Boj s "větrnými mlýny". Co říkají fakta o větrných elektrárnách?

Větrné elektrárny jsou v České republice ožehavé téma. Nejen v kontextu nedávných referend zaznívaly v tuzemsku ve vztahu k „větrníkům“ kritické hlasy o infrazvuku, zabitých ptácích, znehodnocených nemovitostech či změnách počasí. Co z toho potvrzují studie, co vyvracejí a kde si vědci stále nejsou jistí?

O tom, proč většina letošních referend o větrnících skončila odmítnutím, jsme psali nedávno. V tomto článku se zaměříme na něco jiného: na argumenty, které se ve společenské debatě o větrných turbínách objevují. Důvod, proč na nich záleží, je jednoduchý. Česko za evropským průměrem výrazně zaostává. Podle WindEurope se v Evropské unii loni nově instalovalo 15,1 GW větrného výkonu, v Česku jen 13 MW. To je zhruba jedna tisícina evropského přírůstku.

Dále se proto podíváme na nejčastější tvrzení, která se kolem větrníků šíří, a na to, co o nich říkají dostupné studie.

Infrazvuk

Podle odpůrců větrníků vydávají elektrárny takzvaný infrazvuk, který údajně způsobuje bolesti hlavy, poruchy spánku i srdeční potíže. Infrazvuk je zvuk pod hranicí přibližně 20 Hz, který lidé běžně neslyší. Turbíny ho vydávají, stejně jako doprava a řada dalších zdrojů.

Vědecké přehledy ale přímé zdravotní účinky při běžných hladinách nepotvrzují. Státní zdravotní ústav v přehledu z roku 2023 uvádí, že nic nenasvědčuje tomu, že by infrazvuk pod prahem slyšení měl účinky.

Australští vědci provedli experiment, při kterém účastníci ani samotní výzkumníci do poslední chvíle netušili, kdo je vystaven skutečnému hluku. Výsledky ukázaly, že ani infrazvuk působící po dobu 72 hodin nijak neovlivnil spánek nebo jiné sledované zdravotní ukazatele. Studie z Aucklandu navíc ukázala, že příznaky zesiluje už samotné očekávání újmy.

Neznamená to, že lidé v okolí turbín nemají důvod si stěžovat. Zvuk vydávají, nicméně jak uvádí Státní zdravotní ústav ve zmíněném přehledu, „při hladinách akustického tlaku obvykle pod 45 dB je zvuk větrných elektráren mírnější ve srovnání s ostatními zdroji, jako jsou doprava (silniční, železniční a letecká) nebo průmysl“. Hluk větrných elektráren přesto obyvatelé vnímají jako obtěžující více než jiné zdroje o stejné hlasitosti a zdravotní obavy obtěžování zvyšují.

Ptáci a netopýři

Že větrné elektrárny zabíjejí ptáky a netopýry, je prokázané. Spor se vede o to, kolik a s jakými důsledky. U běžných ptačích druhů je dopad na populace malý. Agentura ochrany přírody a krajiny ve své studii z roku 2026 přitom uvádí, že pro Českou republiku dosud chybí publikované údaje o počtu úhynů. Používají se proto zahraniční odhady: od méně než jednoho do 21 ptáků na turbínu ročně a v Německu přes 200 tisíc netopýrů ročně.

Pro srovnání, podle amerického úřadu US Fish and Wildlife Service zabijí ve Spojených státech kočky odhadem 2,4 miliardy ptáků ročně, nárazy do skleněných ploch budov téměř 600 milionů a srážky s automobily přes 200 milionů. U větrných elektráren úřad uvádí přibližně 234 tisíc usmrcených ptáků ročně. Jde však o starší odhady vycházející ze studií z různých období, nikoliv o aktuální počty úhynů.

Také v Česku představují jiné lidské činnosti významné riziko. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny zahyne každoročně přibližně milion ptáků jen následkem nárazů do skleněných ploch budov, zastávek nebo protihlukových stěn. Na tento problém dlouhodobě upozorňuje i Česká společnost ornitologická, která organizuje osvětovou akci Týden skleněného zabijáka.

Argument, že auta, kočky nebo skleněné budovy zabijí víc ptáků než větrníky, ptačí populace nechrání. Rozhodující je, kde turbína stojí. Právě proto evropská směrnice o obnovitelné energii (RED III) požaduje, aby se akcelerační oblasti vymezovaly mimo lokality Natura 2000, chráněná území a hlavní migrační trasy ptáků a aby vycházely z map citlivosti. Český zákon s tím počítá a vyžaduje i opatření proti kolizím ptáků a netopýrů. O tom, zda se tyto zásady v praxi dodrží, rozhodují teprve konkrétní povolovací řízení. A právě na to se zaměřuje i tlak ornitologů, kteří chtějí nezávislý monitoring po výstavbě.

Snížené ceny nemovitostí

Obava, že větrná elektrárna sníží hodnotu domu, je jedním z nejčastějších argumentů v obcích a není bezdůvodná. Zahraniční studie ukazují, že blízkost turbín může ceny mírně snížit. Podle souhrnné analýzy 25 studií jde v průměru o necelé procento ve vzdálenosti zhruba do tří kilometrů, přičemž ve vzdálenosti čtyř a půl kilometru efekt mizí.

První česká analýza prodejů z katastru nemovitostí v letech 2014 až 2024, kterou zpracovali odborníci z VŠB-TU Ostrava a Akademie věd ČR, žádný negativní vliv nenašla. Ceny v obcích s větrníky rostly obdobně, v průměru o 5 % více, ale rozdíl nebyl statisticky významný. Srovnávala však jen šest dvojic obcí. Česká data zatím hromadný pokles cen nepotvrzují, ale nejsou dostatečně široká, aby ho vyloučila.

I kdyby se obavy z poklesu cen nemovitostí v některých lokalitách potvrdily, existují mechanismy, které mohou ztrátu částečně vyvážit. Česká data zatím hromadný pokles cen nepotvrzují, ale vycházejí z úzkého vzorku a pokles zcela vyloučit nemohou. Právě proto je důležité, co obec a její obyvatelé z projektu získají.

Od 1. srpna 2025 musí provozovatelé nových větrných elektráren odvádět poplatek 50 Kč z každé vyrobené megawatthodiny, z něhož 98 % připadá obci, na jejímž území elektrárna stojí. U běžné elektrárny o výkonu 4,5 MW to může být zhruba půl milionu korun ročně. Obec ho může využít na infrastrukturu nebo občanskou vybavenost, případně ho vyhláškou snížit a nahradit jinými sjednanými přínosy.

Další cestu otevřel lex OZE II: obce a občané mohou elektřinu z obnovitelných zdrojů sdílet a pořizovat ji za domluvenou cenu, a tak z projektu těžit přímo. Zvláštní podobou jsou plánovací smlouvy, v nichž se obec s investorem dohodne na přínosech ještě před výstavbou.

Vliv na počasí

Odpůrci často tvrdí, že velké větrné parky brání proudění vlhkého vzduchu, a proto prý u nás neprší. Podle Českého hydrometeorologického ústavu to data nepotvrzují. Meteorologové mají dlouhé řady měření teploty, větru a vlhkosti, takže lze porovnat počasí před výstavbou parků a po ní. Ani největší parky podle nich nemají zásadní vliv na velkoškálové proudění větru a vlhkosti do Česka. Za častější extrémy, tedy suchá období i přívalové srážky, odpovídá klimatická změna. Podobně vyznívá odborná studie Akademie věd ČR: neznáme proces, kterým by turbíny významně ovlivnily srážky.

Neznamená to, že turbíny neovlivňují své okolí vůbec. Zpomalují vítr a za sebou zvyšují turbulenci. V noci mohou u velkých farem mírně zvýšit teplotu u země, v Kryštofových Hamrech, kde se nachází největší český větrný park, se to ale podle měření neprojevilo. Tvrzení, že větrníky způsobují nebo zesilují tornáda, ČHMÚ odmítá. Rotor sice promíchává přízemní vzduch, ale vznik tornáda závisí na konkrétní bouři a podmínkách, které turbíny neovlivňují.

Jeden místní jev je naopak potvrzený: do větrných elektráren a jejich okolí udeří blesk častěji, zejména v zimě. Vysoké stavby totiž vyvolávají tzv. vzestupné výboje. Zahraniční měření to dokládají a hlavním rizikem je to pro samotné turbíny. Dohromady tedy platí, že větrné parky mají na počasí vliv měřitelný, ale místní a malý. Počasí v celé zemi neurčují.

Závěr

Cílem tohoto článku nebylo vytrhnout z reality jeden úsek a ukázat jen jeden úhel pohledu. Cílem naopak bylo text opřít o odborné studie a oddělit, co potvrzují, co vyvracejí a kde si vědci stále nejsou jistí. Některé obavy oporu mají: ptáci a hlavně netopýři opravdu hynou a hluk větrných elektráren může být subjektivně obtěžující. Hluk ale není vyšší než hluk z jiných zdrojů. Jiné obavy, například škodlivost infrazvuku nebo vliv na srážky, odborné důkazy dosud nepodporují. U cen nemovitostí zatím chybí dostatečně široká česká data.

Vždy se najde někdo, kdo bude tvrdit, že je zaměření jednostranné a účelové. Takovému soudu se bohužel nevyhne žádný text. Odpověď je jediná: důležitá jsou fakta, jejich zdroje a to, zda je lze ověřit. Proto je u každého tvrzení uveden zdroj s příslušným odkazem spolu s upozorněním na jeho omezení.

Za zmínku stojí i srovnání. Zásah do krajiny, vliv na okolí a živočichy jsou právě ty otázky, které se kladou u větrných elektráren, a stejně oprávněně je lze klást u jiných zdrojů.

Ministerstvo životního prostředí například uvádí, že uhelné doly devastují krajinu a vyžadují nákladnou rekultivaci a že spalování uhlí uvolňuje jemné prachové částice a oxidy dusíku a síry, které poškozují zdraví zejména lidí žijících v blízkosti elektráren. Neznamená to, že obavy z větrníků jsou zbytečné. Jen se každý zdroj elektřiny hodí posuzovat podle stejných kritérií.