Uspíší uhlíkové clo na hranicích EU energetickou transformaci na západním Balkánu?

Nově schválený unijní mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) bude pravděpodobně zkouškou pro země západního Balkánu, které se ucházejí o členství v bloku a snaží se přizpůsobit právu EU. Dopad mechanismu, který je de facto uhlíkovým clem, na balkánské státy se bude lišit podle pokročilosti zavedení klimatických politik, množství exportované elektřiny i energetického mixu. 

V loňském roce se EU dohodla na zavedení prvního poplatku na světě na dovoz uhlíkově náročného zboží jako způsobu, jak motivovat své obchodní partnery k přísnější klimatické politice a k ochraně svého průmyslu.

Opatření začne platit od roku 2026 a bude se týkat i dovozu energie s vysokými emisemi uhlíku. To by mohlo znamenat vysoké zdanění elektřiny ze západního Balkánu dovážené do EU, jak podotkl server Euractiv.

„Doteď vždy záleželo skutečně na státech západního Balkánu, jak rychle chtějí pokročit ve vstupu do EU, jak rychle chtějí postupovat s celou energetickou transformací, ale mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, protože je to nástroj, o kterém rozhoduje EU, změnil celé nastavení," řekla Pippa Gallopová, energetická poradkyně pro jihovýchodní Evropu z nevládní organizace CEE Bankwatch.

Jak reagovat?

Nyní tak existují tři možnosti. Země západního Balkánu mohou nedělat nic a čelit při exportu poplatkům na vnější hranici EU, zpoplatnit uhlíkové emise v souladu s klimatickou politikou EU a clu se vyhnout, nebo využít výjimku v legislativě a problém odsunout do roku 2030.

Nezavedení trhu s uhlíkem bude znamenat, že příjmy, které by mohly být vydělané vládou a reinvestované do obnovitelné, v tuzemsku vyráběné energie, půjdou místo toho do EU, uvedl Peter Pozsgai, odborník na správu v sekretariátu Energetického společenství, který spolupracuje se zeměmi západního Balkánu na transformaci energetiky.

Země si taky může zvolit mezeru v podobě propojení svého elektroenergetického systému se systémem EU. Tato výjimka existuje, protože neexistuje technické řešení, jak vysledovat, odkud elektřina pochází, jakmile je země připojena k síti EU. Tak by se země sice vyhnuly poplatkům na hranicích, musely by ale dodržovat právních předpisy EU v oblasti životního prostředí a hospodářské soutěže v odvětví elektřiny a do roku 2030 vytvořit systém obchodování s emisemi.

Spuštění trhu s uhlíkem by zároveň mohlo pomoci zajistit finanční prostředky nezbytné pro rozšiřování výroby energie z domácích obnovitelných zdrojů a snížit závislost Balkánu na zemích, jako je Rusko a Čína.

Zdražování emisí by také mohlo pomoci vytvořit finanční prostředky pro přechod. Podle organizace CEE Bankwatch, pokud by země západního Balkánu zavedly zpoplatnění emisí ve výši 50 eur za tunu CO2, což je podstatně méně než současná cena v rámci EU ETS, získaly by ročně přibližně 2,8 miliardy eur.

„Žádná z těchto možností není příliš snadná a všechny vyžadují mnohem více opatření a mnohem více pozornosti tomuto tématu," řekla Gallopová.

Vliv mechanismu

Vzhledem k nízkým cenám na západním Balkáně přináší vývoz elektřiny na trh EU společnostem vyšší zisky. Podle organizace Bankwatch západní Balkán v letech 2018 až 2020 vyvezl do EU celkem 25 TWh elektřiny, což se rovná 8 % celkové výroby elektřiny z uhlí v regionu.

Dopad mechanismu se bude lišit v jednotlivých balkánských zemích, které mají různou úroveň vývozu elektřiny do Evropy a pokrok v klimatických politikách, jako je zavedení ceny za emise uhlíku a postupné vyřazení uhlí.

Kvůli omezenému vývozu se zásadněji nedotkne Srbska, Kosova nebo Albánie. Export z těchto států do EU není nijak výrazný. Jen krátkodobý vliv bude mít mechanismus na Severní Makedonii, která se zavázala uzavřít své uhelné elektrárny do roku 2027.

Od zprovoznění podmořského kabelu vedoucího do Itálie v posledních letech však roste vývoz elektřiny z Černé Hory do EU. V roce 2020 země vyvezla více než 1,6 TWh elektřiny, což je přes 50 % veškeré její výroby.

Země se navíc pokusila vytvořit trh s uhlíkem, ale podle Gallopové by v současném stavu nestačil k tomu, aby se zabránilo vyrovnávacím platbám. Vedle toho přibližně 40 % černohorské výroby elektřiny pochází z uhelné elektrárny Pljevlja, která je po uplynutí přidělených provozních hodin v provozu nelegálně.

Nejzásadněji by se tak opatření dotklo Bosny a Hercegoviny, která na základě údajů z let 2011-2020 vyváží do EU přibližně 20 % své celkové výroby elektřiny. V roce 2020 pocházelo 70 % výroby elektřiny v zemi z uhlí, což by znamenalo vysoký poplatek.

Geopolitický rozměr

Otázka energetické transformace je v případě západního Balkánu také zásadně spojená s geopolitickou situací.

„Cesta zeleného přechodu je cestou do EU a cesta, která nevede k zelenému přechodu, vede do jiného geopolitického kontextu, směřuje do Číny a Ruska," vysvětlila na panelové diskusi německá zákonodárkyně Delary Burkhardtová s tím, že EU má také svou roli a že je třeba, aby se zelená transformace stala klíčovou součástí její politiky.

CEE Bankwatch se rovněž zasazuje o vytvoření fondu na pomoc při transformaci a zmírnění jejího společenského dopadu na Balkáně, zejména v regionech, kde je těžba uhlí a výroba energie důležitou součástí ekonomiky.

„Zatím nedošlo k žádnému kroku, aby se na to použily skutečné výnosy z mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, ale bez ohledu na to by se k tomuto účelu mohly využít fondy EU," řekla Gallopová s tím, že kde jsou finanční prostředky, tam je i politická vůle.

Zároveň je třeba zabránit nezamýšleným důsledkům spěchu v oblasti rozvoje obnovitelných zdrojů energie, řekl Pozsgai a poukázal na již existující projekty obnovitelných zdrojů, zejména vodní, které na Balkáně způsobily problémy v oblasti životního prostředí.