Český trh s PPA je na samém začátku. Rozhoduje cena i délka kontraktu, říká Jan Srna z Enery

O společnosti Enery bylo v poslední době v České republice hodně slyšet. Nedávno spustila unikátní elektrárnu Stella o výkonu 37 MWp v Dyníně a získala také nový projekt – solární elektrárnu o výkonu 27 MWp s již uzavřenou dvacetiletou smlouvou PPA s průmyslovým odběratelem. S Janem Srnou, který pomáhá propojovat Enery a zájemce o dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů prostřednictvím PPA, jsme se bavili o aktuálním stavu velkých fotovoltaických parků, jejich financovatelnosti a o tom, kde momentálně vidí největší potenciál pro obnovitelné zdroje v České republice.

Výstavba velkých fotovoltaických parků v České republice postupuje výrazně pomaleji než v řadě okolních zemí. Zatímco v Německu, Polsku nebo Rumunsku vznikají nové elektrárny o výkonech desítek až stovek megawattů, v Česku jsou podobné projekty v posledních letech spíše výjimkou. Jednou ze společností, kterým se přesto daří velké solární parky realizovat, je Enery. Ta nedávno uvedla do provozu elektrárnu Stella v jižních Čechách a připravuje výstavbu dalšího projektu o výkonu 27 MWp.

Oba projekty přitom spojuje ještě jedna důležitá charakteristika. Na rozdíl od většiny velkých fotovoltaických elektráren postavených v Česku v minulosti nespoléhají na provozní podporu. Jejich ekonomika stojí na dlouhodobých smlouvách o dodávkách elektřiny (PPA) s průmyslovými odběrateli. Také tento trh je však v Česku teprve na začátku a velké korporátní PPA kontrakty zůstávají poměrně vzácné.

Jak obtížné je dnes najít průmyslového odběratele ochotného zavázat se k nákupu elektřiny na desítky let? Za jaké ceny se dlouhodobé kontrakty uzavírají a co rozhoduje o jejich ekonomické výhodnosti? V rozhovoru se věnujeme také tomu, proč mohou solární panely natáčené za sluncem vyrábět až o pětinu více elektřiny, jak výrobci řeší stále častější záporné ceny a proč budoucnost PPA patří kombinaci fotovoltaiky, baterií a dalších zdrojů.

ENERY v poslední době dokončila nebo připravila dva významné projekty v Česku. Můžete je představit?

První z nich je elektrárna, kterou nazýváme Stella, v jihočeském Dyníně. Je to elektrárna o výkonu 37 MWp. Zajímavé na ní je, že máme rovnou odběratele většiny elektřiny, kterým je průmyslová firma působící v České republice. Technickým specifikem je, že stojí na trackerovém systému, tedy na jednoosých trackerech, ve kterých vidíme technickou výhodu, byť v České republice tato technologie rozšířená není.

Co se týče druhého projektu, jedná se o kombinaci solární elektrárny s instalovaným výkonem 27 MWp a bateriového úložiště. Tento projekt je o to komplexnější, že je zde opět uzavřena dlouhodobá smlouva PPA s průmyslovou firmou.

Fotovoltaická elektrárna Stella už tedy vyrábí. V jaké fázi je druhý projekt?

Ano, Stella je dokončená a už vyrábí. Prošla všemi finálními kroky a je připojená do distribuční soustavy. Naopak elektrárna o výkonu 27 MWp má platné stavební povolení a brzy se začne stavět s tím, že dokončení plánujeme na příští rok.

Dokončení druhého projektu plánujeme ve druhé polovině příštího roku. Zasmluvnění dodávek je nyní v procesu.

U Stelly využíváte bifaciální panely a jednoosé trackery. O kolik mohou zvýšit výrobu?

Volba bifaciálních panelů vychází z technologického pokroku fotovoltaických modulů. Předpokládáme, že takto staví i konkurenti a ostatní firmy v oboru. Bifaciální panel přidává někde mezi 5 a 10 % oproti standardnímu staršímu typu. Trackerový systém, tedy jednoosé trackery, kdy se panel pomocí senzoru otáčí za sluncem, by měl vést ke zvýšení výroby někde mezi 12 a 20 %. Záleží na tom, jak je elektrárna navržená a jak rozlehlý je pozemek.

Kromě množství vyrobené elektřiny se ale mění i její rozložení během dne, že?

Zmínil jsem absolutní čísla. Kdybych měl 10 MW s jižní orientací a 10 MW na trackerech, trackery mi v absolutním vyjádření vyrobí zhruba o 15 % více. Je tam ale i jiná výrobní křivka. Tím, že se panely natáčí za sluncem, začnou vyrábět dřív. Nemají tak vysokou absolutní špičku jako jižní orientace, ale dokážou vyrábět déle, takže hodnota výrobního profilu je lepší.

Vyplatí se trackery také ekonomicky, zejména s ohledem na ceny elektřiny v jednotlivých hodinách?

Je to celé složité, protože každá elektrárna se musí navrhnout optimálně. U trackerů máte navýšené vstupní náklady, tedy CAPEX. Na druhou stranu je tam hezčí, resp. hodnotnější výrobní křivka plus vyšší absolutní výroba. Je to tedy vždy porovnání těchto složek a jsou tam ještě drobné nuance, které je v modelech potřeba zohlednit. Proto se každá elektrárna navrhuje individuálně a nelze automaticky říct, že se trackery hodí všude. Vzhledem k povaze trackerového systému, který se otáčí, je potřeba větší pozemek, takže není vhodný pro všechny lokality.

Dlouho se říkalo, že se trh dlouhodobých PPA kontraktů v Česku rozvíjí jen pomalu. Problémem byla často cena a délka kontraktu. Jak to vidíte dnes?

Zmínil jste to přesně: cena a délka kontraktu jsou asi dvě největší překážky, které je potřeba při rozhodování překonat. Český trh PPA je stále v plenkách; je to nerozvinutý trh. V menší míře zde projekty existují, rozvinutější je ale trh on-site PPA, kde je zdroj připojený přímo do odběrného místa průmyslového podniku. Tam jsou PPA časově delší, ale menšího rozsahu. Situace by tedy mohla být určitě lepší. Nedá se říct, že by český trh PPA vůbec neexistoval – přece jen zde tyto kontrakty jsou –, ale vidíme, že možná ještě větším problémem je dohoda na délce kontraktu.

Co by pomohlo překonat neochotu firem uzavírat dlouhodobé smlouvy?

Určitě je to o osvětě, o zdůrazňování, že PPA kontrakty firmám dávají stabilitu. Energetický i průmyslový sektor narážejí na to, že zde stabilita není – a PPA ji klientům dávají. Dávají jistotu, že u části energie, která je pro podnik jednou z největších nákladových položek, vědí, za kolik ji budou mít. A pak vás tolik netrápí, co se děje v geopolitice. Máte svůj produkt, na který se můžete spolehnout.

Jak se pohybují ceny PPA? Lze alespoň přibližně říct, na jakých úrovních se kontrakty uzavírají?

Je to značně rozdílné. PPA je jako auto: můžete mít auto za 400 tisíc a můžete mít auto za 4 miliony podle toho, jakou výbavu si vyberete. Obecně si ale myslíme, že u dlouhodobějších kontraktů je cena elektřiny výhodnější než při nákupu za standardní burzovní ceny, tedy než kdybyste nakupovali na velkoobchodním trhu – a to bez ohledu na to, jestli jde o trackery, nebo jinou technologii, třeba jižní orientaci. Jako přidanou hodnotu vnímáme, že jde o bezemisní elektřinu z nového zdroje a že se posouváme k celospolečenským cílům, ke kterým jsme se zavázali. Vždycky ale musí vyjít i ekonomika PPA pro odběratele – bez ní to dlouhodobě fungovat nemůže.

Co je pro průmyslové zákazníky hlavní motivací: cena, jistota, nebo plnění ESG cílů?

Řekl bych, že stabilita – tedy že mají výhled cen na delší dobu. Musí to dávat smysl ekonomicky a k tomu je samozřejmě přidaná hodnota ESG, že jde o nově vzniklý projekt a že tím splní nějaké cíle. Dnes je to ale primárně ekonomika a stabilita cen.

Fotovoltaika nemá rovnoměrný výrobní profil. Jaké podoby dodávky proto zákazníkům nabízíte?

V ENERY napříč Evropou – teď se z České republiky rozšiřujeme – máme PPA kontrakty od těch základnějších typu pay-as-nominated, kdy v podstatě garantujeme, že co vyrobíme, to dodáme. To je čistý solární profil. Může to být také kombinace s bateriovým úložištěm, kdy předáváme předem definovaný, upravený solární profil. Až po zelený baseload, který máme třeba v Bulharsku, kde jde o kombinaci s větrnými zdroji, které nám v České republice bohužel chybí. Tam dokážeme průmyslu dodat zelené PPA – kombinaci větru, soláru a bateriového úložiště – jako baseloadovou dodávku.

To může být pro průmyslové firmy zajímavé: pokud si koupí „pásmo“, a ne špičkový profil, je to pro ně výhoda. Je to tedy klient od klienta. Někdo potřebuje solární profil, třeba z technologického důvodu, jiní řeknou, že by PPA rádi chtěli, ale potřebují jiný charakter dodávky.

Na trhu přibývá hodin se zápornými cenami elektřiny. Jak se to promítá do podmínek PPA?

Je to právě o klientovi a konkrétním PPA. Někteří dávají přednost dlouhodobé ceně a záporné ceny neřeší – dodává se i v době záporných cen. Někteří mají cenovou limitaci a někteří zúčtování v době záporných cen striktně vylučují. Když je v tom bateriové úložiště, je to ještě komplexnější. My jako výrobci záporné ceny pochopitelně nevidíme rádi. Ani pro průmyslového odběratele to asi není dlouhodobě optimální – v tržní ekonomice nedává smysl, aby se cokoliv vyrábělo za záporné ceny.

Očekáváte, že rozvoj baterií záporné ceny postupně odstraní?

Asi úplně nezmizí. Vždycky může přijít období – typicky víkend nebo Velikonoce –, kdy bude mimořádně svítit a foukat a záporné ceny se objeví. Z dlouhodobého hlediska ale s rozvojem bateriových úložišť nedává smysl, aby dosahovaly extrémních hodnot. Mohou se objevit intervaly, kdy cena opravdu skočí do záporu, ale rozmach baterií by měl záporné ceny spíše vynulovat a postupně omezovat.

Zvyšuje se zájem o PPA a mění se požadavky odběratelů?

Řekl bych, že trh má dnes lepší znalost těchto kontraktů a že osvěta, o kterou se snažíme, padá na úrodnou půdu. Klienti nejsou překvapení, zkrátka už mají základní znalost. Někteří mají dokonce dedikované týmy profesionálů, kteří pro firmu řeší jen PPA. Trendem jsou hybridní PPA – kombinace fotovoltaiky a bateriového úložiště nebo fotovoltaiky a jiných zdrojů. To je rostoucí trend z hlediska profilu odběru, který pak dokážeme garantovat. Směřuje to ke komplexnějším řešením, kdy potřebujete obchodníka nebo agregátora. Už to není jen o tom postavit fotovoltaiku a začít vyrábět.