Norsko plánuje rozšiřovat těžbu plynu a posilovat jeho dodávky do Evropy

Norská státní energetická společnost Equinor předložila norskému ministerstvu ropného průmyslu a energetiky plán rozvoje a provozu těžby plynu v hlubomořském ložisku Irpa v Norském moři. Vytěžitelné zásoby zemního plynu v nalezišti jsou dle odhadů Equinoru zhruba 124 miliard metrů krychlových. Takové množství se dle výpočtů společnosti rovná spotřebě až 2,4 milionu britských domácnosti po dobu 7 let.

Společnost Equinor uvedla, že zprovoznění nového ložiska umožní zvýšit dodávky plynu do Evropy a prodloužit životnost ložiska Aasta Hansteen. Takové rozšíření těžby by mělo zajistit stabilní dodávky norského plynu až do roku 2039.

"Rozvoj ložiska Irpa přispěje k předvídatelným a dlouhodobým dodávkám plynu zákazníkům v EU a ve Velké Británii," uvedl Geir Tungesvik, výkonný viceprezident společnosti Equinor pro těžební projekty.

Celkové náklady projektu Irpa jsou v současné době stanoveny na více jak 1,3 miliardy EUR a ložisko by mělo být uvedeno do provozu na konci roku 2026. Dle prozatímních prohlášení společnosti by pro těžbu a přepravu plynu měla být použita stávající infrastruktura těžební plošiny Aasta Hansteen a 482 km dlouhý plynovod Polarled, který vede do závodu na zpracování plynu Nyhamna.

Plošina navíc bude potřebovat úpravu pro integraci ložiska. Tento kontrakt vyhrála dodavatelská společnost Aibel, a předpokládá se, že při maximálním vytíženosti bude potřeba, aby na projektu pracovalo až 200 lidí navíc.

Ložisko Irpa, se nachází asi 80 kilometrů západně od plošiny a bylo objeveno již v roce 2009. Jedná se o nejhlouběji umístěné ložisko na norském kontinentálním šelfu. Dle dosavadních prohlášení představitelů společnosti bude pro těžbu plynu nutné použít nové technologie, které izolují potrubí od extrémních mrazů.

"Projekt Irpa je do značné míry závislý na mezinárodních specializovaných dodavatelích, kteří mohou pracovat v hloubce 1350 metrů," řekl Hogne Pedersen, ředitel projektu Irpa.

Společnost Equinor je provozovatelem plynového pole Irpa s 51% podílem, zatímco jejími partnery jsou společnosti Wintershall Dea (19 %), Petoro (20 %) a Shell (10 %).

Ministr ropného průmyslu a energetiky Terje Aasland obdržel plán rozvoje v době, kdy Evropa čelí několikaleté nejistotě ohledně dodávek plynu. V reakci na tuto situaci Norsko usiluje o zvýšení těžby ve snaze pokrýt dosavadní výpadky exportu z Ruské federace.

"Potřeba Evropy v oblasti energetické bezpečnosti je obrovská a v dnešní době je nesmírně důležité, abychom mohli pokračovat v rozvoji norského kontinentálního šelfu a byli i nadále stabilním a dlouhodobým dodavatelem plynu na evropský trh," řekl Aasland v rozhovoru.

Situace nahrává navýšení norské těžby a exportu do Evropy

Ačkoli Norsko není členským státem Evropské unie, má s EU úzké vztahy prostřednictvím Dohody o Evropském hospodářském prostoru a prostřednictvím několika dalších bilaterálních dohod.

Vzhledem k dlouhodobé spolupráci a geografické blízkosti je Norsko stabilním exportérem plynu a ropy do zemí EU. V roce 2021 bylo do zemí EU vyvezeno přibližně 71 % v Norsku vytěžené ropy. V případě zemního plynu se jednalo téměř o 100 % (přibližně 115 miliard metrů krychlových). Rozvoj těžby a průzkumu norských ložisek je tudíž velmi závislý na vývoji poptávky po komoditách na evropském trhu.

Celkový podíl Norska na importech plynu do EU činí 25 % a vzhledem k narušení vztahů s Ruskem se očekává, že objem e exportu bude v následujících letech narůstat. Největšími odběrateli byly v roce 2021 Německo (43 %) a Velké Británie (29 %), následované Francií (15 %) a Belgií (13 %).

Mezi Norskem a zeměmi kontinentální Evropy existuje celkem pět plynovodů. Další dva směřují do Velké Británie, přičemž jejich celková exportní kapacita činí více než 131 miliard metrů krychlových ročně.

Podíl jednotlivých zemí na importu zemního plynu do EU Zdroj: Eurostat

V říjnu 2022 byl do provozu nově uveden plynovod Baltic Pipe, přes který je dodáván plyn do Polska. Skrze plynovod Baltic Pipe by mělo do Polska téct až 10 miliard metrů krychlových plynu ročně. Tato kapacita je schopna pokrýt téměř polovinu celkové spotřeby země. V návaznosti na probíhající krizi se očekává, že Norsko rozšíří své exporty i do dalších států střední a jihovýchodní Evropy.

S norskou společností zahájila jednání také česká vláda, která se zástupci Equinoru jednala o možnosti navýšení dodávek plynu do Česka. Dle ministra průmyslu a obchodu Josefa Síkely bude spolupráce EU s Norskem na dodávkách plynu klíčová.

Norsko také vyváží zkapalněný zemní plyn (LNG). V této oblasti trhu se nicméně jedná o malého hráče, který se na celosvětovém obchodu s LNG podílí méně než 1 %. V zemi jsou pouze dva exportní terminály na LNG. Zhruba 95 % směřuje do Evropy.

Rozvoj dalších ložisek závisí na evropské poptávce

Ještě před konfliktem na Ukrajině a vypuknutím energetické krize norské úřady očekávaly, že těžba ropy a zemního plynu se bude do roku 2024 zvyšovat a poté bude následovat postupný útlum. Předpokládaný pokles v dlouhodobém horizontu nicméně bude zpomalen zprovozněním nových nalezišť jako je Irpa.

Norsko disponuje několika dalšími zdroji plynu, díky kterým by mohlo v delším časovém horizontu navýšit své exportní kapacity. Dle průzkumů byla doposud vytěžena a prodána pouze třetina zásob zemního plynu v zemi. Ačkoliv některé z těchto ložisek nelze těžit z technických nebo ekonomických důvodů, stále zde existuje významný potenciál pro budoucí těžbu.

Aktivní ložiska a koncese v norském kontinentálním šelfu Zdroj: Norsk Petroleum

Většina dosavadní norské těžby probíhala v Severním moři, kde norská vláda ani těžební společnosti již neočekávají významné objevy. Vysoká pravděpodobnost pro nové objevy nicméně existuje na šelfech v Norském a Bartensově moři. V Severním moři bylo v roce 2021 celkem 71 ložisek. Oproti tomu v Norském moři bylo k tomu samému roku těženo pouze ze 21 ložisek a v Barentsově moři z pouhých dvou.

Průzkumy na těžbu ropy a plynu v arktických vodách jsou nicméně zatíženy vysokou technickou náročností a nedostatkem existující infrastruktury. Stávající pokusy a rozšíření těžebních aktivit jsou navíc napadány národními politickými stranami i aktivisty z důvodů ochrany životního prostředí. Aktuální energetická krize v Evropě nicméně může tento tlak snížit, což potvrzují i jednání mezi Norskem a Evropskou komisí během roku 2022.