Americké volby: Hydraulické štěpení demokratů

Bude po éře „zeleného“ prezidenta Baracka Obamy v Americe následovat další boom obnovitelných zdrojů, nebo nová hlava státu šlápne na brzdu? A jak nová energetická politika Spojených států ovlivní celý svět? Přinášíme další ze série článků na téma „Energetika a prezidentské volby v USA“.

Zatím vyšlo:

• Energetika a prezidentské volby v USA: Ameriku „štěpí válka proti uhlí“
• Je Donald Trump dinosaurus? Čeká se na verdikt voličů

Byla to schůzka dvou předních amerických demokratů – stávajícího prezidenta Baracka Obamy a dosavadního kandidáta na post jeho nástupce Bernieho Sanderse. Obama druhý červnový čtvrtek nešetřil vůči Sandersovi chválou, která měla přispět k tomu, aby silně levicový kandidát už dál stranu neštěpil a definitivně uvolnil místo demokratické kandidátce Hillary Clintonové.

Kdo by ale k oběma mužům směřoval trochu jiný „energetický úhel pohledu“, možná by ho zaujalo, jak odlišný postoj oba fakticky reprezentují ve vztahu k jednomu z největších fenoménů americké energetiky a ekonomiky posledních let – takzvanému břidlicovému boomu a kontroverzní metodě „hydraulického štěpení“ (takzvanému frakování) při těžbě plynu a ropy.

Velký břidlicový boom zažila Amerika právě za vlády Baracka Obamy, který se celkově profiloval jako hodně „zelený“ prezident. A k této image mu dlouho napomáhalo i frakování – díky častějšímu využívání břidlicového plynu na úkor „špinavějšího“ uhlí  a tedy snižování emisí oxidu uhličitého.

Zelený prezident?

„Hydraulické štěpení“, které k těžbě surovin z břidlic patří, už zkrátka zůstane spojeno s Obamovou érou. Pro kritiky těžby z břidlic Barack Obama nebyl zdaleka tak zeleným prezidentem, jak to na první pohled vypadá. A Bernie Sanders by tuto metodu těžby s využitím vody, písku a chemikálií rovnou nekompromisně zakázal.

Hydraulické štěpení během letošní volební kampaně fakticky rozštěpilo demokraty. Sanders určitě posunul celou debatu hodně doleva, Clintonová také zaujala hodně rezervovaný postoj, ale zůstala terčem kritiky – v Sandersových očích (a hlavně podle jeho výroků) nepřestala být obhájkyní sporné metody.

„Podporovala a pokračuje v podpoře frakování navzdory tomu, že se potýkáme s krizí ohledně čisté vody,“ prohlašoval Sanders o Clintonové během demokratických primárek. Právě znečišťování podzemních vod patří vedle úniků metanu jako výrazného skleníkového plynu a podněcování zemětřesení k hlavním kritizovaným vedlejším účinkům hydraulického štěpení. Odborníci se přou, zda tyto výtky mohou být oprávněné a případně jak silné tyto negativní jevy jsou.

S břidlicemi do světa

Clintonová čelí kritice, která je spojena s jejím působením na postu ministryně zahraničí během prvního Obamova volebního období. Nejenže Amerika tehdy sama zažívala břidlicový boom – mezi lety 2008-2015 stoupla těžba břidlicového plynu v USA sedmkrát, ale rozhodla se ho šířit do světa. Představitelé washingtonské diplomacie tehdy aktivně povzbuzovali k těžbě z břidlic ostatní země.

Tenkrát za tím stály „zelené“ úmysly – boj proti klimatickým změnám. A kromě toho samozřejmě i posílení pozic USA ve vztahu k jiným „těžařským“ zemím včetně Ruska. Mimochodem právě úplná americká nezávislost v energetice je argumentem pro pokračování v břidlicové těžbě, který dnes používá republikánský kandidát Donald Trump. Pro Trumpovy stoupence jak dnešní Clintonová, tak Sanders ohrožují americké zájmy i vyhlídky americké ekonomiky, která silně těží z levného břidlicového plynu a možnosti omezovat dovoz ropy ze zahraničí.

Sanders ovšem Clintonové vyčítá, že svým tehdejším postojem naopak Americe škodila – konkrétně jejímu životnímu prostředí.

Jak Clintonová obrátila

K tomu je nutné dodat, že „dnešní“ Clintonová je už – zjevně i pod Sandersovým vlivem – přece jen z „úplně jiného těsta“. Frakování je podle ní možné pouze při splnění tří podmínek. Za prvé ho kandidátka odmítá v případě, že je proti němu odpor na lokální úrovni nebo na úrovni konkrétního státu.

Clintonová nepodporuje hydraulické štěpení ani v případě, pokud je spojeno s úniky metanu nebo kontaminací vody. A její třetí podmínkou je, že každý, kdo „frakuje“, musí oznámit přesné složení využívaných chemikálií.

Bývalá první dáma, ministryně zahraničí a přední prezidentská kandidátka v jedné osobě dokonce neváhala a vyjádřila přesvědčení, že pokud budou splněny všechny tyto její podmínky, v USA už nezbyde mnoho míst, kde by bylo možné hydraulické štěpení využívat.

Na to, zda tomu tak opravdu je, se názory opět silně liší. Kupříkladu pravidlo o povinném zveřejňování chemikálií už dnes ve většině států Unie platí. Pro kritiky takový postoj Clintonové může být jen „naoko“ a ve skutečnosti má těžbu z břidlic uchovat i pro další období.

Ekonomický stimul

„Pikantní“ je samozřejmě i předpoklad, že právě hydraulické štěpení v posledních letech silně přispělo k relativně dobrému stavu americké ekonomiky, jenž by mohl vyhovovat spíše demokratům, jakožto nástupcům Baracka Obamy.

Sedminásobný nárůst těžby z břidlic mezi lety 2008-2015 vedl k trojnásobnému poklesu cen plynu. To byl výrazný podnět pro ekonomiku, která se potýkala s krizí. Druhý dech chytla některá odvětví amerického průmyslu – především petrochemie, ale i navazující sektory. V USA vznikala nová místa pro vysoce kvalifikované pracovníky.

V těžbě ropy a plynu se Amerika dostala do absolutní světové špičky. Podle čerstvé statistické zprávy BP obsadily v roce 2015 Spojené státy 1. místo na světě jak v produkci ropy (12,7 milionů barelů denně, těsně před Saúdskou Arábií), tak plynu (767 miliard metrů krychlových za rok).

Amerika přilákala nové investory ze zahraničí. A v neposlední řadě se začaly budovat terminály na vývoz zkapalněného zemního plynu. Stejně tak platí, že na snižování amerických emisí skleníkových plynů se zatím podstatně více podílel přechod od uhlí k plynu než rozvoj obnovitelných zdrojů. Již pověstné jsou povzdechy z Evropy, že Amerika dosahovala jak lepších výsledků v ekonomice, tak výraznějšího zlepšení v ochraně ovzduší.

Rizika a meze růstu

Před riziky zákazu hydraulického štěpení dnes ovšem varují především republikáni. Opětovný růst cen plynu by vedl minimálně k oslabení americké výhody oproti Evropě a zbytku světa, pokud jde o přitažlivost nižších nákladů na energie v průmyslu. Na druhé straně by pak třeba Donaldu Trumpovi lépe vyšel jiný jeho „fosilní záměr“ – oživit těžbu uhlí.

Ne všechny podobné argumenty jsou přesné. Už mnohem dříve z Ameriky zazníval také předpoklad, že břidlicový boom má i své meze růstu. Snadno přístupných oblastí pro těžbu bude postupem času ubývat, což bude Američanům ztěžovat cenovou soutěž se zbytkem světa. Vyčerpá se i efekt vytlačování uhlí a dalšího snižování emisí (pokud jde o energetiku) už bude možné dosahovat jen rozvojem obnovitelných zdrojů, případně jaderné energetiky.

Na druhé straně je ale nutné počítat s tím, že Američané budou při hydraulickém štěpení využívat stále dokonalejší technologie, což může mít jak ekonomické, tak ekologické důsledky. Tedy jak schopnost těžit při stále nižší ceně surovin, tak šetrnější přístup k životnímu prostředí díky vhodnější využívané směsi vody, písku a chemikálií.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Úvodní fotografie: Flickr @ CREDO: Cuomo Policy Summit 8/22/2012