Největší problém není energetika, ale průmysl, říká expert k dekarbonizaci

Zatímco dekarbonizace evropské i české energetiky je možná, byť draze a ne ve stanovených termínech, neřešitelným problémem je dekarbonizace energeticky náročného průmyslu. ČTK to řekl ředitel strategie poradenské společnosti EGU Michal Macenauer na konferenci Energetika 2026 v Brně. Evropská unie podle něj bude muset své cíle přizpůsobit, aby energeticky náročný průmysl v Evropě přežil a byl konkurenceschopný.

Podtitulem 30. ročníku konference je Nový realismus v energetice, odkazuje na potřebu přehodnocení přístupu k dekarbonizaci, tedy snižování emisí skleníkových plynů. "Evropská unie rozjela transformaci celé ekonomiky, nejen energetiky. Právě u energetiky tato transformace možná je, i když nesmírně drahá a nerealizovatelná ve stanoveném tempu. Kdo má ale vážný existenční problém, je energeticky náročný průmysl, který používá zemní plyn a elektřinu s vysokou cenovkou. Dekarbonizace průmyslu do roku 2050 je naprostý mýtus. Rozhodně, pokud máme zachovat konkurenceschopnost tohoto průmyslu," uvedl Macenauer.

Upozornil, že české firmy podle EGU platí při započtení všech daní, poplatků a podpor za zemní plyn přibližně čtyřikrát více než jejich konkurenti v USA a dvakrát více než firmy v Číně. Velký je také rozdíl v cenách elektřiny, která je v Evropské unii přibližně dvakrát vyšší než ve Spojených státech i Číně.

U energeticky náročných odvětví, kde neexistuje ekonomicky dostupná nízkoemisní alternativa, doporučuje EGU prodloužit přechodné období, nebo dekarbonizaci na delší dobu odložit, jinak budou firmy spíš tuto výrobu stěhovat mimo unii.

"Je třeba si uvědomit, že emise EU tvoří pouze osm procent globálních emisí. I když tedy emise snížíme, dopad na globální situaci bude výrazně nižší, než když se budou snižovat emise mimo EU. Myslím, že by stálo za to podporovat dekarbonizaci mimo EU. Začít s továrnami evropských podniků mimo státy EU a rozšířit platnost mechanismu CBAM, který daní emisně náročné výrobky. Jeho platnost je zatím velmi omezená, ale je to způsob jak zatlačit i na ekonomiky, pro které dekarbonizace stojí na okraji zájmu," dodal Macenauer.

U české energetiky dekarbonizaci výrazně ovlivní stavba nových bloků jaderné elektrárny Dukovany. Změnu přístupu doporučuje EGU u obnovitelných zdrojů. Výrazně větší prostor by měla dostat větrná energetika, která oproti fotovoltaice vyrábí více elektřiny také v zimě, kdy je česká spotřeba nejvyšší. Naopak další masivní rozvoj malých fotovoltaických elektráren připojovaných do sítí nízkého napětí podle Macenauera přináší postupně nižší systémový přínos a zvyšuje nároky na distribuční síť.

Se změnou energetiky souvisí potřebná změna a investice v elektrických sítích. "Transformace sítí spojená s dekarbonizací zvýší náklady distribuce o čtvrtinu až třetinu. To buď zaplatí zákazník v regulované složce ceny, nebo se uhradí z peněz určených na ozelenění. Druhá cesta je pro ekonomiku levnější i politicky průchodnější," uvedl Macenauer.