Evropská energetická nezávislost: Jak se zbavit ruských energetických surovin

Evropská komise na začátku května představila Roadmapu se statistikami dovozu ruských energetických surovin a seznamem kroků, jak se této dovozní závislosti zbavit. Na tuto Roadmapu by měly navázat legislativní návrhy v průběhu června. 

Prvním důležitým bodem, jak se zbavit ruského plynu je zvýšení transparentnosti a zlepšení reportování dat, neboť v současnosti existují rozdíly v rámci reportingu původu plynu v jednotlivých zemích EU. Evropská komise plánuje předložit nový legislativní návrh, který by ukládal společnostem povinnost poskytovat detailní údaje o objemech a trvání ruských kontraktů nejen národním energetickým regulátorům, ale i Komisi samotné.

Cílem je vytvořit datovou základnu, která umožní cílená a koordinovaná opatření. Ta by například vyžadovala, aby společnosti poskytovaly informace o smlouvách na dodávky ruského plynu, jako jsou například objemy plynu nebo doba trvání smlouvy, příslušným orgánům členských států a Komisi.

Dalším bodem navrhované strategie jsou národní plány pro postupné ukončení dovozu ruského plynu, které by měly být vypracovány každým členským státem do konce roku 2025. Tyto plány mají obsahovat nejen informace o objemech dodávek vázaných smlouvami (včetně tzv. take-or-pay klauzulí), ale i realistický harmonogram s milníky, diverzifikační scénáře a technické možnosti náhrady.

Snad nejambicióznější součástí plánu je jeho třetí bod, a to legislativní návrh na právní zákaz dovozu ruského plynu. Ten má být zaveden ve dvou krocích:

• Do konce roku 2025 má být zakázán veškerý dovoz plynu na základě nových smluv a spotových kontraktů (tj. krátkodobých nákupů bez dlouhodobého závazku).

• Do konce roku 2027 by měl být ukončen i dovoz na základě existujících dlouhodobých kontraktů.

Spotové dodávky tvoří menší část dovozů a jejich výpadek lze relativně rychle nahradit. Naproti tomu dlouhodobé kontrakty často zahrnují větší objemy, právní závazky a vyžadují pečlivě naplánovanou náhradu.

Komise zároveň zdůrazňuje, že s ohledem na očekávaný růst globálních kapacit LNG – o více než 200 miliard m³ do roku 2028 – je globální trh dobře připraven absorbovat odklon EU od ruského plynu, aniž by to vyvolalo cenové šoky. LNG terminály v EU mají dnes kapacitu přibližně 250 miliard m³, tedy více než dvojnásobek oproti aktuálním dovozům LNG.

Posledním bodem, který EU plánuje je rozšíření nástroje AggregateEU, který umožňuje společný nákup plynu a napomáhá tak získání lepších cen a podmínek. Komise proto plánuje tuto platformu rozvíjet i nadále a uvažuje i o rozšíření na biometan nebo vodík. Zároveň se počítá s posílením infrastruktury – ať už jde o propojení v rámci EU, nebo využití plynovodů z oblasti Černého moře (např. Trans-Balkan pipeline) a projektů jako Neptun Deep v Rumunsku.

Jaderné materiály a technologie představují problém

Závislost na Rusku v oblasti jaderné energie je obzvlášť citlivá – nejde jen o palivo pro reaktory typu VVER v pěti členských státech (Bulharsko, Česko, Finsko, Maďarsko a Slovensko), ale i o další služby související s uranem, náhradní díly do stávajících provozů a izotopy pro medicínu. Komise navrhuje postupné zákazy nových kontraktů a omezení stávajících smluv uzavřených prostřednictvím agentury Euratom. Zároveň požaduje, aby členské státy vytvořily národní plány na diverzifikaci do konce roku 2025. Komise připravuje i iniciativu European Radioisotopes Valley, která má zvýšit evropskou produkci radioizotopů a omezit závislost v oblasti nukleární medicíny.

Nadále problematickými budou nedostatečné kapacity pro konverzi a obohacování uranu v západním světě. První nové provozy v EU se očekávají nejdříve v roce 2027, některé až po roce 2030. To znamená, že přechod bude dlouhý a může být narušen nepředvídanými výpadky nebo cenovými výkyvy. Pozitivní je, že většina států má vytvořeny zásoby paliva na několik let dopředu, a testy alternativního paliva (např. od Westinghouse nebo Framatome) již probíhají.

Evropská komise plánuje již příští měsíc předložit legislativní návrh, který stanoví konkrétní cíle pro členské státy v oblasti snižování závislosti na ruském jaderném sektoru. Návrh bude obsahovat následující specifická opatření:

• Náhrada ruského jaderného paliva: Členské státy budou vyzvány k urychlení uzavírání smluv s alternativními dodavateli a licencování jejich paliv, přičemž důraz bude kladen také na rozvoj plně evropských řešení v oblasti palivových článků.
• Postupné ukončení závislosti na Rusku v oblasti uranu: Návrh počítá s postupným omezením dovozu ruského přírodního a obohaceného uranu i dalších jaderných materiálů, s cílem diverzifikovat dodavatelský řetězec.
• Zvýšení transparentnosti a podpora diverzifikace služeb: Komise bude požadovat větší přehled o závislosti na ruských náhradních dílech a servisních službách, a zároveň podpoří přechod k jiným, spolehlivým poskytovatelům.

Ilustrativní obrázek, Zdroj: TVEL

Zbavení se závislosti na ropě zaznamenává více úspěchů

Na rozdíl od plynu se EU podařilo dosáhnout významného pokroku při omezování dovozu ruské ropy z 27 % v roce 2022 na 3 % v roce 2024. Tento výsledek je důsledkem sankcí na námořní dovoz surové ropy a ropných produktů. Zároveň však některé členské státy, především Maďarsko a Slovensko, nadále dovážejí ruskou ropu ropovodem Družba a mají výjimku ze sankčního režimu. Pro Českou republiku se situace výrazně změnila díky dokončení projektu TAL-PLUS, který jí od dubna 2025 umožňuje plnou náhradu ruské ropy z alternativních zdrojů.

Evropská komise nyní požaduje, aby tyto závislé státy připravily do konce roku 2025 národní plány na úplné ukončení dovozu ruské ropy do roku 2027. Infrastruktura, zejména ropovod Adria, by měla tyto plány technicky umožnit.

Dotčené členské státy budou muset vypracovat a předložit Evropské komisi národní plány, které popíšou jejich strategii pro nahrazení dovozu ruské ropy do konce roku 2027. Tyto plány budou muset obsahovat:

• Časový harmonogram s milníky a konkrétními opatřeními, která povedou k úplnému ukončení dovozu ruské ropy;

• Možnosti diverzifikace a technické kapacity, které stát může využít pro náhradu těchto dodávek;

• Objem ruské ropy dovážené na základě stávajících kontraktů a informace o tom, kdy tyto smlouvy vyprší.

Znepokojujícím fenoménem však zůstává tzv. „stínová flotila“, tedy flotila neidentifikovatelných tankerů, které Rusko využívá k obcházení sankcí. EU plánuje posílit námořní dohled, včetně možnosti společné obranné mise, což by znamenalo jistý precedens v rámci ochrany energetických zájmů EU.