Ruský uran jako geopolitická zbraň: Evropa musí jednat, jinak hrozí dlouhodobá závislost

Největší západní producenti obohaceného uranu vyzývají Evropskou unii k postupnému ukončení jeho dovozu z Ruska. Varují, že bez jasného politického rámce zůstane Evropa na ruském palivu závislá ještě desítky let. Přestože firmy rozšiřují produkční kapacity, nové zdroje budou plně dostupné až po roce 2032, píšou Financial Times.

Evropa téměř čtyři roky po začátku války na Ukrajině stále odebírá významnou část obohaceného uranu z Ruska. Podle dostupných údajů pokrývá ruské palivo zhruba 23 procent evropské poptávky, což odpovídá přibližně 2,5 milionu jednotek SWU. Nízká cena ruských dodávek navíc zůstává pro provozovatele jaderných elektráren silným argumentem.

Generální ředitelé společností Urenco a Orano proto apelují na Brusel, aby stanovil jasný plán postupného ukončení dovozu. Varují, že Moskva využívá své dominantní postavení jako nástroj geopolitického vlivu. Ruský státní podnik Rosatom podle Světové jaderné asociace kontroluje zhruba 44 procent světové kapacity obohacování uranu.

„Rusko využívá obohacování jako geopolitický nástroj,“ uvedl šéf Urenca Boris Schucht. Podle něj i jeho kolegy z Orana Nicolase Maese Evropa potřebuje jasný politický signál, aby bylo možné plánovat investice do nových kapacit.

Administrativa prezidenta Joea Bidena v květnu 2024 zakázala dovoz ruského uranu, přičemž výjimky platí do roku 2028. Cílem bylo omezit závislost na Rusku po jeho agresi proti Ukrajině, protože Moskva dosud patřila mezi klíčové dodavatele paliva pro americké jaderné elektrárny.

Evropská unie podobný rámec dosud nepřijala. Evropská komise sice připravila návrh omezení dovozu ruských jaderných paliv a technologií, jehož schválení však brzdí rozdílné postoje členských států.

Jednotná strategie chybí i proto, že některé země mají na ruském palivu dlouhodobou technologickou závislost.

Česká republika je jednou z pěti zemí EU, vedle Bulharska, Finska, Maďarska a Slovenska, které využívají reaktory typu VVER a jsou tak závislé na ruském jaderném palivu i souvisejících službách a náhradních dílech.

Maďarsko staví nové bloky navržené Rosatomem a spolu se Slovenskem a Českou republikou si vytvořilo zásoby ruských palivových článků pro své reaktory sovětského typu. Naopak Švédsko se od ruských dodávek již odstřihlo.

Evropská komise proto navrhuje zákaz nových kontraktů, omezení stávajících smluv přes Euratom a požaduje, aby členské státy připravily národní diverzifikační plány, ve kterých budou hledat řešení současné situace.

Navýšení produkce - běh na dlouhou trať

Urenco i Orano mezitím investují miliardy eur do rozšíření svých závodů. Orano navyšuje kapacitu závodu Tricastin ve Francii přibližně o třetinu a současně buduje nový závod ve Spojených státech, jehož spuštění je plánováno na rok 2032. Urenco rozšiřuje své zařízení v Nizozemsku. Podle vedení obou firem by při započtení stávajících zásob a plánovaných investic bylo možné ruské dodávky postupně nahradit.

Problémem je však čas. Výstavba nových kapacit trvá roky a firmy bez dlouhodobých kontraktů váhají s investicemi. Po zkušenosti s předchozím „jaderným boomem“, který po havárii ve Fukušimě v roce 2011 rychle odezněl, jsou investoři opatrní. Provozovatelé elektráren navíc spekulují, zda by se v případě mírové dohody s Ukrajinou vztahy s Ruskem nevrátily k normálu.

Analytici upozorňují, že rychlá náhrada Ruska není realistická. Trh s obohacováním je koncentrovaný a otevření nových kapacit či dolů trvá roky. Část těžby z Kazachstánu navíc směřuje právě do Ruska a Číny.

Evropa tak stojí před strategickým rozhodnutím. Buď přijme vyšší krátkodobé náklady a vytvoří podmínky pro posílení domácích a západních kapacit, nebo riskuje dlouhodobou závislost na zemi, která již v minulosti využila energetiku jako nástroj politického tlaku. Pro jaderný sektor, jenž má hrát klíčovou roli v dekarbonizaci evropské energetiky, jde o rozhodnutí s dopadem na celé příští dekády.