Evropský radionuklidový zdroj pro vesmírné aplikace už dodává elektřinu

Nedávno se poprvé testovala produkce elektřiny z nového radioizotopového zdroje založeného na radionuklidu ²⁴¹Am. Blížíme se tak k funkčnímu modelu. Lidstvu by se opět měla vrátit schopnost zajistit provoz sond a automatů za Jupiterem a v podmínkách lunární noci či marťanské písečné bouře a zimy.

Společným úsilím vědců z Národní jaderné laboratoře NNL (National Nuclear Laboratory) a University v Leicesteru se podařil významný krok k funkčnímu modelu radionuklidového zdroje elektřiny pro vesmírné aplikace.

Dosavadní radionuklidové zdroje jsou založené na plutoniu ²³⁸Pu

V doposud využívaných radionuklidových generátorech se používá izotop plutonia ²³⁸Pu. Využívaly se u sond k Jupiteru a Saturnu, jako byly například Galileo nebo Cassini, i marsovském vozítku Curiosity. Toto plutonium se produkuje ozařováním neptunia ²³⁷Np ve speciálních reaktorech. Izotop neptunia ²³⁷Np je ve velkém množství ve vyhořelém jaderném palivu. Je tam izotopově čistý. Dalšími dlouhodobými izotopy neptunia jsou ²³⁶Np a ²³⁵Np s poločasy rozpadu 150 tisíc let a 396 dní, všechny ostatní izotopy mají poločas rozpadu nejvýše v řádu jednotek dní a rychle se přemění. Izotopy uranu 235 a 236 se však rozpadají samovolným štěpením a rozpadem alfa, které nevedou na neptunium 235 a 236. Po chemické separaci neptunia tak lze získat velké zásoby poměrně velmi izotopicky čistého neptunia 237.