Evropský parlament tlačí na konec ruského plynu. Nová rezoluce mění očekávání trhu

Evropský parlament schválil rezoluci, která vyzývá k postupnému ukončení dovozu ruského zemního plynu do Evropské unie do roku 2027. Přestože dokument sám o sobě nemá přímý právní účinek, vysílá silný politický i ekonomický signál. Ten může ovlivnit ceny energetických komodit, investice i vztahy mezi členskými státy – zejména ve střední Evropě, kde jsou dopady změn na trhu se zemním plynem tradičně citlivější.

Rezoluce zapadá do trendu, který se výrazně zrychlil po ruské invazi na Ukrajinu. Zatímco v roce 2021 pocházelo z Ruska přibližně 40 % plynu dováženého do EU, v roce 2024 už to bylo podle dat Evropské komise méně než 15 %. Evropská unie se tak od ruského plynu fakticky odpojuje už několik let a aktuální hlasování tento směr politicky potvrzuje.

Samotný dokument ale žádný zákaz nezavádí – o případných závazných opatřeních budou rozhodovat členské státy v Radě EU. Přesto podle analytiků nejde o prázdné gesto. Ekonomové bruselského think-tanku Bruegel dlouhodobě upozorňují, že i politicky nezávazná rozhodnutí mohou významně měnit očekávání trhu a investorů, zejména pokud jde o dlouhodobé kontrakty a investice do infrastruktury.

LNG posiluje bezpečnost, ale mění cenovou logiku trhu

Jedním z hlavních strukturálních důsledků tohoto vývoje je posílení role zkapalněného zemního plynu (LNG). Zatímco v roce 2021 tvořil LNG zhruba 20 % dovozu plynu do EU, v roce 2024 jeho podíl dosáhl 37 %. LNG sehrál klíčovou roli při stabilizaci dodávek po omezení ruských potrubních toků, zároveň však proměnil fungování evropského trhu.

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) tím Evropa sice zvýšila bezpečnost dodávek, ale zároveň se více vystavila výkyvům globálního trhu, kde ceny ovlivňuje například poptávka v Asii nebo geopolitické napětí na Blízkém východě.  To, že LNG přináší flexibilitu, ale také vyšší cenovou volatilitu než dlouhodobé potrubní kontrakty, upozorňuje nejen IEA ve svých pravidelných analýzách. Taková strukturální změna je zásadní zejména pro evropský průmysl a energeticky náročné podniky, které do budoucna musí umět přežít v hůře předvídatelném prostředí.

Dopady rezoluce se navíc mohou výrazně lišit mezi jednotlivými státy. Zatímco země západní Evropy mají přímý přístup k LNG terminálům a diverzifikovaným trasám, část střední Evropy – zejména Slovensko a Maďarsko – upozorňuje na riziko zhoršení své vyjednávací pozice. Tyto státy už během jednání naznačily, že budou usilovat o přechodná období nebo kompenzace, například formou podpory infrastruktury.

Co to znamená pro Česko

Česká republika patřila ještě v roce 2021 mezi země s nejvyšší závislostí na ruském plynu – z Ruska tehdy pocházelo až 97 % dovozu. V letech 2024–2025 je však tato závislost prakticky nulová a plyn do Česka proudí převážně přes západoevropské trhy.
Roční spotřeba plynu se dlouhodobě pohybuje okolo 7 až 8 miliard metrů krychlových, což představuje pokles o více než čtvrtinu oproti roku 2021, zejména v důsledku úspor v průmyslu a domácnostech. Česká plynárenská infrastruktura disponuje zásobníky s kapacitou přibližně 3,5 miliardy metrů krychlových, které jsou schopny pokrýt zhruba 40 až 45 % roční spotřeby.

Klíčovým faktorem však zůstává cenová vazba na zahraniční trhy. Jak opakovaně upozorňuje Energetický regulační úřad, ceny plynu i elektřiny v Česku se odvíjejí především od vývoje na západoevropských trzích, zejména v Německu. Jakékoli napětí na těchto trzích nebo růst poptávky po LNG v Německu se tak může nepřímo promítnout i do cen, které platí čeští odběratelé.

Budoucnost zemního plynu v EU

Méně viditelný, ale z dlouhodobého hlediska zásadní dopad se týká investic. Politický signál, že EU směřuje k úplnému ukončení dovozu ruského plynu, zároveň posiluje vnímání zemního plynu jako paliva s omezenou perspektivou. Podle IEA se tím zvyšuje nejistota kolem návratnosti nových plynových projektů, což se promítá do rozhodování investorů a bank.

Podobně situaci hodnotí i Bruegel, podle něhož mainstreamový investoři začínají plyn vnímat spíše jako technologii s časově omezeným uplatněním než jako stabilní přechodné řešení na několik dekád. To se projevuje vyššími požadavky na výnosnost, kratší dobou návratnosti nebo odmítáním financování některých projektů.

Zemní plyn přitom dnes v Evropě stále hraje klíčovou roli při vyrovnávání výroby z obnovitelných zdrojů, zejména v obdobích nízké výroby větru a slunce v zimních měsících. Pokud se investice do plynových zdrojů zpomalí dříve, než budou v dostatečném rozsahu k dispozici alternativy může to zvýšit tlak na stabilitu soustavy i na ceny elektřiny.

Celkově tak rezoluce Evropského parlamentu nepřináší okamžité změny v dodávkách plynu, ale nastavuje nový rámec pro rozhodování států, firem i investorů. Jak výrazné budou její skutečné dopady, ukáže až další vyjednávání na úrovni EU – a schopnost sladit politické cíle s technickou a ekonomickou realitou jednotlivých regionů.