Německá vláda odsouhlasila klimatický plán, co přináší?
Německá vláda včera dosáhla dohody ohledně svého Klimatického akčního plánu 2050. Plán obsahuje konkrétní cíle ve snižování skleníkových plynů napříč sektory, včetně energetiky, průmyslu nebo dopravy. Plán by měl Německo nasměrovat na snížení emisí skleníkových plynů v roce 2050 o 80-95 % ve srovnání s rokem 1990.
Aby Německo daného plánu dosáhlo, stanovilo si v přijatém plánu průběžné cíle pro rok 2030. Německé vládě se na opatřeních podařilo shodnout právě včas, aby německá ministryně životního prostředí, Barbara Hendricks, neodcestovala na klimatickou konferenci COP22 v Marakeši s prázdnou.
Klimatický plán minulý týden vetoval ministr hospodářství, Sigmar Gabriel, po vyjádření obav odborové organizace IG BCE s podporou skupiny průmyslu BDI ohledně plánů Německa na ukončení využití hnědého uhlí.
Zatímco nový klimatický akční plán stanovuje cíle pro jednotlivá odvětví ke snížení emisí skleníkových plynů, nepopisuje konkrétní opatření, jak cílů dosáhnout. Program samotných opatření, který bude vypracován ve spolupráci se Spolkovým sněmem a bude kvantifikovat účinky na snížení emisí skleníkových plynů, bude přijat v roce 2018.
Diskutované uhlí
Největší výzvou je v rámci sektorů v Německu energetika, která stojí za 40 % všech emisí skleníkových plynů. Do roku 2030 má Německo v plánu snížit emise z tohoto sektoru na polovinu.
Jelikož 40 % elektrické energie v Německu pochází z uhelných elektráren, diskutuje se v Německo o jejich masivním uzavírání, což pochopitelně vyvolalo vlnu protestů ze strany těžařů a provozovatelů elektráren. Nový klimatický plán ovšem konkrétní opatření o tom jak a kdy mají být uhelné elektrárny uzavírány neobsahuje.
„Prosperita naší země závisí do velké míry na levném zásobování energií. A lignit k těmto dodávkám přispívá stabilním a bezpečným způsobem,“ okomentoval situaci Hermann Oppenberg, zástupce ředitele německého největšího povrchového lignitového dolu Hambach.
Sigmar Gabriel řekl, že vláda souhlasila o zřízení regionálního fondu pro vytváření nových pracovních míst v regionech postižených strukturálními změnami vyplývajícími ze snížení výroby elektrické energie z uhlí.
„Jen pokud spojíme ochranu klimatu se záchranou pracovních míst také v energetice budou nás ostatní země následovat v naší velmi ambiciózní klimatické politice,“ řekl Gabriel.
Nová komise zřízená vládou se má vypořádat se snížením produkce elektrické energie z uhlí po federálních volbách v Německu v roce 2018 – kdy nebude hrozit, že budou potenciální voliči vyplašeni.
Průmysl a doprava
Druhou velkou výzvou pro Německo je z pohledu snižování emisí průmysl, který má podle nového klimatického plánu snížit svou produkci emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 22 % oproti hodnotám z roku 2014. To je krok zpátky oproti původním ambicióznějším plánům úspory ve výši 30 %. Podle dokumentu je jedním z klíčových prvků snižování emisí CO2 v průmyslu zvyšování energetické účinnosti.
Od roku 2010 se v německém sektoru dopravy zvýšily emise skleníkových plynů o 5 % a momentálně se tak na celkovém objemu emisí podílí 18 %. I to je jedním z důvodů proč jeden z cílů klimatického plánu stanovuje snížení emisí skleníkových plynů v dopravě o 40 % do roku 2030.
Ovšem například Spolkovou radou navrhované nařízení, podle kterého by neměla být po roce 2030 v Německu prodávána vozidla se spalovacími motory, označil německý ministr dopravy Alexander Dobrindt jako „naprostý nesmysl“.
V současnosti jsou opatření ohledně dopravy v německém klimatickém plánu formulována dosti vágně bez přesných čísel a pobídek. Je zmiňováno pouze, že „do roku 2030 by se měly emise automobilů významně snížit“ a že „elektrifikace bude hrát významnou roli“ a bude prioritou.
Mohlo by vás zajímat:
Pragmatismus zvítězí i v Německu, zvítězil v USA a Čína se chová pragmaticky už dávno. Energetický přechod jede dopředu tak jak má, žádná ukvapená rozhodnutí, někde to jde rychleji (Kalifornie, Německo, Japonsko), někde pomaleji. V USA to nepotřebuje žádného centrálního plánovače, jak se o to snažil Obama, tam si to řídí jednotlivé státy rozdílně, každý podle přání svých voličů.
Německo má jiný styl, centrální, ale stejně průmyslová realita zvítězí (=kompletní odstoupení od JE, pomalé nahražování uhlí pomocí větru a slunce, nejlevnější elektřina pro německý průmysl). Zatím nejúspěšnější je Německo v šetření energií při vytápění budov (to by mělo jít i u nás, klima máme stejné), snížení emisí ve výrobě elektřiny je zatím pomalejší ale cílová úroveň emisí je velmi nízká.
To máte pravdu pragmatismus zvítězil - to bezesporu ano, ovšem pragmatismus politický ve stylu získali jsme 2 roky času.
Soudruzi si skutečně stanovili velmi nízkou úroveň cílových emisí. Ovšem např. ten drobný detail ohledně snižování emisí z energetiky a zcela konkrétně neuralgický bod výroby elektřiny z uhlí dořeší po volbách v roce v roce 2018. Samozřejmě přitom budou muset ve svých koncepcích dodržet odstavení JE do r. 2022.
To není plán, ale politická proklamace, že až přijde čas, tak si vyhrneme rukávy, zamyslíme se a problém vyřešíme.
A spolkovému ministru dopravy nezbylo nic jiného, než uvést na pravou míru výkřiky o ukončení prodeje vozidel se spalovacími motory po r. 2030...
Jste na velkém omylu-je to pragmatismus ekonomický (průmyslový). A síla německého průmyslu určuje strategii, to nevidíte že německý velký průmysl má elektrickou energii absolutně levnější než průmysl český? No a Němečtí zelení (až na nejúspěšnějšího Kretschmanna z Baden-Wuerttenberg, asi nejzelenější spolkové země, ten si OZE protlačuje urychleně) musí oželet, že nebudou dvojnásobně nejlepší v EU co se emisí týče ale jen nadprůměrní....
A ty výkřiky kdy skončí spalovací motory, to je jen reklamní propaganda, ale určitě budou na světě oblasti, kde skončí třeba v roce 2030 (ale stará auta budou dožívat i zde do 2050). Nakonec elektromobil bude levnější, s mnohem nižšími provozními náklady a hlavně bez smradlavého výfuku.
Jo to se chce pohrabat, kolik mají Carbon Leakage vyjímek, pak jsou ještě nějaké cenové úlevy vnitroněmecké (mám ten pocit). Tam v Německu cenová politika není tak přímočará.
Pokud už zmiňujete DE průmysl, tak ten si samozřejmě byl od začátku Energiewende velmi dobře vědom rozdílu mezi politickou/environmentální proklamací a reálnými možnostmi elektroenergetiky, takže si vymohl od spolkové vlády legislativní výjimky ve výpočtu úhrady příspěvku na OZE pro firmy s energeticky náročnou výrobou. Podle posledního Indexu Energetické transformace (McKinsey) jsou DE ceny elektřiny pro průmysl vyšší oproti průměru EU o 19%, ceny elektřiny pro domácnosti o 41,1%.
Já to komentuji tak, že německé domácnosti prostřednictvím příspěvku na OZE de facto financují levnější elektřinu pro průmysl. Nicméně je pravda, že průmysl odebírá výrazně vyšší množství elektřiny než domácnosti, takže reálně zaplatí na příspěvku na OZE cca dvě třetiny vybrané sumy, domácnosti zaplatí zbývající třetinu .
Tomu už se člověk nemůže ani smát, protože je to spíš taková tragikomedie. Německo se stále více zaplétá do nekonečných lží a není ochotné si přiznat, že císař je nahý. Rychle tam dejme nějaké ambiciózní cíle, jak jich dosáhnout, to budeme řešit až po volbách. To je opravdu čiré zoufalství na úrovni komunistického plánování světlých zítřků z roku 1980.
Samozřejmě pokles emisí z energetiky do roku 2030 oproti roku 2014 na polovinu je naprostý nesmysl. To by Německo muselo do té doby zavřít valnou většinu uhelných elektráren a to se prostě nestane. Leda snad že by vypukla válka a elektrárny vybombardoval nepřítel. :-)
Kvůli těžbě v dole Hambach bylo zlikvidováno 90 % prastarého lesa.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se