Přichází „břidlicový prezident“ Donald Trump
Američtí naftaři a plynaři se mohou radovat – riziko, že nová prezidentka Hillary Clintonová spoutá přísnějšími pravidly těžbu strategických surovin, zmizelo. A není vyloučeno, že se za další čtyři roky bude právě úspěšnou těžbou ropy a plynu chlubit prezident Donald Trump. Jeho protikandidát pak třeba bude naopak poukazovat na Trumpovy špatné výsledky v ochraně životního prostředí…
Osud světových vládců mnohdy určovaly ceny surovin – zvláště pokud šlo o země, jejichž ekonomika závisela na nerostném bohatství a jeho prodeji. Vyspělá ekonomika Spojených států samozřejmě není tento případ. Rozvoj těžby z břidlic nicméně ukázal, že možnosti dobývání ropy i plynu v Americe jsou mnohem větší, než mohl kdokoliv očekávat. A pokud Američané dokáží sami těžit suroviny, omezují jejich dovoz a v budoucnu dokonce mohou vydělávat na exportu.
Prezident Barack Obama sice možná vstoupí do historie jako „zelený prezident“, za něhož Amerika výrazně podpořila rozvoj nových úsporných technologií a obnovitelných zdrojů, fakticky mu ale ve složité ekonomické situaci hodně pomohl právě břidlicový boom. Obama toho ostatně obratně využíval ve své kampani, když usiloval o znovuzvolení v roce 2012. Díky rostoucí nabídce plynu a jeho poměrně nízkým cenám se Spojeným státům dařilo oživovat průmyslová odvětví – především petrochemii a navazující obory. A jelikož relativně čistší plyn vytlačoval uhlí, dařilo se také snižovat emise skleníkových plynů.
Národní zájmy
Na těžbu domácích surovin nyní hodlá podle svých předvolebních prohlášení hodně vsadit právě nový prezident Trump. Velkou část jeho voličů bezpochyby oslovila Trumpova rétorika ohledně potřeby hájit národní zájmy – tedy také posilovat vlastní energetiku a omezovat dovoz surovin ze zahraničí. Ať už si o tom myslíme cokoliv, vše nasvědčuje tomu, že mnoha Američanům nakonec byla bližší tato argumentace než kritika využívání fosilních zdrojů v pojetí Hillary Clintonové.
Pokud bude mít Donald Trump štěstí, může se v příštích letech dočkat pokračování břidlicového boomu. Ten v posledních letech narazil na své meze vzhledem k výraznému poklesu cen ropy, což vedlo k mnoha bankrotům amerických břidlicových těžařů, kterým se jejich dosud lukrativní byznys přestal vyplácet. Zatímco v případě plynu si Amerika v posledních letech udržovala nižší ceny než jiné světové regiony a její průmysl na tom vydělával, v případě ropy se jedná o mnohem citlivější záležitost. Tady jde o skutečně globálně obchodovanou surovinu a je dobře známé, jak Saúdové sázeli na to, že stlačováním ceny dolů vyženou americké břidlicové těžaře z trhu.
Klíč je v ceně ropy
Ve prospěch břidlicového oživení v příštích letech ale – možná naštěstí pro Trumpa – mluví dva významné faktory. Za prvé jde o očekávaný vývoj cen ropy. Ty je velmi těžké do budoucna předvídat, v krátkodobém měřítku po zvolení Trumpa mohou vzhledem k celkové nejistotě přijít různé výkyvy.
Po mírném růstu cen ropy v posledních měsících ale mnozí pozorovatelé očekávají, že tento vývoj bude v dlouhodobějším měřítku pokračovat – i když nemusí jít o žádné závratné skoky nahoru. Organizace exportérů ropy OPEC například snížila své odhady ceny z 80 dolarů na 60 dolarů za barel v roce 2020, pořád je to ale výše než nynější ceny, které se pohybují pod hranicí 50 dolarů.
Břidlicová odolnost
Možná ještě významnějším faktorem je ten druhý – i když jednotliví břidlicoví těžaři krachovali, celé odvětví prokázalo pro mnohé nečekanou odolnost. Americké firmy – byť třeba s novými vlastníky – dokázaly snižovat náklady, zdokonalovat technologie, nacházet vhodnější místa pro vrty. S cenou dolů museli jít také poskytovatelé služeb.
Odborný web Petroleum Economist uvádí, že zatímco dříve potřebovali těžaři z břidlic cenu ropy na úrovni 80 dolarů za barel, aby se udrželi nad vodou, nyní je to díky zmiňovaným faktorům někde mezi 45 a 50 dolary za barel. A může to být ještě níže.
Důležitá je přitom flexibilita, kterou umožňuje právě těžba z břidlic založená na množství menších vrtů – těžaři mohou poměrně rychle reagovat na měnící se situaci, podle potřeb rozšiřovat či omezovat těžbu. Petroleum Economist také připomíná, že na zhruba 5 tisících míst už se těžilo, ale zatím se tam vytěžila jen část suroviny.
Dominance plynu
O potenciálu další těžby z břidlic hodně vypovídají také stávající plány ohledně stavby nových elektráren v USA. Vše nasvědčuje tomu, že svou dominanci v energetickém mixu (pokud jde o výrobu elektřiny) bude posilovat plyn, který loni přeskočil dosavadního „lídra“ – uhlí. Přitom těžba z břidlic (případně z dalších hůře dostupných hornin) se na celkové těžbě plynu podílí zhruba 50 procenty.
Informační agentura americké vlády EIA poukazuje na skutečnost, že už přímo ve výstavbě či v plánu výstavby je do roku 2021 dalších 66 gigawattů elektráren na zemní plyn. To jsou celkově dvě třetiny všech chystaných kapacit.
Předvolební kampaň ukázala, že Donald Trump a Hillary Clintonová se velmi liší v ochotě plnit mezinárodní klimatické cíle a podporovat obnovitelné zdroje. Ani silná podpora zelené energetice podle scénáře Hillary Clintonové by ale plynu na jeho významu zřejmě příliš neubrala.
Klíčový Washington a Peking
I když se za Baracka Obamy Amerika skutečně viditelně pohnula zeleným směrem, současná role obnovitelných zdrojů se v případě Spojených států přeceňuje. Pokud nepočítáme klasické vodní elektrárny, podíl obnovitelných zdrojů jako vítr a slunce se na celkové výrobě elektřiny v USA podílí podle údaje za minulý rok osmi procenty, na celkové produkci energie třemi procenty. A ani v případě, že se Trumpovi nepodaří nástup obnovitelných zdrojů zastavit, není možné v příštích letech očekávat nějaký dramatický nárůst.
O tom, že obnovitelné zdroje mají celosvětově i v Americe velkou budoucnost, není pochyb, nyní je spíše otázkou, jak rychlá může tato celková transformace energetiky být. Jen pár dní před Trumpovým zvolením se nechal (asi nikoliv náhodou) slyšet šéf Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol, že pro další rozvoj obnovitelných zdrojů je nadále klíčová podpora vlád Spojených států a Číny.
Obavy z Clintonové
Pokud nicméně jde o těžbu ropy a plynu z břidlic metodou hydraulického štěpení (neboli frakování), faktem je, že Hillary Clintonová mohla vzbuzovat nemalé obavy těžařů. Pro leckoho překvapivě, protože ještě jako Obamova ministryně zahraničí Clintonová propagovala úspěšný americký břidlicový boom ve světě a vybízela další státy k jeho následování.
Letos se ovšem Clintonová během volebních primárek dostala pod tlak svého demokratického protikandidáta Bernieho Sanderse, který kritizoval údajně negativní environmentální dopady těžby – především znečišťování podzemních vod.
Clintonová si zřejmě vypočítala, že bude lepší se přizpůsobit volání ekologicky naladěných voličů. Prohlašovala, že frakování je možné pouze při splnění tří podmínek.
Za prvé ho bývalá ministryně zahraničí odmítala v případě, že je proti těžbě z břidlic odpor na lokální úrovni nebo na úrovni konkrétního státu. Proti frakování byla i v případě, pokud by mělo být spojeno s úniky metanu nebo kontaminací vody. A její třetí podmínkou bylo, že každý, kdo se rozhodl pro metodu hydraulického štěpení, musí oznámit přesné složení využívaných chemikálií. (Ty se pumpují do země společně s vodou a pískem.)
Co by ale skutečně Clintonová podnikla jako prezidentka, se už nedozvíme. Američané ji nezvolili.
Trumpovo nešťastné uhlí
Pro těžaře tak může být dobrou zprávou, že nezvítězila Clintonová. Donald Trump jim snad může pomoci v tom, že přispěje k odstranění svazujících pravidel nebo omezí podporu jiným zdrojům – tedy hlavně těm obnovitelným. A z pohledu budoucího hodnocení prezidenta Trumpa může být důležité to, že očekávaný vývoj odvětví je v souladu s jeho deklarovanými záměry. Zkrátka není vyloučeno, že v tomto ohledu bude mít štěstí.
Mnohem hůře ale bude Trump zápasit s jiným svým vyhlašovaným cílem – oživováním těžby uhlí. Není pochyb, že nový prezident našel mnoho voličů v uvadajících uhelných oblastech. Jenže návrat k těžbě uhlí tam, kde už byla zastavena, nedává ekonomický smysl. Uchýlí se nová administrativa k dotacím, které by – obecně vzato – byly v rozporu s Trumpovým „protržním“ ekonomickým programem?
Trump může sázet na to, že se začnou v komerčním měřítku uplatňovat technologie „čistého uhlí“ včetně CCS (Carbon Capture and Storage) – zachytávání uhlíku a jeho ukládání pod zem. Tím se ovšem bude sám podobat těm zastáncům obnovitelných zdrojů, které kritizuje kvůli tomu, že nepodporují realistická a osvědčená řešení.
Uhlí má každopádně všechny předpoklady k tomu, aby se zařadilo mezi Trumpovy slabiny. I tady je ale možné najít také pohled z úplně jiného úhlu – kdyby Clintonová dostala šanci omezit těžbu plynu, paradoxně by tím pomohla uhlí. Právě tyto suroviny jsou dnes v Americe největšími soupeři. Něco podobného koneckonců známe z Německa, kde tamní podpora obnovitelných zdrojů v kombinaci s odstavováním jádra vedla k většímu využívání uhlí a dokonce i (snad dočasnému) růstu emisí CO2.
Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.
Autor úvodní fotografie: Michael Vadon @flickr
Mohlo by vás zajímat:
Já bych Trumpa nepřeceňoval. To, co blokovalo ve větším rozletu Obamu, bude brdit i jeho. Energetická politika je v rukou jednotlivých států. Takže jak Obama nic nezmohl s Floridou, Kentucky nebo Západní Virgínií, tak Trump nic nezmůže s Kalifornií, New Yorkem nebo Texasem. Nehledě na to, že v posledních 2 letech patří mezi nejhlasitější zastánce fotovoltaiky Tea Party, která v koalici se "zelenými" zaznamenala na Floridě velký úspěch týkající se práva vyrábět si vlastní elektřinu a prodávat přebytky.
S plynem to taky bude zajímavé. Aktuálně se staví 4 velké terminály pro export LNG a dalších cca 16 je v procesu povolování. To může do pár let vyrovnat ceny US plynu s cenou na světových trzích a zabít tak současnou konkurenční výhodu zemního plynu v energetice.
A ještě dodám, že Clintonová "jen" navrhovala přísnější regulaci těžby zemního plynu, aby se omezily úniky methanu a aby byli těžaři zodpovědní za vlastní znečišťování vod a půd.
To jsou rozhodně relevantní připomínky. Osobně vidím rozdíl v tom, že Trump na rozdíl od Clintonové neudělá nic pro větší podporu obnovitelných zdrojů. Více či méně se změní celková atmosféra, Trump se bude snažit couvat z mezinárodních klimatických závazků. S plynem máte pravdu, ale myslím, že konkurenční výhoda se zmenší, úplně nezmizí. Aby se export vyplácel, musí být ceny plynu v Americe nižší než jinde - je nutné připočíst náklady na zpracování v terminálech a dopravu. Navíc export podpoří těžbu břidlicového plynu. Celková situace tak může Trumpovi vyhovovat - to píšu, aniž bych byl jeho fanouškem. Horší to bude s jeho sliby kolem uhlí, jak jsem psal...
Pro obnovitelné zdroje energie není Trump žádná pohroma, naopak jeho "Amerika first" bude podporou, USA mají ideální podmínky pro rozvoj OZE, a (břidlicový) plyn je ideální spojenec OZE, na rozdíl od jaderné energetiky.
Jsem rád že to Trump vyhrál, OZE v USA zvítězí proto, že to jsou americké OZE vycházející z amerických přírodních zdrojů (v různých státech různě jako ideální pro využití slunce, větru a vody) jako nejlevnější zdroj energie s obrovskou přidanou hodnotou - je to čistý zdroj, to je to co již bohatí lidé potřebují. A to uhlí nechá Trump nějak dožít (jako většina zemí v Evropě, uhlí vděčíme za průmyslovou revoluci, ale nemá perspektivu). Make America great again!!!
Oze se v USA drží pouze proto, že je USA masivně dotuje, podobně jako některé státy Evropy (včetně ČR bohužel). Pokud by Trump zrušil dotace, což ovšem zcela nemůže protože řada z nich je státní a nikoli federální, tak tzv. oze v USA skončí.
To asi víte něco, co neví ani samotní Američani. Hlavní způsoby podpory OZE v USA jsou net-metering pro domácí instalace (ten je pro utility spíše finančním přínosem), daňové kredity (které jsou už utlumovány a od roku 2021 vůbec nebudou) a Renewable Portfolio Standards, které určují cílový podíl OZE, ale nestojí to ani dolar.
Trump by teoreticky mohl rozbít jen dohodu z Kongresu o daňových kreditech. To není moc pravděpodobné, na to ostatní nemá vliv.
Net metering že je pro utility finančním přínosem? To jste si asi po ránu dal něco do kafe. :-) A Renewable portofilo standards že nic nestojí? To jako že utilita musí mít povinně podíl OZE že je zadarmo? Člověče, to jste mě rozesmál.
Jinak net metering už v USA v několika státech dojel - viz článek zde: http://oze.tzb-info.cz/14750-revize-net-meteringu-v-usa
kde si také můžete přečíst o těch "přínosech", abyste si rozšířil obzory.
Net mettering je v USA (a mělo by to být tak všude) jen něco dočasného (a úspěšného) na nastartování rozvoje FV na střechách (což je positivní pro všechny). A federální utilities v USA neexistují, energetika je věc trhu a jednotlivých států.
Ale celá Amerika jede na podpoře všeho možného pomocí daňových úlev (uhlí, ropa, plyn, jádro i OZE). Uhlí a ropa s podporou již cca 100 let, jádro přes 40 let, plyn a OZE mnohem kratší dobu.
A že stát jako Kalifornie či NY něco (OZE) předepíše svým utilities - to je jen na nátlak občanů, kteří jsou bohatí a chtějí čisté ovzduší. A utilities vypisují kontrakty na OZE aby to dostali co nejlevněji. A taky to levně dostanou.
Tak funguje demokracie, kapitalizmus i rozvoj OZE. Tahounem jsou nyní USA, mají pro OZE i nejlepší přírodní podmínky na světě a obrovský vědecký a technický potenciál.
V USA až na výjimky žádný trh není. Je to státem totálně regulované odvětví (na úrovni jednotlivých států).
Pozor na to, vztah toho pána k větrné energetice je takový, že se léta soudil ve Skotsku, že mu větrné elektrárny na horizontu zničili golfové hřiště. A ostudně prohrál.
Ty sliby v uhelných oblastech byly naprosto mimo realitu. Hlubinná těžba se prostě nevyplácí a povrchová těžba, včetně prasárny jménem mountaintop removal, potřebuje minimum lidí. Ta místa se prostě nevrátí.
Podobnou ptákovinu sliboval Trump ve Filadelfii, kde "obnovoval" výrobu lodí v místních docích. Jen pár detailů mu to kazí, loděnice jsou dávno zbourané a místo nic je už teď velmi úspěšná komerčně-průmyslová zóna, kde dnes pracuje více lidí než předtím v loděnicích.
Od Trumpa bych neviděl nějaké nebezpečí pro OZE v USA, spíš bych viděl možnost jak umožnit jejich vyšší podíl, možná i celé odvětví ozdravit. Myslím že pomalu by se měly přesouvat od finanční k infrastrukturní podpoře. Růst plynových elektráren takovou podporou bezesporu je.
Pokud budou sto vyrábět za stejné či menší náklady než plyn, nebude problém, navíc pokud se rozhodne zejména pro domácí zdroje a tak nějak zanevře poněkud na Kanadu, pak to bude pro energetiku USA dobře, třeba je to donutí k investicím do sítí, které to potřebují, hádám že jen stěží by šel cestou jako naše vlády.
Je myslím dost možné že bude akcentovat více místní zdroje, což povede nejspíš ve střednědobém až dlouhodobém horizontu k urychlení přechodu na EV.
Ceny plynu v USA s cenou na světových trzích ani výstavba 100 terminálu nevyrovná. Brání tomu fakt, že aby mělo smysl plyn exportovat, musí existovat cenový diferenciál, který umožní zaplatit zkapalnění plynu, a ten je značný. Troufám si predikovat, že většina z těch povolovaných terminálů se reálně nikdy nepostaví, protože nebudou dávat smysl. Světový trh je zaplavený plynem a USA přestanou být brzy zajímavé jako exportní destinace. (Byť tam cena plynu bude nižší než světová ještě dlouho).
Sázka na CCS by byla dostihovou terminologií sázkou na mrtvého koně, zvláště pokud by měl být nějaký výsledek do příštích voleb. Tak hloupý Trump určitě není. Ale uhlí v Americe se může částečně vzpamatovat prostě proto, že vzroste světová cena a co se nepodaří "udat" doma, to se vyveze. I to pak bude Trump moci prodat jako svůj úspěch podobně jako Obama prodával pokles amerických emisí, ke kterému ve skutečnosti přes všechnu zelenou rétoriku přispěl spíše marginálně. S Americkým uhlím to už těžko může být výrazně horší - když je sektor na dně, je cesta je nahoru. Byť samozřejmě žádnou zázračnou renezanci uhlí v USA zjevně očekávat nejde.
Stejný problém jako s plynem. Není dost exportních kapacit a západní pobřeží je pro export zabité. Sierra Club je v Kalifornii, Washingtonu i Oregonu dost silný, aby jejich výstavbu blokoval a místní vlády straní spíše Sierra clubu než těžařům z Wyomingu. Víc než nějakých 80 mil. tun/rok prostě z USA nedostanou.
Pak se nabízí přístavy v Kanadě, nebo Texasu a transport přes panamský průplav. Případně dohodnout s RF dráhu z Magadanu k Beringově úžině. Teď to možná půjde, ale to je hodně drahá zajížďka.
Trochu jsem se na to díval a vypadá to, že přes terminály u Vancouveru už jde cca polovina US exportu, víc kapacit nemají. Železnice přes Beringovu úžinu je hodně odvážný plán. Ta rozhodně dříve než za 10 let nebude, jestli vůbec.
Otázka jestli může ještě přístav navýšit kapacitu, nebo ne.
Ohledně dráhy přes Beringovu úžinu bych byl rád, kdyby za současné administrativy přešla do fáze plánování a později výstavby, konečně by to nejspíš ukončilo jednak onu gigantickou prázdnotu na Sibiři a zlepšilo, možná konečně ukončilo, ono věčné soupeření velmocí.
Hlavně je to v zájmu RF, USA, Číny a Japonska (odbočka přes Sachalin) Při vysokorychlostním spojení, v jaké by se Trasnssib měl dříve či později proměnit, vlak s konstantní rychlostí 200km/h by i překonal za asi 46-47h. Pro rychlík by byly ideální asi tak 3 dny.
Inu proč ne, jen je třeba odpovědět na zásadní otázky. Pro přepravu čeho by to bylo výhodnější než lodní doprava (pro cargo) a letadla (pro lidi), kdo to zaplatí, jak moc velký technický problém je arktická zima, jak moc velký problém je trvalá dohoda zmíněných mocností, ...
Myslím že Arktická zima zrovna problém není, na Aljašce, byť tam je trochu tepleji, ale záleželo by to na přesném trasování, vlaky celkem běžně jezdí.
Rychlost by asi dost záležela na tom jaké podmínky tam jsou, ale cestovní by mohla být v nejhorších místech kolem 100-160km/h, na druhou stranu v místech s podmínkami podobnými jako v okolí Moskvy a Petrohradu by rychlost přes 200km/h nebyla problém.
V závislosti na řešení Beringovy úžiny by to molo být odolnější proti bouřím atd. Taky by to mohlo urychlit spojení se současnými a budoucími těžebními oblastmi.
Co se týče lidí, letadlo to asi nepokoří, ale mohla by zrušit onu odlehlost Aljašských a Dálněvýchodních regionů. Zvláště pro rychlosti většin než 200km/h.
Jediný problém bych viděl v tom že na jednom z území bude muset být nějaký SUW2000. Ovšem možná ještě větší by byl v tom že USA nejspíš posledních 50-60let v aljašských podmínkách nepostavili ani kilometr nové tratě. Takže by možná celou případnou trasu muselo stavět, nebo silně modernizovat Rusko, navíc USA nemají moc zkušeností s elektrickou trakcí, rozhodně ne s moderní 25kV 50(60)Hz.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se