Strategické partnerství: Rusko plánuje plynovod do Íránu

Ruský a íránský prezident podepsali 20letou dohodu o strategickém partnerství zahrnující obranu, energetiku, technologie a obchod, včetně plánů na dodávky ruského plynu. Projekt plynovodu s přepravní kapacitou až 55 miliard m³ ročně navazuje na memorandum mezi Gazpromem a National Iranian Gas Company (NIGC), přičemž počáteční dodávky mají využívat stávající infrastrukturu přes Ázerbájdžán, informovala agentura Reuters.

Ruský prezident Vladimir Putin a íránský prezident Masoud Pezeshkian na setkání 17. ledna 2025 v Moskvě podepsali dohodu o komplexním strategickém partnerství mezi oběma zeměmi. 20letá smlouva o „strategickém partnerství“ pokrývá oblasti od obrany a technologií po energetiku a obchod.

Během společné tiskové konference se svým íránským protějškem ruský prezident Vladimir Putin řekl, že jeho země zvažuje výstavbu nových jaderných bloků v Íránu. Moskva se také snaží prodat část svého přebytečného plynu Teheránu.

Prezident Vladimir Putin oznámil záměr vybudovat nový plynovod s kapacitou až 55 miliard m³ ročně, což odpovídá objemu dříve vyváženého do Německa plynovodem Nord Stream 1. Plán navazuje na memorandum o porozumění z června 2024, které podepsaly ruský Gazprom a National Iranian Gas Company (NIGC) s cílem usnadnit dodávky plynu z Ruska do Íránu.

Počáteční dodávky by měly činit 2 miliardy m³ ročně a využívat stávající plynovod přes Ázerbájdžán, který však vyžaduje rozšíření, aby bylo možné zvýšit kapacitu až na 8 až 10 miliard m³ ročně. Projekt zatím nemá stanovený časový rámec a podmínky dodávek jsou stále předmětem jednání. Gazprom se rovněž zavázal pomoci NIOC s rozvojem plynových polí Kiš a Severní Pars, šesti ropných polí, dokončením LNG projektů a výstavbou exportních plynovodů.

Pozice Íránu

Írán disponuje bohatými zásobami plynu a v minulosti byl považován za alternativního dodavatele plynu pro Evropu. Nicméně západní sankce, dobrovolná izolace a neefektivní hospodaření výrazně omezily jeho produkční kapacity. Nedostatek moderních technologií a zahraničních investic vede k poklesu produkce až o 5 % ročně, což nestačí pokrýt ani domácí poptávku, píše server Iran Insight.

Kritici proto poukazují na to, že Írán, disponující druhými největšími zásobami zemního plynu na světě, by měl spíše maximalizovat vlastní těžbu a exportní kapacity, než podporovat export konkurenčního plynu. Kritika míří i na to, že Rusko a Gazprom opakovaně neplní investiční závazky v íránském plynárenském průmyslu a místo toho využívají projekty k izolaci Íránu od globálních exportních trhů.

Příznivci plynovodu nicméně upozorňují na možnost stálých příjmů z projektu, které by mohly posílit ekonomiku Íránu zasaženou sankcemi. Projekt by rovněž mohl zemi proměnit v regionální energetický tranzitní uzel, čímž by zvýšil její geopolitický vliv a postavení na globálních energetických trzích. Írán by se ve spolupráci s Ruskem, Turkmenistánem a Katarem mohl stát regionálním plynovým uzlem.

Plány na íránsko-pákistánský plynovod

Plány mohou zahrnovat i íránsko-pákistánský plynovod, na jehož projektu se Rusko dlouhodobě snaží podílet. Projekt však čelí překážkám kvůli sankcím proti Íránu, politickým sporům a stažení Indie v roce 2009 pod tlakem USA. Politické napětí mezi Indií a Pákistánem dále situaci komplikuje. Sankce rovněž omezují přístup k financování, moderním technologiím a strategickým partnerstvím nezbytným pro výstavbu plynovodní infrastruktury.

Další výzvou je nutnost modernizace íránských severojižních plynovodů, které by umožnily přepravu ruského plynu k potenciálním kupcům v Indii a na jihu Asie. Projekt navíc čelí konkurenci jiných výrobců, jako je Katar.