika/carbon-capture-and-storage-technologie-uskladnovani-co2/" target="_blank">carbon capture and storage (CCS)</a> se do současné doby zaměřovala na zachycování a ukládání oxidu uhličitého produkovaného elektrárnami spalujícími fosilní paliva. Norsko hodlá podpořit širší využití této technologie v neenergetických průmyslových odvětvích, která se podílí na produkci CO2 nemalým dílem.
Jako tři pilotní projekty byly vybrány závod na výrobu amoniaku, cementárna a spalovna odpadu v Oslu. Podle norské organizace Bellona se jen tato tři zařízení podílí na celkových emisích země z 5 %.
<figure id="attachment_28342" style="width: 900px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-28342 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/Norway-CCS.png" alt="norway-ccs" width="900" height="499" /><figcaption class="wp-caption-text">Technologie CCS má Norsku pomoci snížit emise z neenergetických odvětví. Zdroj: Bellona</figcaption></figure>
<blockquote>
„Bude to těžká práce a musí být řešena krok po kroku. Všechny tři projekty jsou svým způsobem unikátní,“ <a href="http://www.reuters.com/article/us-climatechange-ccs-idUSKCN120268" target="_blank">řekl agentuře Reuters</a> norský ministr ropy a energetiky Tord Lien.
</blockquote>
Pokud budou projekty schváleny, jejich realizace si vyžádá další investice v řádu jednotek miliard Norských korun.
V následujícím roce bude Norsko rovněž pokračovat ve svém tříletém výzkumném programu v CCS centru na západním pobřeží, jež si celkově vyžádá 642 milionů Norských korun (1,93 miliardy Kč). Mimo to vyčlení dalších 200 milionů na další CCS projekty.
Zdroj úvodní fotografie: <a href="https://www.flickr.com/photos/senor_codo/" target="_blank">Señor Codo</a>

Rychlé zprávy

Norsko bude zkoumat možnosti využití CCS mimo energetický průmysl

Novou metodu bezpečného ukládání oxidu uhličitého pod zem objevili vědci na Islandu, když se jim podařilo <a href="http://science.sciencemag.org/content/352/6291/1312.full" target="_blank">skleníkový plyn přeměnit v minerál</a>. Zachycený uhlík tak v pevném skupenství v podobě kalcitu, formy vápence, může být bezpečně uložen pod zem bez významných rizik jeho úniku zpět do atmosféry.
V roce 2012 vědci napumpovali do hloubky 400 až 800 metrů na 220 tun CO2. Oxid uhličitý pumpovali pod zem společně s vodou, která při reakci s plynem vytvořila roztok kyseliny uhličité, jež pod zemí reagovala s přítomným čedičem.
Pro ověření správné funkce metody vědci přimíchali k ukládanému oxidu uhličitému radioaktivní izotop uhlíku C14, jehož přítomnost umožnila snadné odhalení jakéhokoliv úniku. Žádný únik plynu však nenaznamenali.
<figure id="attachment_23972" style="width: 900px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/06/Geotermální-elektrárna-Hellisheidi.jpg"><img class="wp-image-23972 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/06/Geotermální-elektrárna-Hellisheidi.jpg" alt="Geotermální elektrárna Hellisheidi" width="900" height="448" /></a><figcaption class="wp-caption-text"><a href="http://oenergetice.cz/technologie/obnovitelne-zdroje-energie/geotermalni-energie/" target="_blank">Geotermální </a>elektrárna Hellisheidi, jež zajišťuje napájení čerpadel pro vstřikování CO2 pod zem, je se zhruba 300 MW jendou z největší elektráren svého typu na světě. Zdroj: www.or.is</figcaption></figure>
Zhruba po roce a půl se čerpadlo začalo porouchávat. Po jeho vytažení byli vědci značně překvapeni, když objevili nánosy bílo zeleného minerálu. Ten následně identifikovali jako kalcit. Uložení uhlíku do kalcitu byl sice jejich původní záměr, vědci nicméně předpokládali, že jeho vytvoření bude trvat několik let. Vzorky kalcitu obsahovaly stopy radioaktivního izotopu, což potvrdilo jeho vznik z ukládaného oxidu uhličitého.
<blockquote>
 „Toto znamená, že může pod zem pumpovat velké množství CO2 a ukládat je velmi bezpečně během velmi krátké doby. V budoucnu bychom mohli přemýšlet o použití technologie u elektráren v místech, kde je hodně čediče a takových míst je mnoho.“
Martin Stute, spoluautor studie z americké Kolumbijské univerzity
</blockquote>
Sami autoři projektu však připouštějí, že největší překážkou metody ukládání CO2 do čediče je její finanční náročnost. „Bez zpoplatnění uhlíkových emisí není žádný projektový záměr,“ <a href="http://www.sciencemag.org/news/2016/06/underground-injections-turn-carbon-dioxide-stone" target="_blank">říká spoluautor projektu</a> Juerg Matter. Metoda navíc vyžaduje velké množství vody, kdy oxidu uhličitý tvoří pouze přibližně pět procent směsi.
Islandská geotermální elektrárna Hellisheidi v současné době již přechází z fáze experimentálního provozu k ukládání oxidu uhličitého ve větším množství.
Úvodní fotografie: Juerg Matter (Science)

Na Islandu mění CO2 vstřikováním pod zem v kámen

Švýcarská společnost Climeworks, zabývající se zachytáváním CO2 z okolního vzduchu, oznámila výstavbu první komerční stanice. Do provozu by měla být uvedena během roku 2016. Ročně bude schopna zachytit z okolního vzduchu až 900 tun CO2, který následně bude využit ve sklenících.
Stanice pro záchyt CO2 bude instalována nedaleko zařízení na spalování odpadu v oblasti Hinwil ve švýcarském kantonu Curych. Při spalování odpadu vzniká CO2, který je vypouštěn do ovzduší. Zároveň však vzniká teplo a elektrická energie, které budou dodávány do stanice pro záchyt. CO2 bude následně využit ve sklenících se zeleninou, kde by měl zvýšit její růst až o 20 %.
<figure id="attachment_11111" style="width: 625px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-11111 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/10/CW_bild_betagrafik-24edd19d1.jpg" alt="Stanice pro záchyt CO2" width="625" height="375" /><figcaption class="wp-caption-text">Stanice pro záchyt CO2 v Hinwil bude spolupracovat se spalovnou odpadů a skleníkem se zeleninou. Zdroj: www.climeworks.com</figcaption></figure>
<h2>Investiční náklady 3 &#8211; 4 miliony eur, provozní náklady zatím neznámou</h2>
Tento pilotní projekt si klade za cíl postavit a dlouhodobě provozovat stanici pro záchyt CO2 z okolního vzduchu. Druhým cílem je následné stanovení provozních nákladů, o kterých se nyní hodně diskutuje.
Pro záchyt CO2 je využit speciální filtr, z kterého je následně CO2 uvolněn zahřátím na 100 °C. Provoz je tedy energeticky značně náročný. Climeworks uvádí, že pro tunu CO2 je potřeba 1 800 &#8211; 2 500 kWh tepelné energie a 350 &#8211; 450 kWh elektrické energie.
Na hinwilském projektu bude spolupracovat společnost Climeworks jako autor a provozovatel stanice pro záchyt CO2, společnost KEZO zabývající se zpracováním komunálního odpadu, která bude dodavatelem tepelné a elektrické energie pro stanici, dále společnost Gebrüder Meier, která bude odběratelem zachyceného CO2, jež následně využije ve svých sklenících se zeleninou.
Projekt navíc podpoří Švýcarský federální úřad pro energii. Investiční náklady na přípravu projektu a výstavbu stanice jsou 3 až 4 miliony eur.
Na začátku tohoto roku byla spuštěna <a href="http://oenergetice.cz/ostatni/premena-oxidu-uhliciteho-na-palivo-pomoci-obrovskych-vetraku/">výstavba podobného demonstračního zařízení v Kanadě</a>. Cílem projektu je ověření technologie záchytu CO2 v malém měřítku a nabité zkušenosti následně využít při výstavbě rozsáhlého zařízení v roce 2017.