Německo brzdí s rozšiřováním větrných farem na severu, důvodem je zpoždění výstavby vedení

I z toho je vidět, že Německo stálo před volbou, buď Energiewende nebo nízkoemisní energetika. Obě najednou prostě nejde. A Německo si vybralo. I !!! ambiciozní !!! a možná nesplnitelný cíl předpokládá, že obnovitelné zdroje budou vyrábět 50 % produkce elektřiny v roce 2030. Co to znamená? Nyní je produkce elektřiny zhruba z 35 % z OZE a okolo 14 % z jádra. Do roku 2030 nové OZE tak akorát nahradí odstavené jaderné bloky a podobně jako nyní budou fosilní zdroje produkovat 50 % elektřiny. Německo tak po 30 letech intenzivní transformace elektroenergetiky bude mít velice podobný podíl fosilních zdrojů na výrobě elektřiny, jako v roce 2000 na jejím začátku. To opravdu nelze označit jako výsledek lídra v oblasti nízkoemisní energetiky. Konkrétní emise pak budou záviset na podílu uhelných a plynových zdrojů. Srovnejme s tím, jaký je už čtvrtstoletí podíl nízkoemisní produkce ve Francii.

To, že v době odstavení jaderných bloků vedení nebude, jsem předvídal už před těmi šesti lety. Ovšem dovolím si učinit předpověď i nyní. V roce 2025 to také nebude. On totiž zatím není ani přesný projekt. Navíc podzemní vedení omezuje vlastníky dotčených pozemků někdy i více než vedení nadzemní, takže je pravděpodobné, že prosazení konkrétní trasy bude ještě hodně náročné a dlouhé. Ale uvidíme.

Krásně je vidět, že větrníky na severu opravdu nejsou konkurenty jaderných bloků v Bavorsku, ale zase hlavně větrníkům na severu. Obrovskou výhodou pro jejich vlastníky je, že mají garantované zaplacení dotovaných cen i v případě, že jejich elektřina není potřeba. Ovšem zaplatí to spotřebitelé elektřiny. S každým novým větrníkem bude tento přebytek narůstat, alespoň do doby, než se někdy za nejméně deset let postaví to propojení severu s jihem. Pro majitele větrníků tak může sice být větrník velmi efektivní, ale z hlediska reálné produkce elektřiny to může být hodně špatné.

Zajímavé je i číslo, že za každou větrníky nevyrobenou MWh se platí průměrně 116 EUR. Za vyrobenou (a vyrábí se jen potřebná) MWh z klasických bloků je to okolo 36 EUR. Nevím, ale takový "trh" opravdu nemůže vést k něčemu dobrému.

To propojení Severu a jihu Německa nebude v roce 2025, protože nebude ani v roce 2030 a nejspíš ani v roce 2040. Při současném tempu by dokončení trvalo více než 100 let.

Tím pádem ovšem nebude možné v původně plánovaném termínu odstavit všechny JE na jihu Německa respektive hlavně v Bavorsku. Jejich životnost bude nutně prodloužena, ale až po volbách. :-).

Na druhou stranu řešení problému trochu pomůže odstavení JE na severu.

Jo, Němci mají přebytek zdrojů pro reziduální výrobu. Jejich majitelé aktuálně hrajou hru "na kuře", čekají, kdo první vyměkne a začne odstavovat.

Němci mají ve skutečnosti zdrojů pro reziduální výrobu tak akorát, když započtete odstavení 11 GW jádra, odstavení pár uhelných elektráren kvůli cíli 2020 a nějakou rezervu. Potíž je ovšem přežít těch příštích 5 let.

Opravte si jádro, podívejte se na Agorameter: jádro stabilně mezi 10-11 GW, vítr včera v poledne (energetická špička) totéž, stejně jako slunce. Význam jaderné energetiky v Německu stále klesá. I při zpomalení daném nedostatečnou přenosovou sítí ten nárust ze současných 36% na 50% OZE udělají do 2030 bez problémů. Raději nic nepředvídejte, zase se spletete.

Koukám na Agoru a vidím, že ta třetina produkce z OZE je jen v ideálním případě, umí klesnout i na 15%.

To, že bez dostatečně dimenzované přenosové sítě se žádné světlé zítřky konat nebudou, pochopili už i soudruzi v číně. A to jsou jiní kabrňáci v poroučení větru a dešti.

V období květen-srpen to může být i 100%, těch 36% je průměr za prvých 8 či 9 měsíců roku 2016. Vše je ve vygenerovaných TWh.

Průměr má u neskladovatelné komodity zhruba stejný smysl jako mytí poloviny hlavy šampónem proti lupům.

Nárůst OZE v Německu na 50 % je ve skutečnosti velmi ambiciózní. Bez vedení, která nepostaví, nebude mít další rozvoj větrníků na severu Německa brzy smysl, protože budou jen stát, i když bude foukat. Stavět další větrníky, kterým budou spotřebitelé elektřiny platit za to, aby nevyráběly, to už je asi moc i na Německé kolegy, kteří jinak zkousnou téměř cokoliv, hlavně když je to zelené.

Ten "ambiciózní a možná nesplnitelný" cíl je asi jednodušší a splnitelnější než si myslíte. Oni totiž Němci už letos nejspíše splní plánovaný podíl OZE na výrobě elektřiny pro rok 2020. Mají oproti plánu 4 roky náskok, poslední 2 roky OZE zvyšovaly svůj podíl na celkové výrobě elektřiny o 5%/rok. Takovýmhle tempem by v roce 2019 měli Němci splněný "ambiciózní a možná nesplnitelný" cíl o 11 let dříve.

Navíc článek hovoří jasně, omezovat se bude výstavba VtE na severu Německa. Logické by bylo přesměrovat ji, aspoň částečně, na jih, v Sársku, Falci, Bádensku-Würtembersku, Hesensku a Vestfálsku by se určitě zajímavé lokality našly. V Bavorsku určitě taky, ale tam si Seehofer hraje svoje hry.

Taky myslím, že je ten pravý čas z konečnou platností zlikvidovat hnědouhelný baseload v Lužici a Braniborech, uvolnilo by to v síti na severu spoustu místa.

:-) No vtip je v tom, že ten růst bude těžko pokračovat tempem posledních let. Jistě jsou ještě lokality, kde je možné větrníky stavět, jenomže jejich využití instalovaného výkonu na jihu rozhodně nebude tak pěkné jako na severu a ekonomika pro investory bude horší.

Hnědé uhlí se bude ještě velmi hodit. Není to totiž na rozdíl od jaderných elektráren vůbec base load, ale poměrně flexibilní portfolio, které nepůjde jen tak trvale odstavit, protože občas také nefouká.

Energiewende je energetická změna, opuštění staré nebezpečné jaderné energetiky a nahražení JE a potom i uhelných elektráren obnovitelnými zdroji. Nízkoemisní energetiku má například Švýcarsko (přes 50% z vody, zbytek jádro a spalování odpadů) ale chce ji změnit na bezemisní a současně bezjadernou (jaderný odpad je pořádně nebezpečný odpad).

Takže neplést pojmy a dojmy, Německo opravdu není lídr v nízkoemisní energetice, Německo je lídr v zavádění sluneční a větrné energetiky.

Produkce z OZE přes 35% (letošní výsledek) je velký úspěch.

A okolní státy by mohly mít tu dočasně přebytečnou energii z větru zcela zdarma (kdyby to ovšem dovolily místní uhelné a jaderné loby).

Asi jsem zase ten jediný aktivista, který si dal tu práci a dohledal si oficiální plány BMWi. V oblasti větrné energetiky je to jasné. Od příštího roku se jedná o plný přechod na systém aukcí. Budou se konat 3-4x ročně a celková soutěžená kapacita bude 2800 MW/rok (onshore) + 730 MW/rok (offshore), celkem odhadem 10-12 TWh/rok navíc. V aukcích bude zohledňována kvalita lokality. Cíl je jasný, více VtE rozptýlit po Německu. Dohromady s fotovoltaikou a biomasou se dostanou na nějakých 12-15 TWh/rok. Německá energetika se má měnit tempem 2-2.5% podílu na výrobě elektřiny pro OZE každý rok. Je to sice míň než 5%/rok poslední dva roky, ale i tak to do roku 2030 udělá hodnotu někde okolo 65%. Je to ovšem postaveno na předpokladu zachování současné výroby. Pokles exportu a spotřeby elektřiny by to klidně mohl šoupnout nad 70%.

Ne všechna vysoutěžená kapacita se postaví, ne všechna včas a průměrné využití výkonu větrných elektráren půjde dolů. Navíc lze těžko očekávat, že BMWi před volbami přizná, že to budou muset brzy utnout.

Jediná věc, která zdržuje výstavbu, jsou povolovací řízení. Jít do tendru, kde se zavážete do dvou let postavit určený výkon a složíte (vcelku vysokou) kauci, bez předběžně vyřízených úředních formalit je sebevražedné. Samotná výstavba je vcelku jednoduchá a standardizovaná, ta na zpoždění a překračování rozpočtů netrpí.

S průměrným využitím si dovolím nesouhlasit, zatím stále trvá "silent wind revolution" a kapacitní faktory větrných elektráren utěšeně rostou, rostou o dost rychleji než docházejí vhodné lokality pro výstavbu.

Dalším zkoumáním jsem přišel ještě na jeden detail. Komunitní a družstevní projekty menšího rozsahu (<18 MWe a <6 turbín) se aukcí nemusí účastnit, ale mohou se přihlásit jako dodatečná kapacita a dostanou smluvní cenu odpovídající nejvyšší úspěšné nabídce v aukci.

Růst kapacitních faktorů větrných elektráren je převážně dán velmi jednoduchým trikem. Na stejnou vrtuli dáte menší generátor a hned máte lepší kapacitní faktor. Ovšem za tu cenu, že při větším větru odregulujete výrobu. Tento "pokrok" ovšem významně lepší rentabilitu investice nezajišťuje, pouze částečně zrovnoměrňuje výrobu elektřiny z větrníku. Větrná elektrárna je v podstatě mechanická záležitost a je zcela iluzorní tam dnes očekávat nějaký zásadní pokrok ve smyslu zvýšení účinnosti. Velikost zařízení pro on-shore instalace je již také v podstatě na limitu daném přepravitelností lopatky turbíny. Holt každá technologie jednou dospěje a větrníkům na pevnině se to už v podstatě stalo. Pak ale není možné očekávat nějaká zázračná zlepšení.

Kapacitní faktor je velmi zjednodušující pojem hodící se asi jen na porovnávání managementu jaderných elektráren. Když JE má kapacitní faktor nad 0,9 tak řekneme že je dobře řízena, když má faktor 0,6 jako letos Dukovany tak vidíme že je v problémech.

Ale OZE a kapacitní faktor nedává moc smyslu. Třeba pro fotovoltaiku má smysl údaj kolik TWh vyrobí za celý rok a jaké je lokální statistické rozložení tohoto výkonu v roce. To že vychází (při definici stejné jako pro JE) že kapacitní faktor u nás je 0,1 nedává relevantní údaj, protože dodávky z FVE jsou proměnné v čase cca dvanácti hodin každý den a závislé na ročním období. V jaderné logice by to znamenalo, že FVE dává proud 2,4 hodiny denně, což je nesmysl.

Znalost typické statistiky plus vyrobené TWh za rok to je co má smysl. Údaj že elektrárna má (špičkový) výkon třeba 10 MW je jen číslo z technického listu, konkrétní rozložení výkonu získáme pouze z meteorologických dat (na rozdíl od JE, kde je to záležitost fungování či nefungování elektrárny).

Přečerpávající vodní elektrárna je vynikající i když má kapacitní faktor mnohem menší než JE. Geotermální elektrárna může mít faktor blízký 1.

Takže kapacitní faktor pro porovnání JE ano, ale pro porovnání OZE je třeba například vědět, kdy daná lokalita větrné elektrárny dává v průměru nejvyšší výkon (když v zimě, tak to ideálně doplňuje FVE, když v létě tak ne).

Různé triky s "kapacitním faktorem" jsou pouze pro matení neinformované veřejnosti.

Větrné elektrárny nemají skoro žádné provozní náklady. Takže, když se stejnými investičními náklady (EUR/kW) postavím VtE s vyšší výrobou na jednotku výkonu (za kterou jsem placený), získám tím minimálně to, že se mi investiční náklady rozpočítají do většího objemu elektřiny, tj. jednotka vyrobené energie mě stojí míň.

To je triviální úvaha.

Stejně jako je ekonomicky smysluplné obětovat výrobu při situacích, které nastávají s 0,1% pravděpodobností a získat výrazně vyšší výrobu v ~50% situací.

"Trik", který jsem popsal, ovšem vede jak k většímu kapacitnímu faktoru, tak samozřejmě k vyšším měrným investičním nákladům EUR/kW, takže ve finále neznamená žádnou výraznou změnu v ekonomice, jak jsem se snažil naznačit, ale asi ne dost průzračně. Dělá se to, protože to celkově ekonomicky vychází o něco lépe, než dřívější snaha o maximální výrobu elektřiny, ale není to žádný průlom, který by naznačoval samotný růst kapacitního faktoru. Navíc nám letí nahoru cena koksovatelného uhlí, což bude časem následovat ocel a hádejte, co významně zdraží - inu větrníky. Kontrolní otázka, kolik oceli je potřeba na jednu VTE včetně armatur pro betonový základ? Jaký je podíl ceny oceli na finální ceně VTE? :-)