Obří rotující válec místo plachty. Maersk testuje novou cestu k nižším emisím z námořní dopravy

Marek Kršák
Marek Kršák
19. září 2026, 07:51
13 komentářů
Obří rotující válec místo plachty. Maersk testuje novou cestu k nižším emisím z námořní dopravy

Námořní doprava dnes zajišťuje přibližně 80 % světového obchodu, ale také se významně podílí na produkci globálních emisí CO₂. S rostoucím tlakem na dekarbonizaci lodní přepravci hledají způsoby, jak snížit spotřebu paliv a emise bez nutnosti čekat na masové rozšíření alternativních paliv. Jednou z nejslibnějších technologií je takzvaná větrná asistence pohonu. Tuto technologii na své kontejnerové lodě plánuje v pilotním projektu instalovat dánská lodní společnost Maersk, která patří mezi největší světové provozovatele kontejnerových lodí.

Společnost Maersk podepsala smlouvu o instalaci první novodobé „větrné plachty“ na svou kontejnerovou loď. Tímto počinem se námořní průmysl takřka vrací k osvědčené technologii z minulosti, a to za účelem snížení spotřeby paliva. Mezi rotorovými plachtami a tradičními bílými plachtami zavěšenými na stěžních však existuje jen málo podobností.

Co je to a jak funguje větrná asistence pohonu?

Takzvaná rotorová plachta neboli Flettnerův rotor je vysoký rotující válec instalovaný na palubě lodi. Technologie využívá tzv. Magnusův efekt, při němž proudící vzduch kolem rotujícího tělesa vytváří rozdíl tlaků a generuje vztlakovou sílu. Tato síla působí vpřed a pomáhá hlavnímu lodnímu motoru pohánět plavidlo.

Článek pokračuje pro předplatitele

Prémiový obsah

Zbytek článku je dostupný pouze pro předplatitele prémiového obsahu. Získejte přístup ke všem prémiovým článkům na oEnergetice.cz.

Přečetli jste teprve 26 % článku — zbývajících 74 % odemknete s prémiovým předplatným.

Co se dozvíte v placené části:

  • Jak Magnusův efekt pomáhá lodnímu motoru šetřit palivo
  • Kolik rotor stojí a jaké úspory může přinést
  • Jak EU ETS zdražuje emise lodní dopravy

Nejvýhodnější roční předplatné

Měsíční varianta 99 Kč / měsíc

89 Kč/ měsíc

Už mám předplatné

Komentáře (13)

Slavomil Vinkler19. září 2026, 09:07

Funguje to, ale nemá to říditelný směr a za bouře se to špatně skasává.

Jan Veselý19. září 2026, 13:56

Za bouře to jistě jde, jako naprosté minimum, normálně zaaretovat a je to v klidu. Taky nevidím problém s tím, že by to bylo zatahovatelné nebo sklopitelné. Jde jen o to jestli by to stálo za to.

Slavomil Vinkler20. září 2026, 09:08

Aby to mělo význam musely by to být aspoň 2 a 5x větší. No a pak uvažujte o aretaci a nebo zatahování.

petr babica19. září 2026, 13:12

Greenwashing nezná hranic.

Jan Veselý19. září 2026, 13:53

Tohle je jen o těch zeleňoučkých dolarových bankovkách.

Baton David19. září 2026, 16:05

připomíná to trolla fyzikáře, neměli by si s sebou vzít ještě magnety a generátory volné energie?

Jan Veselý19. září 2026, 19:08

Jasně, 170 let známý, dobře popsaný a lehce pozorovatelný (třeba při hraní tenisu) fyzikální jev je mimo vaše obzory.

Baton David20. září 2026, 18:05

dobrý, až zas jednou budete vychvalovat občasné zdroje do nebes a jak jsou moderní, mohu jako argument použít vaše vlastní slova.

Co kdyby měly opravdu velké lodě jaderný pohon, je to zcela bez emisí a není to jen taková berlička pro procenta tahu, vyzkoušeno na ponorkách a letadlových lodích

Jan Veselý21. září 2026, 00:09

Takže nemáte nic, to mě nepřekvapuje.

Baton David21. září 2026, 09:20

mám ten dotaz na jaderný pohon, na kontejnerovou loď by použitelný byl, jen by se musela více hlídat aby si nějací piráti nechtěli udělat špinavou bombu, co máte vy? Plachtu?

Martin V.20. září 2026, 13:11

Flettnerův rotor bych čekal spíš na plavidlech s nízkou hladkou palubou (tankery, přeprava železné rudy) než na kontejnerové lodi. Před lety zkoušeli tažné draky (kity), které se vypustí do výšky až 150 m, kde fouká výrazně víc.

Ro-ro loď Canopée přepravující rakety Ariane 6 z Evropy do Francouzské Guyany používá čtyři pevné skládací plachty (tedy svislá křídla či jak to nazvat).

Vítězslav Novák21. září 2026, 00:15

Tak zhruba stejně nadšený článek jsem četl před nějakými 50+ lety v časopise Věda a technika mládeži. Nějak se to od té doby nehnulo...

Loading