Tajné zásoby, uhlí a elektromobily: Jak Čína zvládla výpadek dodávek ropy z Blízkého východu?

Světová média se ve světle dění na Blízkém východě zaměřila na čínské hospodaření s ropou a zjistila, že se země s výpadky dodávek ropných produktů z Íránu vypořádala mnohem efektivněji, než se předpokládalo. Jakým způsobem dokázal největší světový dovozce ropy dramaticky omezit svůj import na téměř polovinu původního objemu, aniž by utrpěl vážný ekonomický nebo energetický šok? 

Po vypuknutí konfliktu mezi Íránem a Spojenými státy se analytici energetických trhů okamžitě zaměřili na Hormuzský průliv, přes který za normálních okolností proudí do světa přibližně 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, což představuje přibližně 25 % světového námořního obchodu s ropou. Tento tranzitní bod je nesmírně důležitý zejména pro asijské země, do kterých míří z Blízkého východu bezmála 80 % veškerého objemu exportu, který přes tento bod propluje. Jenom Čína a Indie dohromady odebírají kolem 44 % z exportu proudícího přes tento průliv.

Narušení přepravy ropy přes Hormuzský průliv mělo výrazný dopad zejména na velké asijské dovozce energetických komodit, jako jsou Indie, Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan a Thajsko. Tyto ekonomiky čelily růstu cen ropy a zemního plynu, vyšším nákladům na dopravu a pojištění nákladu a zhoršení obchodní bilance v důsledku dražších energetických dovozů.

Zvláště citlivé byly země závislé na LNG z Perského zálivu, kde hrozilo zdražení výroby elektřiny a průmyslové produkce. Vyšší ceny energií zároveň posílily inflační tlaky a omezily prostor centrálních bank pro podporu ekonomického růstu. Čína ale nekráčí po vzoru asijských států a díky kombinaci vícerých faktorů dokázala snížit negativní dopad událostí na Blízkém východě na nejnižší možnou míru.

Tajné zásoby, uhlí a elektrifikace, ale i snížení poptávky

Jedním z překvapivých zjištění je, že Čína se vydala cestou snížení poptávky po dovážené ropě, což mimo jiné ulevilo nejen asijským sousedům, ale i globálnímu trhu při stabilizaci světových cen. Zatímco analytici na počátku konfliktu očekávali prudký růst cen až k extrémním hodnotám, Čína výrazně snížila nákupy na světových trzích. Tím uvolnila část dostupné nabídky pro ostatní země a pomohla zabránit ještě výraznějšímu zdražení.

Již před válkou Čína stále více využívala své obrovské zásoby uhlí k výrobě paliv, benzínu a dalších produktů. V uhelně bohatých provinciích v severozápadní Číně, podporovaných vládou, rostou nové projekty zaměřené na přeměnu uhlí na chemické látky. V oblasti Sin-ťiangu, kde patří ceny uhlí k nejnižším v zemi, se výroba pohonných hmot z uhlí v roce 2025 oproti předchozímu roku téměř zdvojnásobila.

Zároveň se ukázalo, že čínská ekonomika je dnes méně závislá na ropě než v minulosti. Významnou roli hraje masivní rozšíření elektromobilů, elektrifikace dopravy a pomalejší ekonomický růst. Dopravní sektor spotřebovává méně benzínu a nafty, než se ještě nedávno předpokládalo. Řada analytiků proto začíná diskutovat, zda čínská spotřeba ropy již není blízko svého dlouhodobého vrcholu.

Zřejmě jedním z nejzásadnějších faktorů stojících za efektivním zvládáním výpadků jsou rozsáhlé čínské strategické a komerční zásoby ropy. Před vypuknutím konfliktu Čína po mnoho měsíců využívala relativně nízkých cen k intenzivnímu nakupování a ukládání ropy do zásobníků. Když došlo k výpadku dodávek z Íránu a komplikacím v Hormuzu, mohla krátkodobě čerpat právě z těchto zásob místo nákupu drahé ropy na trhu.

Právě informace o naplněnosti či velikost čínských zásob nejsou veřejně známé, protože Peking tyto údaje nezveřejňuje. Energetičtí analytici proto musí odhadovat stav zásob nepřímo prostřednictvím rozdílů mezi importy, domácí produkcí a zpracováním v rafineriích.

Posílení globálního vlivu nebo udržení strategické pozice

Možná se stáváme svědky nové éry, kdy čínská taktika na trhu s fosilními palivy sleduje zejména jeden konkrétní geopolitický rozměr. Jako největší světový dovozce má Čína zásadní vliv na globální trh s ropou. Pokud tedy sama omezí nákupy o několik milionů barelů denně, může tím významně ovlivnit celosvětovou cenovou hladinu. Někteří analytici proto začali hovořit o rostoucí „cenotvorné síle“ Pekingu.

Dalším možným vysvětlením čínské strategie je motivace nepřímo podporovat zahraniční ekonomiky, aby ochránila vlastní výrobní základnu. Čínská ekonomika je závislá na vývozu obrovského množství levného zboží do celého světa. Kdyby její největší odběratelé v Evropě a Asii náhle upadli do recese, země by mohla přijít o značnou část svého vlivu na globálním ekonomickém trhu. Poskytnutí energetické záchranné sítě zbytku světa mohlo být nezbytným krokem k udržení chodu vlastní ekonomiky.