Studie: Nový jaderný blok by posílil švýcarskou ekonomiku i zimní dodávky elektřiny

Výstavba nového jaderného bloku by podle studie BAK Economics pomohla Švýcarsku omezit dovoz elektřiny v zimě a přinesla miliardové přínosy pro domácí ekonomiku. Projekt by však vyžadoval zapojení státu a dlouhodobou finanční podporu.

Analýzu zpracoval institut BAK Economics pro švýcarský svaz podnikatelů Economiesuisse. V základním scénáři počítá s výstavbou jednoho tlakovodního reaktoru EPR o čistém elektrickém výkonu 1 630 MW a se zahájením jeho provozu v roce 2050.

Elektrárna by při předpokládaném koeficientu využití 85 % vyrobila přibližně 12,1 TWh elektřiny ročně. Téměř 6,7 TWh by připadalo na zimní období, kdy je Švýcarsko více závislé na dovozu. Nový blok by tak mohl pokrýt zhruba 15 % očekávané zimní spotřeby země v roce 2050.

Miliardy pro domácí ekonomiku

Celkové investiční náklady studie odhaduje na 17,25 miliardy CHF (přibližně 451 miliard Kč) v cenách roku 2024. Přibližně 51 % nákladů na výstavbu by se podle modelu promítlo do domácí přidané hodnoty, která by během výstavby kumulovaně dosáhla přibližně 7,4 miliardy CHF (zhruba 194 miliard Kč) .

Po uvedení elektrárny do provozu by její celkový roční přínos pro ekonomiku dosahoval přibližně 1,56 miliardy CHF. Projekt by zároveň podporoval přibližně 2 900 pracovních míst a veřejným rozpočtům přinášel asi 95 milionů CHF ročně na přímých daních.

Po odečtení předpokládané veřejné podpory studie vyčísluje čistý příspěvek k HDP na přibližně 938 milionů CHF (přibližně 24,5 miliardy Kč) ročně.

K dalším uváděným přínosům stabilního domácího zdroje patří vyšší bezpečnost dodávek, omezení zimních cenových výkyvů a nižší závislost na dovozu elektřiny.

Projekt by se bez státní podpory neobešel

Studie nepředpokládá, že by se nový blok zaplatil pouze z prodeje elektřiny na trhu. Průměrné náklady na výrobu elektřiny po dobu životnosti bloku odhaduje na 115,5 CHF/MWh, zatímco předpokládaný tržní výnos vychází z ceny 64 CHF/MWh ve stálých cenách roku 2024.

Podle modelu by rozdíl vyrovnávala veřejná podpora ve výši přibližně 51,5 CHF/MWh, tedy kolem 625 milionů CHF ročně. Model počítá také se zapojením státu do financování, které by pomohlo snížit náklady kapitálu.

Výsledek proto neznamená, že by nový jaderný blok byl rentabilní bez veřejné pomoci. Podle autorů studie by však jeho hospodářské, energetické a daňové přínosy poskytovanou podporu převyšovaly.

Rozhodující budou náklady a politická podpora

Opatrněji výstavbu nových bloků hodnotí samostatná analýza odborníků z ETH Zürich a Institutu Paula Scherrera. Podle ní by nové jaderné elektrárny za současných politických a finančních podmínek nebyly ve Švýcarsku konkurenceschopné bez státní podpory, převzetí části investičních rizik a výrazného snížení nákladů na výstavbu a financování.

V modelech bez nových jaderných bloků proto za současných podmínek vychází jako ekonomicky výhodnější kombinace fotovoltaiky, vodních elektráren, dalších obnovitelných zdrojů, akumulace a přeshraničního obchodu s elektřinou.

Systém bez nových jaderných bloků by podle použitých modelů zůstal v zimě závislý na čistém dovozu přibližně 5,4 až 12,4 TWh elektřiny. Nové jaderné zdroje by tuto závislost mohly snížit.

Švýcarský parlament v červnu 2026 schválil změnu zákona, která má znovu umožnit povolování nových jaderných elektráren. Protože odpůrci změny vyvolali referendum, o zrušení zákazu by měli voliči rozhodnout pravděpodobně v roce 2027. Samotné zrušení zákazu by neznamenalo rozhodnutí o výstavbě konkrétního bloku ani o způsobu jeho financování.