Současná forma energetické koncepce ČR mě, upřímně řečeno, štve. Nejde ani o to, že (dle mě) upřednostňuje neperspektivní technologie. Hlavním jejím problémem je to, že je v principu špatně napsaná. A protože nechci být „generál z houpacího křesla“, přicházím s vlastním náčrtem toho, jak by měla být SEK vytvořena.

Co je na současné energetické koncepci špatně? Ta hlavní věc je to, že stát ještě pořád v komunistickém duchu zajišťuje a organizuje výrobu, místo toho co by měl dělat hlavně a především, měl by určovat pravidla férové hospodářské soutěže a měl by být nestranným arbitrem sporů. Energetická koncepce, udělaná v tomto duchu, musí být v tom případě zaměřená čistě jen na stanovení správních, regulatorních a finančních procesů a jejich vymáhání. O investicích ať rozhodují ti lidé, z jejichž kapes budou placeny.

Podle jakých principů by se tedy měl stanovit rámec rozhodování v oblasti energetiky? Osobně jsem zastánce přístupu k ekonomice v duchu J. M. Keynese. Ta vnímá svobodný trh jako mocnou sílu, která může přinést a přináší spoustu užitku, ale této mocné síle je třeba nastavovat pravidla a mantinely, aby nenadělala více škody než užitku (rozdíl mezi ohněm v peci a hořící stodolou), to je úkol státu a jeho institucí. Z tohoto důvodu si myslím, že by se v energetice měly od sebe přísně odlišovat její části, kde je reálné, aby svobodný trh vznikl a fungoval, a kde nikoliv. Důležitou podmínkou existence svobodného trhu je neexistence monopolů (jediný prodejce) a monopsonů (jediný nakupující). Je tedy patrné, že není realistické očekávat svobodný trh v případě síťové infrastruktury, ať se jedná o elektřinu, zemní plyn, ropu nebo tepelnou energii, ty potřebují zcela jiný přístup.

Přirozené monopoly, přirozené monopsony

Síťové infrastruktury jsou monopoly, protože není realistické, aby vzniklo několik na sobě nezávislých, které by si konkurovali jako se tomu stalo v případě telekomunikací nebo internetu. Proto musí být státní dozor na tyto klíčové prvky energetiky mimořádně důsledný, protože s nimi stojí a padá celá ekonomika. V principu je asi jedno jestli je má přímo spravovat stát nebo soukromé podniky. Důležité je nastavit pravidla jejich fungování, aby byla zajištěna spolehlivost jejich fungování, stejně jako fungování ostatních, tržních, segmentů energetiky. Jaká pravidla? Co musí sítě zajišťovat?

  • Obchodní model síťové infrastruktury se musí změnit, model postavený na garantovaném zisku odvozeném z obratu je perverzní a vede jen k nadměrným investicím a plýtvání prostředky. Musí se změnit tak, aby odměňoval provozovatele sítě podle kvality poskytovaných služeb, tj. dodržování technických parametrů provozu, množství poruch, finanční efektivitu, apod. Povinností provozovatelů sítí ve veřejném vlastnictví bude veškeré zisky (nad rámec odměn zaměstnancům) reinvestovat zpět do sítí.
  • Účelem sítí je propojovat mezi sebou účastníky trhu, proto by mělo být možné, aby bylo umožněno se připojovat jakýmkoliv ekonomickým subjektům (dodavatelům i odběratelům), které splní technické podmínky provozu. Technické podmínky provozu provozu budou transparentní a nebudou diskriminovat žádné účastníky trhu, ani žádné technologie.
  • Povinností provozovatelů přenosové sítě bude dále rozvíjet přenosovou a distribuční infrastrukturu, aby se odstraňovala úzká místa v toku energetických komodit a aby se dále propojovaly české sítě se sítěmi okolních států. Méně omezení a vyšší konkurence přispějí ke spolehlivosti dodávek a výhodnějším podmínkám pro odběratele.
  • Provozovatelé sítí budou mít eliminovat úzká místa sítě regionální podporou nových zdrojů, akumulace energie a/nebo energetických úspor.
  • Maximální objem dat o stavu sítě, volných kapacitách a reálných nákladech na připojování se dodavatelů/odběratelů bude veřejně dostupné a transparentní.
  • Veškeré správní procesy a poplatky za připojení budou standardizované, rozhodovací proces a ceny budou transparentní, předvídatelné a nestranné.
  • Ceny a objem síťových služeb budou určeny na tržním principu, tak aby do soutěže o tyto služby mělo co nejvíce ekonomických subjektů. Určení ceny služeb bude probíhat formou aukcí a pro co nejkratší časové intervaly. Opatření na straně výroby a na straně spotřeby si budou rovny.
  • U všech sítí bude podmínka, aby provozovatel sítě nebyl majetkově a manažersky propojen s dodavateli, odběrateli nebo prodejem, tj. bude proveden důsledný decoupling.

Chtěl bych připomenout, že tohle všechno se má týkat i sítí CZT, tam je stav asi nejhorší.

Tržní subjekty

V případě tržních subjektů a svobodného trhu je třeba také nastavit pravidla hry:

  • Přístup na trh bude svobodný a nediskriminační.
  • Veškeré správní a povolovací procesy budou standardizované, transparentní a předvídatelné.
  • Výstavba a provoz nových zdrojů bude bez jakýchkoliv státních dotací a speciálních úlev pro vybrané technologie.
  • Provozovatelé všech zdrojů budou formou poplatků platit za negativní externality provozu  svých zdrojů (znečištění ovzduší, znečištění vod a půd, emise CO2, hluk, zápach, nebezpečné odpady, výroba na export, …)
  • Provozovatelé všech zdrojů budou formou finančních plateb odměňováni za pozitivní externality provozu svých zdrojů (produkce z českých primárních zdrojů, schopnost dlouhodobě uskladnit energii, …)
  • Poplatky a platby budou vyměřeny i importované energii  na základě deklarace původu.
  • Výše všech poplatků i odměn bude určena transparentně, pokud to bude možné formou pravidelně opakovaných aukcí, pokud to nebude možné, formou transparentního vyčíslení nákladů/zisků.
  • Přebytek bilance poplatků/plateb bude vyplácen rovnoměrně všem občanům ČR.

Stát

Úkoly pro stát samotný rozhodně nebudou malé. Povinnosti státu budou:

  • Legislativně a správně realizovat výše zmíněná doporučení.
  • Každoročně vyhodnocovat naplňování cílů energetické koncepce a na základě tohoto vyhodnocení přijímat nápravná opatření.
  • Cílem je dlouhodobá předvídatelnost všech procesů.
  • Stát zajistí existenci a dostatečné personální obsazení specializovaných správních orgánů dohlížejících na dodržování „pravidel hry“ s možností odvolání se ke správním soudům.
  • Stát zajistí možnost finančně výhodného financování energetických projektů (Záruční a rozvojová banka?).
  • Stát zajistí kompatibilitu české a unijní legislativy, aby spolu nebyly v rozporu. Případné podmínky ze strany EU jdoucí nad rámec energetické koncepce (podíl OZE, spotřeba energií, …) budou implementovány na základě tržních principů (nákup výkonu, odkup spotřeby, apod.), stát slíbil, stát zaplatí.
  • Stát zajistí existenci záložních kapacit pro případ těžkých krizí vyvolaných politickými (válka), ekonomickými či přírodními okolnostmi. Tyto záložní kapacity se automaticky vylučují z energetického trhu.
  • Stát zajistí všem zájemcům transfer know-how o možnostech energetických technologií (včetně energetických úspor) a nejvhodnějších způsobech jejich provozování.
  • Stát zajistí implementaci a dodržování emisních limitů pro energetické technologie.

Co není důležité

V případě mého náčrtu energetické koncepce se stává několik  bodů současné oficiální energetické koncepce zcela irelevantními:

  • Energetická koncepce z principu neposkytuje žádné podpory (kromě informací) rozvoje konkrétních technologií.
  • Energetická koncepce nepreferuje žádné technologie.
  • Energetická koncepce sice hodlá zvýhodňovat domácí produkci, ale je jí lhostejné jestli bude u energetických komodit převažovat export nebo import. Důležité je schopnost ekonomické provozuschopnosti během krizových stavů.
  • Energetická koncepce nevytváří žádné scénáře budoucího vývoje, nepředjímá budoucí energetický mix, protože by se jí to stejně nepovedlo.

Závěrem

Na závěr chci zopakovat, že toto je reflexe mých soukromých názorů a ve své omezenosti, jsem taky jen člověk, není určitě dokonalá. Proto uvítám všechny konstruktivní návrhy jak moje teze doplnit nebo zpřesnit.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *