Energetická budoucnost EU: Závislost na USA i Číně

Evropská unie čelí novým geopolitickým výzvám. Po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 se sice podařilo rychle snížit závislost na ruských fosilních palivech, ale zároveň roste závislost na zkapalněném zemním plynu (LNG) z USA a také na čínských technologiích pro obnovitelné zdroje energie. Tyto závislosti mohou zásadně ovlivnit energetickou bezpečnost EU.

Po omezení dovozu ruského plynu se USA staly hlavním dodavatelem LNG do EU, který aktuálně tvoří více než 50 % celkového dovoz zemního plynu do Unie. V červenci 2025 uzavřela EU s USA dohodu, podle které se zavázala nakoupit velké objemy amerických fosilních paliv do roku 2028.

Nicméně vloni dosáhl celkový vývoz energetických komodit z USA do EU jen zlomek těchto dohodnutých objemů. EU přitom celkově dováží výrazně více energetických komodit ze světa, ale jen malou část z USA. Aby EU dodržela svůj závazek, musela by nákupy amerických energií výrazně navýšit.

Analytici dohodu považují za obtížně realizovatelnou kvůli nedostatku exportních kapacit USA, omezeným infrastrukturním možnostem, technickým překážkám a absenci právních mechanismů k vynucení nákupů ze strany soukromých firem. Dohoda může být spíše politickým gestem než reálně splnitelným závazkem.

Pevné dlouhodobé kontrakty mohou Evropě v budoucnu svazovat ruce a omezovat flexibilitu energetické politiky. Ceny zemního plynu v USA by navíc mohly v příštích letech prudce vzrůst s tím, jak poroste domácí poptávka, zejména s ohledem na astronomické energetické potřeby umělé inteligence.

LNG tanker v přístavu. Zdroj: Press RWE

Závislost na Číně v oblasti obnovitelných zdrojů

EU se zároveň snaží snižovat závislost na fosilních palivech, jejichž produkce v EU klesá. Blok proto urychluje investice do obnovitelných zdrojů energie, jaderných elektráren a bateriových systémů . Obnovitelné zdroje vyrobily v loňském roce polovinu elektřiny v EU a pokryly přibližně 20 % celkové spotřeby energie.

Rychlý růst obnovitelných zdrojů energie však s sebou nese i rizika závislosti, protože dodavatelskému řetězci dominují čínské technologie. Solární elektrárny jsou nejrychleji rostoucím obnovitelným zdrojem energie v Evropě, jsou však téměř výhradně závislé na Číně, která dodává zhruba 80 % fotovoltaických panelů, a to za extrémně nízké ceny.

Dovoz technologií z Číny dlouhodobě brzdí rozvoj evropské výroby. I když má EU silné výrobní kapacity v oblasti větrných elektráren a rozvíjející se bateriový průmysl, zůstává zranitelná. Čína ovládá zpracování klíčových surovin, jako je lithium, kobalt nebo nikl. Bez těchto surovin se neobejdou ani baterie, ani moderní větrné turbíny.

Energetická soběstačnost jako strategická výzva

EU se tak nachází mezi fosilními palivy z USA a obnovitelnými zdroji závislými na Číně, uvádí zahraniční server Reuters. EU tak nemá zcela suverénní kontrolu nad svou energetickou budoucností. Diverzifikace dodavatelů a budování domácí výrobní kapacity jsou strategickým cílem, ale jejich dosažení může trvat roky. Rizikem je i možný návrat k fosilním palivům, pokud bude čistá transformace příliš drahá nebo nestabilní.

Energetická bezpečnost EU bude vyžadovat vyvážený a realistický přístup, který kombinuje diverzifikaci dovozu, budování domácí soběstačnosti a strategické investice do infrastruktury. Zároveň je nutné kriticky vyhodnocovat nové obchodní dohody, např. závazky vůči USA, aby EU nebyla v budoucnu opět rukojmím geopolitiky.