Důsledky klesajících investic v upstream projektech ropného a plynového sektoru

Zahraniční server Platts zveřejnil výhledy předpokládaného budoucího vývoje v sektorech ropy a plynu v roce 2018 v oblasti Evropy, Blízkého výhodu a Afriky. Novým problémem, kterému ropný a plynový sektor v současnosti čelí je stahování se investorů z upstream projektů. Na konci roku 2017 takové záměry oznámil potenciálně Norský státní fond a také Světová banka. Podle Platts ovšem hrozbě pramenící z nedostatku investic nečelí celý sektor. Vyvažují ji velké ropné a plynové společnosti, které jsou do velké míry finančně soběstačné. 

Klimatická změna, růst obnovitelných zdrojů energie a vidina vrcholu poptávky po ropě jsou hlavními aspekty, které negativně ovlivňují dlouhodobé investice v ropném sektoru. Objevuje se ovšem další hrozba – rozsáhlý pokles financování ze strany multilaterálních věřitelů a pokles investic ze státních investičních fondů.

Situace kolem Norského státního fondu

Norská banka, která spravuje Norský státní investiční fond, v listopadu 2017 doporučila norské vládě, aby snížila objem ropných a plynových akcií, které fond vlastní. Podle Norské banky by se tak snížila zranitelnost vůči vývoji v těchto sektorech. Norská vláda se ovšem prozatím definitivně nerozhodla, učiní tak zřejmě během letošního roku. Podobně se Norský státní fond stahoval ze sektoru uhlí.

„Není překvapivé, že manažeři největšího státního investičního fondu na světě již nejsou připraveni čelit rostoucím riskům spojeným s ropným a plynovým sektorem, které nemají dlouhodobou budoucnost.“

Paul Fisher, bývalý zástupce ředitele Prudential Regulation Authority Bank of England a seniorní spolupracovník Institute for Sustainability Leadership Cambridge

Norský státní fond byl dlouho vnímán jako globální benchmark finanční obezřetnosti a transparentnosti, kterou ostatní státní investiční fondy napodobovaly. Podle serveru Platts si ovšem většina pozorovatelů vývoje na trhu nemyslí, že by případné odstranění podílů v ropných a plynárenských společnostech mělo vyvolat dominový efekt. Podle nich by nedošlo k rozšířenému stahování investic z oblasti fosilních paliv.

V prosinci 2017 také Světová banka oznámila, že ukončí financování upstream projektů v sektoru ropy a plynu po roce 2019.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že je nutné mezi lety 2017 až 2040 každoročně investovat 640 miliard USD (13,3 bilionů korun), aby se svět vyhnul možnému nedostatku dodávek ropy. Rozsáhlejší stahování investorů ze sektoru tedy zvyšuje riziko nedostatku dodávek ropy v budoucnu a také vyšších cen ropy.

Jak velkým hrozbám trh čelí?

Největšímu riziku podle Platts čelí menší producenti a také exportní LNG projekty. LNG projekty proto, že náklady jsou velmi vysoké a potřebné investice se mnohdy opírají o samotné financování projektů.

Hrozba nedostatku dodávek ropy pramenící z klesajících investic a půjček pro ropný trh jako celek ovšem již není tak zřejmá. Téměř všechna finální investiční rozhodnutí o rozvoji velkých upstream projektů v sektoru ropy a plynu v nedávných letech byla učiněna velkými ropnými firmami. Tyto nadnárodní velké ropné společnosti jsou do velké míry finančně soběstačně a obratně přizpůsobují své kapitálové výdaje hotovostnímu cyklu.

Globální investice do nových upstream projektů od roku 2014 sice poklesly o téměř 50 %, ale nyní se již peněžní toky obnovily do té míry, aby velké ropné společnosti byly schopné pokrýt své plány kapitálových výdajů a dividendy, aniž by se musely zadlužit. V listopadu Shell poprvé za dva roky vyplatil všechny dividendy v hotovosti a BP začal skupovat zpět své podíly. To jsou podle Platts jasné znaky rostoucí důvěry v sektor.