Švédské a finské reaktory míří za hranici 60 let. Každá země ale volí jinou cestu

V Evropě se prodlužování provozu jaderných elektráren stává stále běžnější součástí energetické politiky i provozní praxe. U bloků, které jsou v dobré technické kondici, procházejí modernizacemi a nadále plní požadavky dozoru, se vedle šedesátiletého provozu stále častěji objevují také úvahy o dalším prodloužení až k hranici 80 let.

Mezi země, kde se tyto úvahy posouvají i do konkrétní roviny, patří i Švédsko. Šedesát let provozu je zde dnes považováno za základní horizont pro zbývající provozované jaderné bloky, diskuse však míří ještě dál. V červnu 2024 vlastníci elektráren Forsmark a Ringhals rozhodli, že prověří možnost prodloužení provozu ze 60 na 80 let. Podle společnosti Vattenfall by si takový krok vyžádal investice ve výši 40 až 50 miliard švédských korun, zejména do obnovy turbín, kondenzátorů, generátorů a systémů kontroly a řízení.

Forsmark a Ringhals: šedesátiletý provoz jako realita

U bloků Forsmark 1 a 2 už dlouhodobý provoz (LTO) nepředstavuje jen obecnou úvahu, ale konkrétní provozní realitu. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) na konci roku 2023 uvedla, že oba bloky vstoupily do fáze dlouhodobého provozu v letech 2020 a 2021 a že provozovatel rozhodl o jejich provozu po dobu 60 let. Zároveň připomněla, že švédský licenční rámec nestanovuje pevnou časovou hranici provozu, ale vychází z pravidelných periodických bezpečnostních přezkumů, které se provádějí v desetiletých intervalech.

Podobně konkrétní je i situace u bloku Forsmark 3. Švédský dozor v říjnu 2025 oznámil, že neshledal žádné překážky pro pokračování jeho provozu do další systematické bezpečnostní prověrky plánované na rok 2033. Současně uvedl, že po překročení původně projektovaných 40 let byly aktualizovány analýzy stárnutí zařízení a že tyto podklady již pokrývají šedesátiletý provoz reaktoru. I v tomto případě tak další provoz stojí na průběžném ověřování technického stavu zařízení a na plnění požadavků regulátora.

Oskarshamn 3: další provoz se zatím vyhodnocuje

Také v případě bloku Oskarshamn 3 se otevírá prostor pro úvahy o dalším prodloužení provozu. Podle World Nuclear News je jeho současný provoz plánován do roku 2045, vlastníci ale zároveň odhadují, že blok by mohl při odpovídající technické kondici a po splnění dalších podmínek vyrábět elektřinu i v 60. letech tohoto století. V této fázi jde především o rozšíření analytických prací a vyhodnocování dalších možností, nikoli ještě o finální investiční nebo licenční rozhodnutí.

Loviisa: ve Finsku už prodloužení za 60 let dostalo konkrétní podobu

Ve Finsku je posun za šedesátiletou hranici ještě konkrétnější než ve Švédsku. V únoru 2023 udělila finská vláda novou provozní licenci pro bloky Loviisa 1 a 2 (spuštěné v letech 1977 a 1981) až do konce roku 2050. Rozhodnutí vycházelo mimo jiné i z kladného stanoviska dozoru STUK, podle něhož má provozovatel k dispozici odpovídající kapacity, odborné kompetence i programy řízení stárnutí zařízení pro další provoz elektrárny.

Na tuto perspektivu navazují i investice do modernizace a obnovy zařízení. Společnost Fortum uvedla, že během předchozích pěti let investovala do elektrárny přibližně 300 milionů eur a že další investice související s pokračováním provozu a prodloužením životnosti by měly do roku 2050 dosáhnout zhruba 1 miliardy eur. Ani rok 2050 ale pro provoz těchto bloků nemusí být konečný.

Olkiluoto 1 a 2: šedesátiletý provoz je dnes výchozím rámcem, další etapa se už připravuje

Finské bloky Olkiluoto 1 a 2 mají od roku 2018 provozní licenci platnou do konce roku 2038. Vláda tehdy rozhodla na základě příznivého stanoviska dozoru STUK a do licenčních podmínek zároveň zahrnula požadavek na provedení periodického bezpečnostního přezkumu do konce roku 2028. Už toto rozhodnutí tak potvrdilo, že další provoz reaktorů je ve Finsku posuzován jako standardní součást dlouhodobého využívání stávajících jaderných zdrojů.

Na tento rámec nyní navazují i úvahy o dalším období provozu. Finské ministerstvo hospodářství a zaměstnanosti uvádí, že původně projektovaná životnost bloků činila 40 let, později však byla prodloužena na 60 let, kterých oba bloky dosáhnou právě v roce 2038. V současnosti proto probíhá proces EIA, který posuzuje možnost dalšího provozu do roku 2048, případně až do roku 2058, a současně i variantu zvýšení tepelného výkonu o 10 %. Samotné pokračování provozu po roce 2038 bude ještě vyžadovat novou provozní licenci.

Severní Evropa tak potvrzuje, že při odpovídající technické kondici, průběžné modernizaci a plnění regulatorních požadavků se dlouhodobý provoz jaderných bloků stává přirozenou součástí energetické strategie. Zatímco ve Švédsku se tento přístup opírá především o průběžné přezkumy, technické hodnocení a navazující reinvestice, Finsko už u části své jaderné flotily přistoupilo i k formálním licenčním krokům pro provoz za hranicí 60 let.