Od Hinkley Point C k SMR: jak britská vláda převzala roli výstavby nového jádra

Britský model financování nových jaderných zdrojů prošel během posledního desetiletí zásadní proměnou. Od dlouhodobé cenové garance ve formě rozdílového kontraktu u Hinkley Point C se přes vlastnickou účast státu na jaderných projektech a platby spotřebitelů během výstavby nových bloků v Sizewell C posunul až k plně státnímu rozvoji malých modulárních reaktorů v lokalitě Wylfa.

Spojené království patří v Evropě nepochybně k projaderným státům. A co se týče nových jaderných projektů, tak k těm vůbec nejaktivnějším. Projektem, který je ve výstavbě nejdále, je jaderná elektrárna Hinkley Point C. Dalším významným projektem, u kterého padlo investiční rozhodnutí, je Sizewell C.

Spojené království také dále aktivně usiluje o výstavbu malých modulárních reaktorů. Teprve nedávno vybralo společnost Rolls Royce jako hlavního dodavatele malých modulárních bloků v lokalitě Wylfa.

Stejně jako v jiných státech, které plánují dostavbu jaderných bloků, se také ve Spojeném království řeší role státu v projektu a podpora provozovatelů nových bloků. Spojené království si prošlo pozoruhodným vývojem, který aktuálně skončil až u plně státem budovaných malých modulárních reaktorů.

Hinkley Point C: projekt soukromých investorů se štědrou garancí ceny

Hinkley Point C byl koncipován jako projekt, v němž výstavbu financují investoři, zatímco stát poskytne jistotu budoucích příjmů prostřednictvím rozdílového kontraktu na 35 let. Dohodnutá realizační cena činila 92,50 GBP/MWh v cenách roku 2012, přičemž se měla snížit na 89,50 GBP/MWh v případě, že EDF přijme konečné investiční rozhodnutí také pro Sizewell C. To se nakonec také stalo. Po zohlednění inflace činí aktuální realizační cena pro Hinkley Point C 130,79 GBP/MWh, tedy přibližně 152 EUR/MWh.

Model podpory měl vyřešit základní problém velkých jaderných projektů: nejistotu ohledně budoucích cen, vysoké investiční náklady a dlouhou dobu výstavby. Hinkley Point C tak začne díky rozdílovému kontraktu získávat podporu v podobě fixace ceny elektřiny v určité výši. Tu ovšem získá až po zahájení výroby, tudíž riziko prodražení stavby a zpoždění formálně zůstalo především na EDF (prodloužení výstavby ani prodražení se do výše realizační ceny nepočítají).

Právě tento přístup byl ve své době prezentován jako způsob, jak nechat výstavbu mimo rozvahu britského státu a zároveň zajistit novému zdroji předvídatelnou návratnost investice. Národní kontrolní úřad NAO však již v roce 2017 upozorňoval, že spotřebitelé se zavazují platit dlouhodobou podporu, přestože se náklady alternativních nízkoemisních technologií mohou v budoucnu výrazně změnit.

Britský experiment mezitím narazil na realitu výstavby evropských jaderných reaktorů. EDF nyní očekává zahájení výroby z prvního bloku Hinkley Point C až v roce 2030 a náklady na dokončení projektu odhaduje na 35 miliard britských liber v cenách roku 2015 (což odpovídá přibližně 50 miliardám britských liber, respektive 58 miliardám EUR v dnešních cenách za 3,2 GW výkonu).

Wylfa jako budíček pro britskou vládu

Prvním velkým varováním, že model nastavený pro Hinkley Point C není pro investory zcela vhodný, byl projekt výstavby elektrárny Wylfa Newydd.

Britská vláda v roce 2019 jednala o projektu s Hitachi a nabízela mu štědrou podporu. Ještě štědřejší než u projektu Hinkley Point C. Britská vláda byla připravena převzít třetinový podíl v projektu, poskytnout veškeré financování výstavby a nabídnout rozdílový kontrakt s realizační cenou 75 GBP/MWh.

Ani tato kombinace však nestačila. Hitachi projekt pozastavila s odůvodněním, že pro ni nadále představoval příliš velkou zátěž, mimo jiné vzhledem k nedostatečné očekávané návratnosti.

Wylfa nebyla jediným neúspěšným případem. Soukromý projekt Moorside, který měl být jedním z dalších velkých jaderných záměrů v Británii, se rovněž zastavil poté, co se Toshiba dostala do finančních problémů. Původní představa, že Hinkley Point C otevře cestu sérii obdobně financovaných projektů, se tak nenaplnila.

Sizewell C přesunul část rizika na spotřebitele

Britská vláda proto následně změnila přístup k podpoře výstavby jaderných bloků. Jak ukázal projekt Hinkley Point C, velkou část celkových nákladů tvoří náklady na financování, které v případě Hinkley Point C dosahují až dvou třetin celkové ceny. Model podpory se proto musel změnit. Již nešlo pouze o to garantovat cenu elektřiny po uvedení zdroje do provozu. Cílem bylo snížit náklady na kapitál po dobu výstavby a ochránit investory před rizikem, že se projekt prodraží nebo opozdí.

Vláda nakonec zvolila model Regulated Asset Base, tedy model osvědčený u provozovatelů energetické síťové infrastruktury (v České republice se obdobný model využívá pro regulaci cen distribuce elektřiny a plynu a přenosu elektřiny). Tento mechanismus umožňuje vybranému jadernému projektu získávat příjmy již během přípravy, výstavby a uvádění do provozu, nikoli až od uvedení do provozu a prodeje elektřiny.

Finance na výstavbu zdroje se vybírají od odběratelů prostřednictvím poplatků účtovaných dodavatelům. Těm se na fakturách za dodávky elektřiny objeví nový poplatek dříve, než bude elektřina z projektu vůbec dodávána do soustavy. Cílem je snížit náklady na financování, které by jinak musel vlastník elektrárny vynaložit, pokud by si v průběhu výstavby finance půjčil a začal je splácet až o mnoho let později po zprovoznění elektrárny. RAB tedy rizika a náklady na financování zcela neodstraňuje, ale rozkládá je mezi investory, stát a odběratele.

Prvním projektem s tímto modelem podpory je Sizewell C, pro který britská vláda v červenci 2025 přijala konečné investiční rozhodnutí. Stát převzal v projektu podíl 44,9 % a stal se největším akcionářem projektu vedle společností EDF, Centrica, La Caisse a Amber Infrastructure.

Platby spotřebitelů přitom již nejsou pouze možností na papíře. Ofgem stanovil povolené příjmy Sizewell C pro první zúčtovací období od 4. listopadu 2025 do 31. března 2027 na 1,443 miliardy britských liber. Odběratelé se tedy na tyto příjmy již nyní skládají prostřednictvím svých účtů.

Britská vláda uvádí, že dopad na průměrný účet domácnosti má během výstavby činit zhruba jednu libru měsíčně. Z pohledu investorů je však důležitější jiný efekt: pravidelný příjem během stavby výrazně omezuje náklady na financování, které se u Hinkley Point C ukázaly jako jeden z největších zdrojů celkového prodražení.

Také v případě nových bloků v Dukovanech se model Regulated Asset Base zvažoval. Podle dopisu Evropské komise jej nakonec české úřady nevyužily kvůli obavám o dopad takového modelu na hospodářskou soutěž.

Ve Wylfě stát projekt nejen podporuje, ale je i přímým investorem

Ještě dále se britská vláda posunula u malých modulárních reaktorů. Hlavní roli převzala plně státní společnost Great British Energy – Nuclear, která má za úkol realizovat britský jaderný program. Na svém oficiálním webu uvádí, že začíná s malými modulárními reaktory, a naznačuje tím, že v budoucnu může realizovat i výstavbu velkých bloků.

Great British Energy – Nuclear má za sebou již první kroky. V listopadu 2025 vybrala lokalitu Wylfa jako místo pro první britský projekt SMR. V dubnu 2026 následně podepsala smlouvu s Rolls-Royce SMR, která zahájila práce na návrhu pro konkrétní lokalitu a přípravě povolení před budoucím investičním rozhodnutím. Zatím se mluví o výkonu nejméně 1,4 GWe a třech malých modulárních reaktorech. Vláda již pro program vyčlenila 2,6 miliardy britských liber.

Na britské podpoře a jejím vývoji v čase je tak dobře patrné, jak se změnila očekávání při výstavbě nových jaderných bloků. Samotný rozdílový kontrakt nemusí být pro velký jaderný projekt dostačující, pokud investor nese plnou nejistotu dlouhé výstavby.

Pro Česko je relevantní také rozvoj SMR. Britský vládní plán z roku 2024 přímo zmiňoval spolupráci s Českem v oblasti malých modulárních reaktorů a vazbu mezi Rolls-Royce SMR a společností ČEZ. Rolls-Royce SMR nyní uvádí, že vedle prvních tří britských bloků počítá až se šesti dalšími bloky v České republice.