Energetické inovace narážejí na problém s prosazením na trhu

Vyvinout novou energetickou technologii je jen polovina cesty. Tou druhou,  často mnohem náročnější, je její skutečné prosazení na trhu. Právě na tuto méně viditelnou fázi inovačního procesu upozorňuje aktuální analýza Mezinárodní energetické agentury (IEA), která vychází z dat nástroje ETP Clean Energy Technology Guide. Tento nástroj sleduje vývoj a zralost více než 600 energetických technologií po celém světě.

Nástroj hodnotí technologie podle úrovně technologické připravenosti (TRL, Technology Readiness Level), přičemž stupeň 9 znamená dosažení komerční dostupnosti. Tím však inovační proces nekončí. IEA následně sleduje, zda se technologie skutečně prosazují na trhu, rozšiřují do dalších regionů a nacházejí širší uplatnění.

Z téměř 400 technologií, které se v roce 2020 ještě nacházely před dosažením komerční fáze, se za posledních pět let posunulo na vyšší úroveň technologické připravenosti přibližně 40 %. Naproti tomu z technologií, které byly komerčně dostupné už v roce 2020 (TRL 9), se  k širšímu uplatnění na trhu posunula pouze pětina. Jen asi 3 % všech sledovaných technologií přitom během tohoto období postoupila o dvě úrovně zralosti.

Výsledkem je rostoucí skupina technologií, které jsou sice komerčně dostupné, ale jejich nasazení zůstává omezené. Takových řešení dnes IEA eviduje přibližně 115, tedy téměř pětinu všech sledovaných technologií. U bezmála 80 z nich uplynulo od dosažení komerční dostupnosti více než pět let. Přibližně polovina těchto technologií spadá do oblastí nízkoemisního vodíku, zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCUS) nebo energetické efektivity a elektrifikace budov.

Nestačí technologii vyvinout

Podle IEA je hlavní překážkou nedostatek stabilní a předvídatelné poptávky, která by se promítla do dlouhodobých odběratelských smluv. Ty výrobcům poskytují jistotu potřebnou pro investice do rozšiřování výroby, snižování nákladů i další technický vývoj.

Bariéry se přitom liší podle jednotlivých odvětví. U technologií pro zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCUS) nebo snižování emisí metanu brzdí rozšíření roztříštěné trhy a nedostatečné ekonomické pobídky. V případě nízkoemisního vodíku nebo pokročilých biopaliv zůstává poptávka nejistá, přestože zkušenosti z energetické krize zvýšily zájem části odběratelů o technologie, které mohou snížit závislost na kolísajících cenách fosilních paliv.

V elektroenergetice zase regulace sítí často z bezpečnostních důvodů upřednostňuje dlouhodobě ověřená řešení před novými technologiemi. U renovací budov bývá překážkou rozdílná motivace vlastníků a nájemců – náklady na modernizaci často nese vlastník, zatímco finanční přínosy plynou zejména uživatelům budovy.

Právě období po uvedení technologie na trh je přitom pro její budoucnost zásadní. Tehdy dochází k dalším technickým vylepšením, zlevňování výroby, růstu důvěry zákazníků i postupnému vytváření dodavatelských řetězců.

Lithium-iontové baterie jako příklad úspěchu

Jako příklad úspěšné komercializace uvádí IEA lithium-iontové baterie. Jejich rychlý rozvoj podpořila jasně vymezená politická podpora elektromobility, která vytvořila stabilní tržní prostředí pro výrobce. Následoval cyklus rostoucí výroby, poklesu nákladů a dalšího technologického pokroku.

Od roku 2020 do roku 2023 se podíl bateriových technologií na energetických patentech zdvojnásobil a počet sledovaných chemických typů baterií se téměř ztrojnásobil. Současně se rozvíjela také nabíjecí infrastruktura, modernizace elektrických sítí i nové služby využívající bateriová úložiště.

Jak odstranit bariéry komercializace

IEA proto doporučuje, aby vlády vedle podpory výzkumu a vývoje více posilovaly také vznik stabilní poptávky po nových technologiích. Pomoci mohou například veřejné zakázky, platby za výkon, daňové úlevy nebo další mechanismy, které snižují investiční riziko prvních projektů a vytvářejí výrobcům jistotu odbytu.

Ne každá inovace si nakonec najde místo na trhu. Podle IEA však řada perspektivních technologií nemusí skončit kvůli technickým nedostatkům, ale proto, že se nedočká dostatečné poptávky a vhodného tržního prostředí. Právě schopnost překlenout období mezi komerční dostupností a masovým rozšířením tak může rozhodnout o tom, které technologie skutečně přispějí k dekarbonizaci energetiky.