Radioaktivita v Pacifiku se pět let po Fukušimě vrací do normálu

Tenhle příspěvek je značně zmatený a míchá dohromady řadu věcí bez toho, aby je vysvětlil a do značné míry tak dezinformuje. Je třeba oddělit situaci v přístavu za vlnolamem u elektrárny. Tam opravdu byla a dosud je kontaminace vysoká. Právě proto se dělala a dělají opatření, aby se nemohla šířit. Zmiňované rychlé zlepšování situace se týká oblasti jednotek až desítek kilometrů od pobřeží. Tam se objevovaly ryby překračující limity (které jsou v Japonsku velmi přísné). Proto zde byl rybolov zakázán a probíhal pouze testovací pro zjišťování situace. Z něj jsou zmiňované výsledky. Postupně, jak se situace stabilizovala, zákaz se omezoval na menší vzdálenosti a na omezenější počet druhů ryb.

Pokud se jedná o vzdálenější oblasti oceánu. Tam byla kontaminace na úrovni jednotek Bq na metr krychlový. Tedy u Cs137 na úrovni či méně, než je pozůstatek z jaderných testů. Fukušimská radioaktivita tak byla identifikovatelná je pomocí Cs134, které má poločas rozpadu dva roky a z bombových testů už se rozpadlo. Připomenu pro srovnání, že přírodní radioaktivita je v mořské vodě jen z draslíku 40 okolo 11 000 Bq na metr krychlový. Trochu jsem o tom psal před třemi lety zde: http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimir-wagner-nektera-fakta-o-radioaktivni-vode-ve-fukusime-i v části "Jaké představují současné úniky radioaktivní vody ekologické riziko?"

Ještě poznámka k fotografii. Ta nemá s Fukušimou nic společného. Ukazuje však jednu věc. Během cunami bylo do oceánu smetena do oceánu celá řada nejen průmyslových látek. Jejich ekologické dopady byly na větší nebo srovnatelné úrovni.

Jak jednotky Bq vyjadřují jedovatost a nejedovatost jednotlivých přirozených a nepřirozených radionuklidů?

Případné zdravotní rizika z daného radionuklidu nezávisí na tom, jestli je přírodní nebo umělý, ale na typu radioaktivity a případně energii vyzařovaného záření. Protože, radioaktivita 137Cs a 40K je gama je zdravotní dopad stejný. Zatímco pro 137Cs je energie gama 660 keV tak u 40K to je 1460 keV. Takže u draslíku je dvojnásobná energie, ale je vyzařován osmkrát méně často na jeden rozpad (tedy na Bq - připomínám, že Bq je jeden rozpad za sekundu). Rizika jsou tak u obou zhruba stejná. Takže ten přírodní draslík 40 je díky svému množství opravdu v té vodě o čtyři řády nebezpečnější než to 137Cs z Fukušimy. Jinak Vy sám máte v těle dost vysokou aktivitu přírodního 40K. Zhruba 55 Bq/kg, takže Vy sám jste zářič s aktivitou zhruba 4400 Bq. Pokud byste vzal mořskou vodu o hmotnosti Vašeho těla z Tichého oceánu, tak by v ní byla aktivita jen v řádu desetin Bq. Tedy o čtyři řády menší než je ta u Vašeho těla. Vy sám představujete pro své okolí o čtyři řády větší riziko než fukušimská aktivita v mořské vodě v Tichém oceánu (pokud nejste blízko Fukušimy).

Opět demagogie. Autor musí vědět že záleží na tom, kolik se vám potenciálního zářiče v rámci potravinového řetězce v těle uloží (a ozařuje Vás to celý život). Proto Japonci stále zkoumají články tohoto potravinového řetězce (ryby, houby, ...).

Víte pane Vaněčku, ale to je přesně to o čem píši. Koncentrace takové, aby se mohly radionuklidy ukládat v živých organismech jsou v moři jen v přístavu za molem a v bezprostřední blízkosti elektrárny. To je důvod, proč právě ve vzdálenosti jednotek až desítek km se provádí pečlivé sledování a omezení na komerční rybolov se zde uvolňují jen postupně. Protože ryby a mořští živočichové migrují, sledují Japonci úlovky i v širší oblasti.

Toto platí jen u příslušného pobřeží Japonska. Ale jinak v oceánu platí to, co jsem psal. A to, že aktivita přírodního draslíku je o mnoho řádů větší než aktivita fukušimského cesia. Navíc je draslík biogenní prvek, který se v živých organismech ukládá více než cesium, takže i v tomto směru je vliv fukušimského cesia zanedbatelný oproti přírodnímu draslíku. Právě s výjimkou bezprostřední blízkosti elektrárny, kde mohou být aktivity vyšší a případná možnost ukládání v živých organismech hrozí.

Ještě k tomu, že by cesium 137, které se dostane do lidského těla bylo hrozbou pro celý život. To není pravda. Chování cesia v organismu není příliš rozdílné od chování draslíku. V lidském těle je jeho biologický poločas rozpadu 110 dní, vylučuje se tak z těla poměrně rychle. Za rok tak klesá jeho aktivita v těle o řád. Draslík 40 se sice také vylučuje obdobně, ale protože je jeho hladina v přírodním prostředí a potravinách konstantní, udržuje se jeho aktivita v těle na konstantní úrovní (zmíněných 55 Bq/kg). Je to podobná situace jako u radioaktivního uhlíku C14. Víte pane Vaněčku, radioaktivita pochopitelně představuje rizika, ale je zároveň součástí životního prostředí, takže jsou ji živé organismy přizpůsobené. Vše záleží na velikosti při zohlednění typu aktivity a jejího konkrétního biologického účinku. A mělo by se diskutovat o konkrétních faktech a se znalostí věci. O tom, kdo je demagog si pak každý může nezávisle udělat obrázek sám. Jinak spíše pro zpestření posílám odkaz na video z moc pěkného cyklu Nezkreslená věda právě o radioaktivitě. Je sice pro velmi širokou veřejnost, ale řada faktů jevů i požívaných jednotek a veličin je tam vysvětlena a ukázána moc pěkně: https://www.youtube.com/watch?v=TD-581sS11w

Poločas rozpadu cesia 137 je 30 let. Je to přesně definovaná fyzikální veličina. Na rozdíl od toho "biologický poločas rozpadu" (definovaný jak rychle se daný izotop vyloučí -na jednu polovinu -z krevní plasmy člověka je 1-4 měsíce, izotop se ale může hromadit nejen v krevní plasmě, proces není triviální...).

Co je ale důležité pro rybáře a konzumenty ryb, cituji: „Například v roce 2011 téměř polovina vzorků z ryb v pobřežních vodách obsahovala nebezpečnou úroveň radioaktivních látek,“ sdělil spoluautor zmíněné zprávy Pere Masque. „V roce 2015 se tento údaj snížil na méně než jedno procento vzorků překračujících stanovenou hranici,“ dodal.

Je to hodně nebo málo???

Dále cituji: Zpráva nicméně zároveň konstatuje, že mořské dno a přístav v blízkosti fukušimské elektrárny jsou stále hodně zamořené. (a dodávám: ta úroveň zamoření dna klesne zhruba na jednu polovinu za 30 let, "pěkná vyhlídka"...). Podobně zamoření půdy na západ od Fukušimy...

Pane Vaněčku, biologický poločas není definovaný vůči vylučování z krevní plazmy, to je plazmový poločas (je pravda, že v lékařské praxi se někdy tento jako takový zjednodušeně označuje). Biologický poločas který jsem uvedl je definován vůči obecnému úbytku radionuklidu v organismu. Pochopitelně, že biologické procesy nejsou triviální a jde o veličinu, jejíž hodnota má podstatně vyšší neurčitost než fyzikální poločas rozpadu daného radionuklidu.

To, co uvádí Pere Masque jsou výsledky testovacích výlovů v bezprostřední blízkosti elektrárny, tedy v oblasti, kde se rybolov zakázal. Původně byla zóna zákazu rybolovu do 50 km od elektrárny a testovací výlovy probíhaly pouze v ní. Těsně po havárii bylo množství případů překračující přísný hygienický limit 53 % (za celý rok 2011 to bylo 39,8 %) , pak se počet případů rychle snižoval, takže v roce 2014 to bylo 0,9 % a v roce 2015 pak už jen 0,046 %. To vede i k tomu, že se testovací výlovy přesunují postupně blíže k elektrárně a postupně se může i komerčně lovit blíže u elektrárny. Podrobnější údaje jsou v té mé knize a nebo v tomto příspěvku http://www.osel.cz/8737-fukusima-i-po-peti-letech.html Pochopitelně i komerčně ulovené ryby jsou testovány vůči na radioaktivitu. Tam jsou však případy výskytu kontaminace zanedbatelné.

Přístav za vlnolamem se postupně dekontaminuje, případně se radioaktivita fixuje a odstiňuje. Takže úplné odstranění možností kontaminace ekosystému z této strany bude mnohem dříve než za třicet let.