Bod zlomu: Globální výkon bateriových úložišť překonal výkon přečerpávacích vodních elektráren

Rok 2025 představuje v oblasti akumulace energie důležitý symbolický zlom. Podle dat BloombergNEF a publikace 2025 World Hydropower Outlook vydané International Hydropower Association dosáhl globální instalovaný výkon bateriových systémů zhruba 257 GW, zatímco globální instalovaný výkon přečerpávacích vodních elektráren (PVE) činil přibližně 202 GW. Bateriová úložiště tak poprvé z hlediska instalovaného výkonu překonala technologii, která po desetiletí dominovala velkokapacitní akumulaci v elektrizačních soustavách.

Tento vývoj je často interpretován jako důkaz rychlého technologického posunu ve prospěch baterií. Z odborného hlediska je však nutné číst uvedená čísla s určitou opatrností. Srovnání probíhá na úrovni instalovaného výkonu (GW), nikoli skaldovací kapacity (GWh), která je pro posouzení skutečné akumulační schopnosti klíčová.

Typická doba vybíjení bateriových úložišť se dnes pohybuje nejčastěji v rozmezí jedné až čtyř hodin, zatímco přečerpávací vodní elektrárny jsou schopny dodávat energii po dobu desítek hodin, v některých případech i v rámci vícedenních cyklů. Z hlediska systémové rovnováhy proto zůstávají PVE nadále nejvýznamnějším zdrojem dlouhodobé akumulace energie.

Kontext vodní energetiky a role PVE v měnícím se systému

World Hydropower Outlook 2025 potvrzuje, že vodní energetika jako celek zůstává největším obnovitelným zdrojem elektřiny na světě, s instalovaným výkonem přesahujícím 1 440 GW a roční výrobou okolo 4 600 TWh. V samotném roce 2024 bylo globálně uvedeno do provozu přibližně 24,6 GW nového výkonu vodních elektráren, z čehož zhruba třetina připadala právě na přečerpávací vodní elektrárny. Celkový instalovaný výkon PVE se tak nadále mírně zvyšuje, přestože tempo jejich rozvoje je výrazně pomalejší než u bateriových systémů.

Hlavním důvodem rozdílné dynamiky není technická zastaralost PVE, ale kombinace geografických, environmentálních a povolovacích omezení. Výstavba přečerpávacích elektráren je kapitálově náročná, časově dlouhá a v evropském prostoru často naráží na limity územního plánování a ochrany krajiny. Naproti tomu bateriová úložiště těží z modularity, krátké doby realizace a možnosti instalace prakticky kdekoliv v síti, včetně blízkosti spotřeby či výroby.

Současný vývoj tak neznamená nahrazování přečerpávacích vodních elektráren bateriemi, ale spíše postupnou specializaci jejich rolí. Bateriová úložiště se stávají dominantním nástrojem krátkodobé flexibility, rychlé regulace výkonu, poskytování podpůrných služeb a lokální optimalizace sítí s vysokým podílem fotovoltaiky a větrných elektráren. PVE naopak zůstávají klíčovým prvkem dlouhodobé akumulace, schopným vyrovnávat rozsáhlejší a časově delší nerovnováhy mezi výrobou a spotřebou, a to s vysokou provozní spolehlivostí a životností v řádu desítek let.

Z pohledu budoucího uspořádání energetických soustav, včetně podmínek České republiky a střední Evropy, je tento trend zásadní. Data z roku 2025 jasně ukazují, že energetická transformace nebude stát na jediné akumulační technologii. Naopak se formuje hybridní model, v němž se kombinuje rychlá flexibilita bateriových systémů s robustní dlouhodobou stabilitou přečerpávacích vodních elektráren a postupně také s novými technologiemi dlouhodobé akumulace. Právě schopnost tyto nástroje vhodně kombinovat bude jedním z klíčových předpokladů pro bezpečný provoz elektrizačních soustav v podmínkách vysokého podílu variabilních obnovitelných zdrojů.