Energetika a prezidentské volby v USA: Ameriku štěpí „válka proti uhlí“

Bude po éře „zeleného“ prezidenta Baracka Obamy v Americe následovat další boom obnovitelných zdrojů, nebo nová hlava státu šlápne na brzdu? A jak nová energetická politika Spojených států ovlivní celý svět? Přinášíme první ze série článků na téma „Energetika a prezidentské volby v USA“.

Byl to jeden ze slabších momentů prezidentské kandidátky Hillary Clintonové. Stalo se tak na březnovém shromáždění ve státě Ohio, její slova vysílala televizní stanice CNN. Když Clintonová prohlásila, že se spousta horníků a uhelných společností ocitne bez práce, demokratická politička Mary Throneová z „uhelného“ státu Wyoming při sledování televizního přenosu vykřikla zděšením.

Throneová se obrátila na volební štáb demokratické prezidentské kandidátky a Clintonová se za svá slova omluvila. Nebyl by to ale republikánský kandidát Donald Trump, aby nevyužil situace. Jeho hlavní soupeřka podle něj mluvila o hornících, jakoby představovali pouhá čísla. Jako o lidech, které čeká ztráta zaměstnání a kteří už prý nikdy nenajdou novou práci.

Zelená řešení

Jak tomu v předvolebních kláních někdy bývá, slova Clintonové byla možná nešťastná, ale především vytržená z kontextu. Vůdkyně demokratů ve skutečnosti nemluvila o tom, že ponechá propuštěné horníky svému osudu. Clintonová zdůrazňuje, že je to právě naopak – lidé budou přicházet o pracovní místa, pokud se nezmění současný stav. Řešení vidí na jedné straně v mohutném rozvoji obnovitelných zdrojů, na druhé straně slibuje 30 miliard dolarů – tedy částku, která má „uhelným komunitám“ zajistit odchod od uhlí a nová pracovní místa. Podle některých kritiků je částka příliš vysoká, celkově ale řada odborníků hodnotí tento plán pozitivně.

Donald Trump se zjevně snaží více oslovit tu část obyvatel „uhelných“ států, kterým plány přechodu k zelenějším zdrojům nahání hrůzu – navzdory všem ujišťováním. Těžařský byznys podle Trumpa za jeho vlády zažije ještě skvělé časy. A to údajně díky konceptu takzvaného „čistého uhlí“ – přesněji technologií, které umožní získávat tradiční surovinu, aniž by taková těžba měla dramatické dopady na životní prostředí. Trump také v minulosti ostře kritizoval environmentální politiku administrativy současného prezidenta Baracka Obamy. Tedy mimo jiné silnou podporu zvláště solárních a větrných elektráren.

Opět hrdí horníci?

Pokud by republikánský kandidát „obsadil“ Bílý dům, sotva by mohl otočit environmentální politiku o 180 stupňů. Pokud by se držel svých předvolebních slibů, minimálně by nepřicházel s dalšími přísnějšími pravidly ohledně uhelných elektráren. V očích zastánců klasické energetiky by tak ukončil údajně nesmyslnou Obamovu „válku proti uhlí“. Otázkou zůstává, jak by to bylo s dalším Trumpovým slibem, že horníci budou opět hrdí na svoji profesi.

Snaha zrušit Obamův plán čisté energetiky – tedy Clean Power Plan – by zřejmě narazila na odpor i v republikánských řadách, případný prezident Trump by těžko hledal dostatečně silnou oporu v Kongresu. Tento plán přitom obsahuje jasné závazky – snížit emise oxidu uhličitého z amerických elektráren o 32 procent do roku 2030 (oproti roku 2005) a zvýšit podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů do stejného data na 28 procent (oproti 13 procentům v roce 2015). Dá se nicméně očekávat, že jako prezident by Trump rozhodně svou administrativu nepovzbuzoval ke striktnímu plnění plánu čisté energetiky.

Clintonová pochopitelně sází na jinou kartu než Trump. Lidem, které dosud uhelná energetika živila, vzdává hold. „Dělali vše pro to, aby vyráběli energii, na kterou jsme spoléhali,“ říká. Zároveň jim ale dává najevo, že v mnoha případech by se měli poohlédnout po „modernějším“ způsobu obživy.

„Uhlí už nás neživí“

Faktem je, že v řadě států Unie jde o velmi citlivé téma. Přesto se nezdá, že by Clintonová nutně musela kvůli svému postoji prodělat. Veřejná podpora nové zelené energetiky včetně rozvoje obnovitelných zdrojů je v Americe podle všeho poměrně silná. Uhelná energetika dnes ve Spojených státech živí zhruba 57 tisíc zaměstnanců. Podle analytika Michaela Bieseckera ji překonávají jak solární, tak větrné zdroje. Soláry zaměstnávají 210 tisíc lidí, zatímco větrníky 77 tisíc. Síla těžařských firem údajně spočívá spíše v pořád velmi silném lobbyingu ve Washingtonu.

A z jaké reálné situace tedy bude příští prezident Spojených států vycházet? Faktem je, že význam uhlí v energetice a ekonomice Spojených států už tak jako tak klesl. Pokud jde o počet zaměstnanců, v době největšího boomu uhelné odvětví zaměstnávalo desetkrát více lidí než dnes. V době nástupu prezidenta Baracka Obamy v roce 2009 to bylo ještě přibližně 85 tisíc pracovních míst.

Uhlí vytlačil plyn

Zásadní obrat ale přišel už dřív, před zhruba deseti lety. Spotřeba uhlí při výrobě elektřiny klesla oproti roku 2007 zhruba o třicet procent. Podíl této suroviny na výrobě elektřiny klesl z poloviny na třetinu. Je však nutné dodat, že největší vliv na vytlačování uhlí měl rozvoj těžby břidlicového plynu. Využívat levný plyn je dnes často mnohem výhodnější než uhlí. A díky přece jen „čistšímu“ plynu – tedy alespoň z hlediska vypouštění oxidu uhličitého – se v USA mohou pochlubit poklesem emisí.

Pokud jde o vztah dvou fosilních zdrojů, je to paradoxně naprosto opačná situace než třeba v Německu, kde uhlí v posledních letech naopak vytlačovalo plyn. V Evropě se dokonce uplatňovalo i uhlí dovezené z Ameriky. Pro státy s hlubinnou těžbou uhlí typu Kentucky či Západní Virginie sice vyhlídky na export žádnou velkou slávu nepřinášely – tamní doly se v mnohém podobají těm krachujícím v Moravskoslezském kraji. Takový Wyoming či Montana ale z vývozu dost profitovaly. Relativně levná těžba v tamních uhelných povrchových dolech sice nevedla k vítězství nad americkým břidlicovým plynem, ale k dobývání zahraničních trhů ještě ano.

Jakoukoliv růžovou budoucnost amerického exportu pak zpochybnila nižší globální poptávka ocelářského průmyslu – i v souvislosti s pomalejší čínskou ekonomikou. Celosvětový pokles cen uhlí vedl ke krachu těžební společnosti Peabody Energy – tedy k situaci, která v globálním a americkém měřítku připomíná patálie tuzemské firmy OKD. A je sporné, zda růst cen uhlí (a tedy náznaky vyšší poptávky) z poslední doby ještě může nějaký skutečně zásadní obrat – notabene v Americe, kde je uhlí ve srovnání s konkurencí příliš drahé.

Čistší tvář uhlí?

Co tedy s tím vším? Zastánci uhlí mohou doufat, že se tato surovina dočká spravedlivějšího přístupu, pokud také „ukáže čistší tvář“. Když mají silnou podporu obnovitelné zdroje, proč by se to nemělo týkat také technologií, které zamezují škodlivým emisím při využívání uhlí? K rétorice Donalda Trumpa je nutné dodat, že samozřejmě neprosazuje využívání „špinavé suroviny“. Tvrdí, že koncept čistého uhlí má reálnou šanci.

Jisté je, že díky novým technologiím skutečně nastává výrazné omezování emisí při spalování fosilních paliv. Jenže celý koncept čistého uhlí je často snadným terčem jeho odpůrců – zvláště kvůli dosavadním nezdarům technologie zachytávání oxidu uhličitého a jeho ukládání pod zemí (CCS – Carbon Capture and Storage). Ve Spojených státech je to příklad projektu elektrárny v Mississippi, který čelí obrovským průtahům a nabobtnávání nákladů. Kritici tvrdí, že se tato elektrárna stane jednou z nejdražších v historii. Zastánci technologie CCS zase tvrdí, že zdaleka nezískává takovou státní podporu jako obnovitelné zdroje.

Smutná, či vzrušující realita?

Argument o přílišném protežování obnovitelných zdrojů na úkor uhlí může oslovit poměrně významnou část konzervativních voličů. Poražený republikánský soupeř Donalda Trumpa Ted Cruz volal po zrušení veškerých energetických dotací a podobný „protržní“ přístup zřejmě bude mít své stoupence v jakékoliv republikánské administrativě.

Klíčový spor se nicméně může vést o to, zda má stát poskytovat peníze na výzkum (tady je většinová odpověď kladná) a na jaký konkrétně. Výzkum technologií „čistého uhlí“ může podle skeptiků připravit o peníze nadějnější projekty.

Na druhé straně o „čistém uhlí“ mluví například i ministr energetiky v současné Obamově administrativě Ernest Moniz. Může podle něj jít právě o způsob, jak tlumit problémy v problémových těžařských oblastech. U demokratů je nicméně celkově cítit silné nadšení pro zelenou energetiku, v níž už se místo pro uhlí rozhodně nehledá. Za ně to asi nejlépe vyjádřil někdejší viceprezident Al Gore: „Vstupujeme do éry obnovitelných zdrojů. Je to velmi vzrušující nová realita.“

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.