Fronta na plynové turbíny se prodlužuje. Výrobní kapacita má do roku 2030 významně vzrůst

Globální výrobci plynových turbín rozšiřují své závody, avšak poptávka tažená datovými centry, obnovou starších zdrojů a poptávkou po novém řiditelném výkonu zůstává mimořádně silná. Pro Česko i Německo to znamená riziko, že schválené mechanismy na podporu nových řiditelných zdrojů sice vytvoří investiční motivaci, ale samy nezajistí včasnou fyzickou dodávku zařízení.

Globální výrobní kapacita plynových turbín by měla podle BloombergNEF vzrůst ze 67 GW v roce 2025 na 102 GW ročně v roce 2030, tedy o více než polovinu. Rozšiřování výroby přitom probíhá hlavně ve stávajících závodech, nikoliv formou výstavby nových továren.

Trh však zůstává výrazně koncentrovaný. GE Vernova, Siemens Energy a Mitsubishi Heavy Industries dnes kontrolují zhruba 66 % globální výrobní kapacity a do roku 2030 by jejich podíl mohl vzrůst přibližně na 70 %. Tato trojice má dodat 28 GW z celkových 35 GW nově přidávané výrobní kapacity do konce dekády.

Důležitější než kapacita finální montáže mohou být subdodávky specializovaných komponentů. BloombergNEF mezi riziková místa řadí zejména lopatky a rozváděcí zařízení z monokrystalických materiálů, velké výkovky, speciální slitiny, generátory, řídicí systémy, spalinové kotle i nedostatek kvalifikované pracovní síly.

Právě tato omezení rozhodnou, zda se dnešní výrobní expanze skutečně promítne do kratších dodacích lhůt. Pro investory proto nebude podstatná pouze kapacitní platba nebo cena elektřiny, ale stále více také okamžik, kdy si dokážou rezervovat výrobní slot.

Datová centra zvyšují tlak na dodavatele

Čekací doby na nejvýkonnější plynové turbíny se podle údajů Electric Power Research Institute z loňského roku prodloužily z obvyklých tří let na aktuální průměr kolem pěti let, přičemž na některá zařízení se může čekat až sedm let.

Významnou část nové poptávky vytvářejí datová centra a projekty spojené s umělou inteligencí. Wood Mackenzie očekává, že do roku 2040 bude globálně uvedeno do provozu přibližně 890 GW nových plynových a paroplynových zdrojů, přičemž téměř polovina tohoto výkonu připadne na Spojené státy a Čínu.

Výrobci sice reagují navyšováním kapacit, tempo objednávek však může znamenat, že evropské projekty budou soupeřit o zařízení s rozsáhlými americkými a asijskými investicemi.

Německo zahájilo aukce na záložní zdroje

Německo již zahájilo první aukci na 4,5 GW tzv. redukovaného výkonu, ve které byla maximální podpora stanovena na 244 tisíc eur za MW ročně a úspěšní uchazeči mají získat kontrakt na 15 let. Druhá aukce stejného rozsahu má následovat ještě letos a další 2 GW výrobních kapacit se mají soutěžit v květnu 2027.

Mechanismus je technologicky neutrální, avšak v prvních kolech se očekává dominantní role nových plynových elektráren, které musí být připraveny na budoucí přechod na zelený vodík. Německo zároveň plánuje od roku 2027 zavedení plnohodnotného kapacitního trhu pro potřeby zajištění bezpečnosti dodávek od roku 2032.

Německé aukce proto mohou urychlit uzavírání kontraktů s výrobci turbín. To vytváří další tlak na projekty v okolních zemích, které potřebují obdobné zdroje ve srovnatelném časovém horizontu.

Také Česko připravuje první kapacitní aukci

Česká republika připravuje první kapacitní aukci na podzim letošního roku, přičemž první dodávkové období má trvat od 1. listopadu 2030 do 31. října 2031.

Maximální poptávaný objem činí 8,58 GW způsobilého výkonu, zveřejněné jsou tzv. de-ratingové faktory, předběžné aukční cenové parametry, podmínky finančního zajištění i základní smluvní a sankční režim. Stále však jde o předběžné aukční parametry. Finální nastavení bude schváleno až po předběžném posouzení trhu, takže konečná poptávková křivka a další parametry mohou ještě reagovat na skutečný rozsah nabídky.

Obecně lze říci, že kapacitní mechanismus či jiná forma podpory může zlepšit ekonomiku nových plynových projektů, rozhodující však bude schopnost investorů spojit finanční podporu s reálným harmonogramem dodávek plynových turbín a dalších zařízení.