Obchodní zóny pod lupou: Rozdělení Německa na obzoru?

Evropští provozovatelé přenosových soustav posoudili alternativní konfigurace obchodních zón v Evropě. Zatímco v severském regionu nebyly navrženy změny, ve střední Evropě studie identifikuje konkrétní konfigurace s ekonomickým přínosem, které, mimo jiné, navrhují rozdělení německé obchodní zóny. Dle studie však realizace změny současné konfigurace vyžaduje hlubší politicko-ekonomické zhodnocení. Významnou slabinou studie je využití zastaralých dat.

Evropská síť provozovatelů přenosových soustav pro elektřinu (ENTSO-E) zveřejnila zprávu přezkumu obchodních zón (Bidding Zone Review - BZR) pro cílový rok 2025.

Obchodní zóny vymezují oblasti, kde mohou účastníci trhu obchodovat elektřinu mezi sebou bez omezení přenosovými kapacitami. Jejich přezkum má podle Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou zajistit, že tyto zóny budou i nadále podporovat efektivní trh, spolehlivost elektrizační soustavy a integraci obnovitelných zdrojů energie.

Metodika BZR, stanovená rozhodnutím evropského regulátora ACER, posuzuje alternativní konfigurace obchodních zón jednak na základě monetizovaných ekonomických ukazatelů, a jednak na základě dalších nemonetizovaných ukazatelů, např. vlivu na provozní bezpečnosti a likviditu trhu.

Rozdělení Německé obchodní zóny

Ve střední Evropě, jak je tento region pro účely studie nazýván, byly analyzovány alternativní konfigurace pro Německo, Nizozemsko, Francii a Itálii. Z hlediska čistého socioekonomického přínosu, který představuje součet změn tržního blahobytu a nákladů na zajištění provozní bezpečnosti, se nejlépe umístilo rozdělení Německa do pěti zón (DE5) s odhadovaným přínosem 339 milionů EUR v roce 2025.

Další konfigurační kombinace rozdělující Německo do 2 až 5 obchodních zón a v některých případech i Nizozemsko do 2 zón, vykázaly podobné hodnoty. Naopak konfigurace rozdělující Francii a Itálii byly z důvodu negativního ekonomického přínosu vyřazeny z dalšího hodnocení.

Navrhovaná alternativní uspořádání obchodních zón v Německu. Zdroj: ACER

Z analýzy vyplývá, že rozdělení Německa přináší pozitivní dopad v podobě snížení nákladů na provozní bezpečnost, zejména tzv. redispečink, a snižuje nevyžádané toky elektřiny mezi zónami, neboli tzv. loop flows. Současně tato konfigurace zhoršuje likviditu trhu jejím roztříštěním mezi jednotlivé zóny a zvyšuje transakční náklady. Náklady na provedení změny se odhadují ve výši 1,2-2,4 miliardami EUR, což implikuje návratnost v horizontu 4–9 let, při případné implementaci kolem roku 2030.

Snížení likvidity je problematické zejména z hlediska obchodování na dlouhodobých trzích s elektřinou, kde je Německá obchodní zóna díky své vysoké likviditě využívána jako obchodní hub pro zajišťování aktérů na trhu s elektřinou proti výkyvu jejích cen. Jako řešení propaguje ACER vytvoření tzv. virtuálního hubu, jehož cílem by měla být koncentraci likvidity. Jeho zavedení je dle tržních aktérů však z mnohých důvodů problematické s nejasným výsledky.

V severské oblasti byly analyzovány čtyři konfigurace zahrnující alternativní rozdělení Švédska. Výsledky ukázaly, že žádná z variant nevykazuje zlepšení ekonomické efektivity oproti soušasnému stavu, který se oproti Evropě již nyní vyznačuje menšími obchodními zónami. Změny v tržním blahobytu i nákladech na redispečink byly minimální nebo negativní. Studie proto doporučuje ponechání současného rozdělení.

Výsledek není dostatečným argumentem pro změnu konfigurace

Přestože modelování ve střední Evropě identifikovalo několik konfigurací s ekonomickým přínosem, samotné výsledky simulací nejsou podle zprávy dostatečným podkladem pro rozhodnutí. Provozovatelé upozorňují na potřebu zohlednit širší aspekty – zastaralost vstupních dat, očekávané změny v síti do roku 2030, vliv na trhy s podporou OZE, rozdělení nákladů mezi spotřebitele a investiční signály.

Zejména zastaralost dat se při zohlednění doby vypracování studie a její celkové náročnosti a požadavku na lidské zdroje zdá být zásadním nedostatkem a významně znehodnocuje výpovědní hodnotu studie.

Zpráva slouží především jako odborný základ pro rozhodovací procesy a konečné rozhodnutí je na jednotlivých členských státech. Ty by dle ENTSO-E měli výsledky studie zvážit ve světle politických, regulačních a tržních dopadů.

Členské státy, které se rozhodnou změnit konfiguraci obchodních zón, budou muset přijmou jednomyslné rozhodnutí do šesti měsíců. V případě, že nedosáhnou jednomyslného rozhodnutí, přijme do dalších šesti měsíců rozhodnutí Evropská komise po konzultaci s ACER.