Domů
Energetika v ČR
Infografika: Česká energetika slaví 100 let. Jak se za tu dobu změnila?

Infografika: Česká energetika slaví 100 let. Jak se za tu dobu změnila?

Česko si spolu se Slovenskem v letošním roce připomíná 100leté výročí od vzniku samostatného Československa. Během posledního století si současná Česká republika prošla mnoha obdobími. Podobně si svým vývojem prošla i tuzemská energetika, jejíž počátky sahají zejména do období první republiky.

Zatímco před 100 lety byla možnost posvítit si doma elektrickou žárovkou výsadou, dnes si plnohodnotný život bez elektrické energie, zemního plynu či dalších energetických komodit dokáže představit málokdo.

První republika: Elektrizace Československa

Zatímco dnes jsme přístroji napájenými elektřinou obklopeni na téměř každém kroku, před sto lety byla situace diametrálně odlišná. To, co dnes považujeme za samozřejmost, byla výsada – po konci 1. světové války v roce 1918 měl přístup k elektrické energii pouze každý třetí obyvatel Československa. Výrazně odlišná byla i spotřeba elektřiny – domácnost s přístupem k elektřině spotřebovala v roce 1918 v průměru 100 kilowatthodin za rok, což by dnešní průměrné české domácnosti nemuselo vystačit ani dva týdny. Celkově se na území dnešní ČR v roce 1918 spotřebovalo přibližně 1000 GWh.

Za poslední století vzrostla spotřeba elektřiny na území ČR více než 70x, plynu více než 600x. Výrazně stoupla i výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů
Za poslední století vzrostla spotřeba elektřiny na území ČR více než 70x, plynu více než 600x. Výrazně stoupla i výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů

Hlavním tahounem elektrifikace bylo v počátcích První republiky především zemědělství, jelikož průmyslové podniky disponovaly vlastními zdroji elektrické energie. Nedostatek pracovních sil nutil tehdejší zemědělce hledat náhradu lidské práce ve strojích. Začaly tak vznikat malé elektrárny s lokálními distribučními sítěmi. Rostoucí hlad po elektrické energii tak nutně vedl k výstavbě nových zdrojů.

30. léta: Počátky hydroenergetiky na Vltavě

Jelikož na počátku minulého století lidstvo nemělo k dispozici jaderné elektrárny, či moderní obnovitelné zdroje jako větrné či fotovoltaické elektrárny, většinu výroby elektřiny zajišťovaly elektrárny spalující fosilní paliva či vodní elektrárny.

První plány na úpravy toku řeky Vltavy za účelem umožnění jejího splavení z Českých Budějovic až do Mělníka sahají do konce 19. století. Větší pozornosti se Vltava dočkala v období po 1. světové válce, kdy se objevily zájmy o výrobu elektrické energie. První elektrárnou Vltavské kaskády byla vodní elektrárna na nádrží Vrané, v současné době posledním stupni tohoto díla.

Vltavskou kaskádu nyní tvoří devět vodních děl rozprostřených na řece Vltavě v úseku delším než 250 km. Kromě výroby elektrické energie slouží nádrže především k akumulaci vody, zlepšení průtoku dolního toku řeky, rekreačním činnostem a v neposlední řadě k ochraně před povodněmi. Vodní elektrárny kaskády byly uváděny do provozu v období delším než 50 let, přičemž první z nich, Vrané, dodává elektrickou energii již od roku 1936.

40. léta: Plynofikace začíná

Ačkoliv byl zemní plyn objeven na území Česka na začátku 20. století, do druhé poloviny minulého století nebyl v Česku nijak významně využíván. Zpočátku byl plyn, tehdy ještě ne zemní, využíván zejména v lampách k osvětlení. Takzvaný svítiplyn, plyn tvořený směsí vodíku, oxidu uhelnatého, metanu a dalších plynů, byl v Česku vyráběn již v 19. století.

Již ke konci 19. století, a nadále ve stoletím 20. byl plyn v lampách postupně vytlačován elektrickou energií. Plyn se však rychle uplatnil v jiných oblastech, zejména v průmyslu, například pro pohon motorů, a dále také k vytápění.

Další éra rozvoje využívání zemního plynu nastala na počátku 40. let s vybudováním první tlakové plynárny v Záluží u Mostu, která využívala tlakového zplyňování hnědého uhlí kyslíkem a vodní párou. Zároveň vznikly první vysokotlaké plynovody, které plyn z plynárny dopravovaly do Děčína, později do Mostu, Teplic, Ústí nad Labem a dalších měst na severozápadě Čech.

Zemní plyn se v Československu začal intenzivněji využívat až ke konci 60. let se zprovozněním prvního mezistátního plynovodu Bratrství, který přiváděl zemní plyn ze Sovětského svazu přes Ukrajinu a Slovensko na Jižní Moravu. Intenzivní plynofikace českých domácností poté proběhla relativně nedávno v 90. letech, kdy plyn sloužil jako ekologičtější náhrada uhlí.

Poválečné období

Poválečná obnova hospodářství podpořila růst poptávky po elektřině a výkon elektráren se tak v padesátých letech více než zdvojnásobil. Další růst spotřeby elektřiny pokračoval s tím, jak elektřina pronikala do dalších průmyslových odvětví, ale i do československých domácností.

S rostoucím počtem elektráren a odběratelů se tak rozšiřovaly i rozvodné sítě. Menší, izolované přenosové sítě se nakonec v 50. letech spojily, čímž daly vzniknout centrálně řízené soustavě.

50. – 60. léta: Zrození a rozvoj české přenosové soustavy

Za počátek vzniku jednotné československé elektrizační soustavy lze považovat počátek 50. let, kdy se spojily dvě největší sítě – česká a moravskoslezská. Nové úseky přenosového vedení na napěťové hladině 220 kV propojily severozápad Čech s jižní Moravou. V roce 1953 se propojil český a moravskoslovenský systém dvěma vedeními 100 kV.

V šedesátých letech se poté rychle rozvíjela soustava 400 kV, která od té doby slouží jako páteřní síť pro přenos elektrické energie. První 400kV vedení bylo zprovozněno v září 1965 z Hradce u Kadaně do Prosenice v délce 346 kilometrů.

Páteřní přenosová síť byla prakticky dokončena v 80. letech minulého století. V současné době ji tvoří především vedení na hladině 400 kV. Vedení o napští 220kV, jejichž výstavba byla ukončena na počátku 70. let, dnes slouží převážně jako záložní a doplňková vedení a dále pro vyvedení výkonu z velkých elektráren.

70. léta: Zlatá éra uhelné energetiky

Přestože Česká republika disponuje rozmanitým mixem různých zdrojů elektrické energie, největší slovo mají při výrobě elektřiny stále uhelné elektrárny. Uhelná energetika se v Česku rozvíjela v několika vlnách. Největší nárůst nových uhelných elektráren nastal díky vysoké úrovni prvorepublikového strojírenství a ocelářství hned po vzniku samostatného Československa. Poválečné období bylo typické přechodem na blokové uspořádání uhelných elektráren, 60. až 80. léta poté skokovým nárůstem výkonu bloků.

Koncem roku 1970 bylo v provozu 20 bloků po 32 MW, 26 bloků o výkonu 50 až 55 MW, 21 bloků s výkonem 100 a 110 MW a tři 200MW bloky. Mezi lety 1970 až 1989 byly vybudovány nové zdroje o celkovém výkonu 8 640 MW. Jednalo se zejména o bloky s výkonem 110 či 200 MW, výjimkou byla například elektrárna Mělník III s jedním 500MW blokem.

S výstavbou velkého počtu výrobních bloků rovněž rostla výroba elektrické energie na území ČR
S výstavbou velkého počtu výrobních bloků rovněž rostla výroba elektrické energie na území ČR

80. léta: Zkrocení atomu

V druhé polovině minulého století se lidstvu podařilo dostat pod kontrolu jaderné štěpení, což otevřelo další možnost pro výrobu elektrické energie. Počátky jaderné energetiky na území Československa sahají do roku 1970, kdy tehdejší ČSSR a SSSR podepsaly dohodu o stavbě dvou jaderných elektráren (Dukovany a Jaslovské Bohunice) s výkony 1760 MW.

Rozhodnutí o výstavbě 4 bloků v lokalitě Dukovany padlo v roce 1975 a po pozastavení výstavby a přehodnocení projektu započala v roce 1978 výstavba elektrárny. Na území bývalé ČSSR byla jako první jaderná elektrárna vůbec provozována elektrárna A1 v Jaslovských Bohunicích. První českou jadernou elektrárnou se však stala až elektrárna Dukovany, jejíž první blok začal dodávat elektřinu do sítě v roce 1985.

Po roce 2000 elektrárna pokračovala v postupném rozvoji a v roce 2009 byl po odstávce spuštěn první modernizovaný blok, nově s elektrickým výkonem na úrovni 510 MW. V květnu 2012 pak prošel finální částí modernizace i poslední blok, a Dukovany tak místo původního elektrického výkonu 1760 MW vyrábí až 2040 MW.

Porevoluční období ve znamení ekologizace uhelných zdrojů

Masivní využívání uhelných zdrojů se v druhé polovině 20. století podepsalo na stavu životního prostředí nejen v socialistickém Československu, ale i v mnoha dalších zemích. Zvlášť závažné dopady měly kyselé deště vyvolané spalováním fosilních paliv, tedy i uhlí v uhelných elektrárnách.

Jedním z nejvýznamnějších kroků v porevoluční historii české elektroenergetiky se tak stala ekologizace uhelných elektráren, tedy úprava všech uhelných energetických zdrojů do stavu, který výrazně omezil jejich dopady na životní prostředí.

Díky programu odsíření se podařilo ve srovnání se stavem na počátku 90. let postupně téměř eliminovat emise oxidu siřičitého a pevných částic popílku, a dále významně omezit emise oxidů dusíku a oxidu uhelnatého.

21. století: Spuštění JE Temelín, liberalizace trhu s elektřinou a plynem, solární boom a další

Nové tisíciletí přineslo české energetice řadu změn, zejména otevření trhu s elektrickou energie a zemním plynem, což odběratelům elektřiny a plynu postupně otevřelo možnost volby jejich dodavatele.

Od 1. ledna 2001 byl rovněž zřízen Energetický regulační úřad, který má za úkol regulovat ceny, podporovat využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a kogenerace, chránit zájmy spotřebitelů a držitelů licencí, podporovat a případně prošetřovat podmínky hospodářské soutěže a rovněž vykonávat dohled nad energetickými trhy.

Na počátku tohoto tisíciletí byla také dokončena druhá česká jaderná elektrárna, JE Temelín. O výstavbě jaderné elektrárny v lokalitě Temelín, původně pro 4 bloky VVER 1000, bylo rozhodnuto v roce 1980. Vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v únoru 1987, po roce 1989 byl však projekt přehodnocen a základě usnesení vlády z roku 1993 bylo rozhodnuto o dostavbě JE Temelín v rozsahu dvou bloků. Největší česká elektrárna je přibližně v polovině své plánované životnosti a s největší pravděpodobností bude v provozu déle než původně plánovaných 30 let.

Česká republika vyrábí polovinu elektřiny v uhelných zdrojích, třetinu pokrývá jádro, zbytek poté především obnovitelné zdroje
Česká republika vyrábí polovinu elektřiny v uhelných zdrojích, třetinu pokrývá jádro, zbytek poté především obnovitelné zdroje

Otevření trhu s elektřinou a plynem

Odběratelé elektrické energie a zemního plynu si ještě relativně nedávno nemohli vybírat svého dodavatele. Změna přišla v roce 2002, kdy se začal postupně otevírat trh s elektrickou energií. Jako první si svého dodavatele mohli změnit velcí odběratelé se spotřebou v řádu desítek, později i jednotek GWh ročně, českým domácnostem se tato možnost otevřela od začátku roku 2006.

Trh se zemním plynem přišel na řadu o tři roky později, kdy si velkoodběratelé s ročním odběrem nad 15 milionů m3 mohli vybrat svého dodavatele od 1. 1. 2005. V druhé fázi od 1. ledna 2006 se trh otevřel všem ostatním odběratelům kromě domácností, které tuto možnost získaly 1. 1. 2007, čímž byl dokončen faktický proces liberalizace trhu.

Fotovoltaický boom

Česká republika se v rámci podpory obnovitelných zdrojů energie zavázala do roku 2020 pokrývat z těchto zdrojů 13 % hrubé konečné spotřeby energie v zemi. Jelikož obnovitelné zdroje nebyly bez finanční podpory rentabilní, bylo nutno vytvořit systém dotací.

Pro fotovoltaické elektrárny byl ovšem tento systém v ČR nastaven velmi nešťastně, a celá situace tak vedla k enormnímu rozšíření velkých solárních elektráren. Solární boom v Česku nastartovalo v roce 2008 stanovení příliš vysokých výkupních cen elektřiny z fotovoltaických elektráren a nemožnost jejich výraznějšího snížení v následujících letech, jež by bylo nezbytnou reakcí na pokles nákladů.

Český energetický sektor zaznamenal od roku 2001 řadu významných milníků.
Český energetický sektor zaznamenal od roku 2001 řadu významných milníků.

Celá infografika na téma 100 let české energetiky je dostupná v plném rozlišení zde.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(0)
Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se