Kauza ENERGY z Ústí nad Labem: Předzvěst širších problémů teplárenství?

V posledních týdnech plní česká média zprávy o komplikované situaci společnosti ENERGY Ústí nad Labem, která provozuje teplárnu na levém břehu Labe a zásobuje městskou část Střekov. Zdrojem pozornosti není jen samotný provoz, ale zejména to, že firma dluží státu stovky milionů korun za emisní povolenky. Tento případ může být výstražným příkladem pro celou teplárenskou soustavu České republiky, která čelí rostoucím ekonomickým tlakům v souvislosti s energetickou transformací.

Společnost ENERGY se v minulosti dostala pod vliv firemního okruhu podnikatele Tomáše Pitra a už v roce 2023 čelila prvnímu zajištění majetku ze strany státu. Podle dostupných údajů je v současnosti dlužná částka za emisní povolenky vyšší než 270 milionů korun.

Přesto teplárna nadále funguje a na základě schváleného splátkového kalendáře má své závazky vyrovnávat až do roku 2030. Finanční správa sice zajistila některé nemovitosti, ale k exekuci zatím nedošlo. Podle vyjádření města se zatím připravují alternativní scénáře pro případ, že by došlo k ohrožení dodávek, ale priorita je zachovat provoz bez přerušení.

Podle údajů Energetického regulačního úřadu má teplárna ENERGY instalovaný tepelný výkon 82,8 MWt, nejedná se tedy o velké zdroje v kontextu české teplárenské soustavy. Přesto případ ukazuje, jak zranitelná může být ekonomika i relativně malých tepláren v situaci, kdy nejsou schopny dostát svým závazkům vůči systému emisního obchodování.

Vzhledem k tomu, že uhelné teplárny se v příštích letech budou potýkat s rostoucími náklady na povolenky, snižující se poptávkou po teple a často zastaralou infrastrukturou, lze očekávat, že podobných případů může přibývat.

Je teplo komodita, nebo právo?

Jedním z diskutovaných aspektů této kauzy je otázka, zda město nebo stát mají zasahovat ve chvíli, kdy soukromý provozovatel nezvládá ekonomicky svůj provoz, ale zároveň hrozí výpadek v zásobování obyvatelstva.

V tomto ohledu případ ENERGY poukazuje na nebezpečnou situaci: na jedné straně již existuje zákonný rámec, který umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu uložit provozovateli povinnost zajišťovat dodávky tepla i nad rámec své licence. Tento nástroj může být využit v krizových situacích až na dobu 12 měsíců s možností prodloužení, přičemž provozovatel má nárok na náhradu prokazatelných ztrát z veřejných prostředků. Na straně druhé ale zůstává otevřena politická rovina, která s těmito případy často souvisí. V okamžiku, kdy hrozí výpadek zásobování domácností, může vzniknout tlak na výjimky, kompenzace nebo jiné mimořádné zásahy, a to bez ohledu na regulaci nebo právní odpovědnost provozovatele.

Z širšího pohledu tak ústecký případ odhaluje strukturální slabinu systému: řada uhelných tepláren je ekonomicky křehká, jejich provozní marže nízké a investiční schopnost omezená. Přitom právě zásobování teplem je klíčové pro provoz mnoha podniků a pro pohodlí obyvatel.

Možná i proto dostala společnost ENERGY splátkový kalendář na výše zmíněných 270 milionů korun, rozložený do 55 měsíčních splátek. Ústecký případ může být jen první ze série, která tuto otázku více vydzvihne u veřejnosti a politické reprezentace.