Norský státní investiční fond se zatím vyhýbá bateriovým úložištím. Obává se poklesu jejich výnosnosti

Norský státní investiční fond, největší svého druhu na světě, zatím neinvestuje do bateriových úložišť. Důvodem je nedostatečná velikost dostupných projektů a riziko takzvané kanibalizace trhu, kdy rostoucí počet baterií postupně snižuje cenové rozdíly, na kterých jejich provozovatelé vydělávají. Fond přitom považuje akumulaci za potenciálně vhodný doplněk svých investic do větrné a solární energetiky.

„U baterií vidíme značné riziko kanibalizace trhu,“ uvedl Borge Rygh Sivertsen, portfolio manažer norského státního fondu pro oblast nové energetiky, na konferenci Energirike v norském Haugesundu.

Podle něj je ekonomika bateriových úložišť založena především na rozdílech mezi vysokými a nízkými cenami elektřiny. Baterie nakupují elektřinu v době nízkých cen a následně ji prodávají, když je elektřina dražší.

S rostoucím počtem úložišť však o stejné příležitosti usiluje více provozovatelů. Pokud mnoho baterií současně nakupuje elektřinu v levných hodinách a dodává ji do sítě v době vysokých cen, cenové rozdíly se postupně zmenšují. Tím klesá potenciální výnosnost jednotlivých projektů a zhoršuje se předvídatelnost jejich budoucích příjmů.

Právě tato nejistota podle Sivertsena představuje významnou překážku pro investice. Fond proto zatím vyčkává, přestože akumulaci považuje za technologii, která by mohla vhodně doplňovat jeho portfolio větrných a solárních elektráren.

Dostupné projekty nejsou dostatečně velké

Další překážkou je velikost investic. Norský fond obvykle zvažuje projekty s hodnotou kolem 500 milionů eur, tedy přibližně 5 miliard norských korun. Menší investice podle Sivertsena nedokáže realizovat za dostatečně konkurenceschopných podmínek.

Fond přitom již investuje do obnovitelných zdrojů energie v Evropě. Prostřednictvím partnerství se společnostmi RWE, Ørsted, Iberdrola a EnBW získal podíly na projektech s celkovým instalovaným výkonem 3,3 GW.

Investiční mandát fondu umožňuje investovat do obnovitelných zdrojů energie v Evropě a Severní Americe, a to napříč energetickým řetězcem od výroby až po distribuci elektřiny. Akumulace do něj rovněž spadá, její ekonomická atraktivita však musí odpovídat požadavkům fondu.

Investiční prostředí komplikuje nejistota

Podle Sivertsena financování energetických projektů komplikují také geopolitická nejistota, kolísání cen zemního plynu a vyšší inflace. Tyto faktory zvyšují náklady kapitálu a znesnadňují dohodu mezi prodávajícími a kupujícími ohledně ceny projektů.

Zástupce fondu zároveň upozornil, že investoři v poslední době kladou větší důraz na energetickou bezpečnost, zatímco někteří z nich částečně omezili financování obnovitelných zdrojů energie. Nejistota ohledně budoucí nabídky a poptávky po elektřině tak představuje další riziko, které je nutné při investičních rozhodnutích zohlednit.

Obnovitelné zdroje v současnosti představují přibližně 1 % hodnoty norského státního fondu. Podle Sivertsena by se tento podíl mohl v rámci jeho investičního mandátu zvýšit až na 2 %.